Psal se rok 1997, kdy ve skupinové fázi Ligy mistrů hostilo AS Monaco německý Bayer Leverkusen. Pro klub z malého knížectví hrající první francouzskou ligu šlo o svátek. Poté, co ve Francii vyválčil titul, si mohl zahrát i nejprestižnější klubovou soutěž. V sestavě Monaka v té době zářili například brankář Fabien Barthez nebo útočný trojlístek Victor Ikpeba, David Trézéguet a Thierry Henry.
Zápas s Leverkusenem byl pro tehdy dvacetiletého Henryho debutem v „milionářské lize“. Ten si osladil výhrou 4:0, na které se podílel dvěma góly a jednou asistencí. Jak si můžete prohlédnout ve videu, kterým UEFA promuje historii Ligy mistrů, obránci německého celku rychlíka Henryho po celý zápas vůbec nestíhali. Francouzský útočník pak fotbalové řemeslo dovedl k dokonalosti při angažmá v londýnském Arsenalu. Ale to už je jiný příběh…
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
