Simulování je zhouba fotbalu. Jeho kritikům dává silný argument, proč ho zavrhnout. A opovržení si simulující hráči zaslouží i od svých fanoušků.
O to víc nepochopitelné je, že jsou hráči, kteří si ze simulování udělali jednu ze základních charakteristik. Z hvězd asi mnoho z vás jako první napadne Neymar.
Jeho krajan Deyverson to vyšperkoval ještě na vyšší level. Například v roce 2021 si získal pozornost, když spadl a natahoval čas po poplácání do zad od rozhodčího.
Teď o víkendu se odhalil v plné kráse, když ho v zápase s Flamengem zachytila kamera, jak hereckou vložku o tom, jak moc ho bolí noha, proložil mrkáním na spoluhráče.
Být to na nás, dostane pořádně dlouhý flastr. Takový fotbal nechceme.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.