Když si jako Ital vzpomenu na mistrovství světa 2006, které jsme vyhráli, vybaví se mi několik hráčů. A to přesto, že tam nebyl jediný fotbalista, který by vyčníval na úkor ostatních. Byl to triumf celého týmu, šlo tedy o typický italský způsob, jak vyhrát velký turnaj.
Určitě bych zmínil levého obránce Fabia Grossa s jeho ikonickým gólem a oslavou v semifinále proti Německu a pokutovým kopem, kterým nám definitivně zajistil trofej. Nezapomněl bych ani na obránce Marca Materazziho za finálový gól hlavou stejně jako za hlavičku, kterou mu v prodloužení dal Zinédine Zidane. Nezapomeňte, že Materazzi byl spolu s útočníkem Lucou Tonim nejlepším střelcem Itálie na turnaji, když oba dali po dvou gólech.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
