Když jsem byl malý, fotbal mě nezajímal až do mistrovství světa konaného ve Spojených státech amerických v roce 1994. Pro Itálii to byl v mnohém přelomový rok. Na konci března vyhrál tehdejší prezident AC Milán Silvio Berlusconi parlamentní volby s nově vzniklou stranou Forza Italia, jejíž název evokoval fotbalový pokřik („Vzhůru, Itálie!“) a jejímž členům se přezdívalo Azzurri, stejně jako hráčům italské fotbalové reprezentace. Shodou okolností vyslovil senát Berlusconiho kabinetu důvěru 18. května, jen pár hodin předtím než AC Milán deklasoval Barcelonu ve finále Ligy mistrů v Aténách.
Moc jsem toho tehdy o fotbale nevěděl, takže jsem se dychtivě prokousával dětskou příručkou o mistrovství světa s příběhy a postavičkami z Disneyho pohádek. Dozvěděl jsem se informace o týmech, které se na závěrečný turnaj v roce 1994 dostaly, jednotlivých zápasech, byl tu i pavouk vyřazovací fáze s prázdnými políčky, kam si čtenář měl doplnit postupující týmy, a taky seznam dosavadních vítězů.
Z brožurky jsem taky zjistil, že v roce 1958 se Itálie na MS nekvalifikovala – mému otci tehdy bylo osm let a matce jen dva roky, takže mi to připadalo jako vzdálená minulost. Sám jsem vyrostl ve světě, kde Itálie patřila vždycky mezi favority a její účast na světovém šampionátu se zdála být doživotně uděleným právem. Mistrovství světa bez nás, to jako vážně? No, nejenže jsem zažil, že se Itálie na turnaj neprobojovala, ale zažil jsem to hned dvakrát – dokonce potom, co Itálie vyhrála Euro 2020. Je tohle vůbec možné?
Schalke 04 je zpátky v Bundeslize. Klub z Gelsenkirchenu si postup definitivně zajistil v sobotu domácí výhrou 1:0 nad Fortunou Düsseldorf, dvě kola před koncem druhé ligy. Do nejvyšší soutěže se vrací po třech sezonách. Symbolicky: rozhodující gól dal kapitán Kenan Karaman, v klubu znovu funguje spojení kabiny s tribunou a zimní příchod čtyřicetiletého Edina Džeka se ukázal jako mnohem víc než jen nostalgická pohlednice z velkého fotbalu.
Manchester United se po dvouleté absenci vrací do Ligy mistrů. Ještě v lednu přitom sezona vypadala jako další díl nekonečného chaosu po éře Alexe Fergusona. Pak ale přišel Michael Carrick, vrátil týmu řád, zvedl klíčové hráče a z dočasné mise udělal trenérskou kandidaturu, kterou už Old Trafford nemůže jen tak ignorovat.
Tottenham se po dvou výhrách v řadě vyškrábal z pásma sestupu a český fotbal má v jeho záchranářském příběhu výraznou postavu. Antonín Kinský využil zranění Guglielma Vicaria, chytal poslední čtyři zápasy a pod Robertem De Zerbim si řekl o víc než jen dočasnou roli.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
