Nevyšlo to. Bayer Leverkusen nakonec malý treble bez jediné porážky nezapsal. Namísto tří trofejí slaví Schick & spol. „jen“ dvě. V cestě stál Gian Piero Gasperini a jeho Atalanta v čele s někdejším forwardem Lipska Ademolou Lookmanem. Za pět let, po které byl u Red Bullu registrovaný, stihl pět gólů ve 24 zápasech. Teď svou bilanci proti německým soupeřům vylepšil hattrickem ve finále Evropské ligy.
Co Leverkusen doběhlo? Vyčerpání po náročné sezoně plné nastavení dlouhých tak, jak bylo zrovna potřeba k vyrovnání? Psychické vyšťavení po všech těch pozdních zvratech? Alonsova preference nastupovat do velkých zápasů bez tradiční devítky?
Tenhle krok mu vyšel dřív v sezoně proti Bayernu. Pozdější výsledky byly smíšené. Tentokrát ale nebyla hra bez Patrika Schicka a Victora Boniface úplně dobrovolná. „Když jsme se doptávali Simona Rolfese (sportovního ředitele Bayeru Leverkusen), naznačil, že (Schick a Boniface) možná nebyli stoprocentně fit,“ hlásil přímo z Dublinu reportér Manuel Veth.
Nic z toho by ale nemělo odvádět pozornost od Atalanty. Gasperiniho skvadra nenechala kolektiv kolem Granita Xhaky chytit rytmus. Jak ukázali už West Ham nebo Stuttgart, hrát Alonsovcům do těla funguje.
A navzdory reputaci Bundesligy coby presující ligy a Serie A jako soutěže betonářů, německá a italská nejvyšší divize si jsou, co do rychlosti napadání, velmi podobné. Připojte sdělení, že Atalanta je na Apeninském poloostrově čtvrtým nejrychleji napadajícím týmem a recept finálového utkání je na světě. Okořeněný trochou Lookmana, samozřejmě.
Na scénář o doublu v Doublinu a treblu v TreBerlíně tak nakonec nedošlo. A uniklé trofeje je větší škoda než konce neporazitelné série. Alespoň podle Lukáše, správce fanouškovské stránky Bayer 04 CZE. „Na té jedné prohře mě mnohem víc mrzí, že jsme nezískali Evropskou ligu, než že jsme přišli o neporazitelnost. To je jen takové přikrášlení statistik,” vysvětluje svůj pohled.
Do reality se podařilo přenést alespoň příběh o doublu v Berlíně. I přes druhý poločas odehraný v deseti, stačil Leverkusen na Olympiastadionu na Kaiserslautern. Historicky první bundesligovou trofej Bayeru díky tomu doplnil v součtu jejich druhý domácí pohár. „Pokalu si v Německu váží určitě víc, než si u nás vážíme MOL Cupu,“ upozorňuje bundesligový expert serveru Eurofotbal Ondřej Vaculík na skutečnost, že pohár v Německu se nepovažuje za žádný Mickey Mouse Cup. Navíc, jak řekl brankář Bayeru Lukáš Hradecký: „z trofeje pro vítěze Pokalu se dát pít pivo líp než z trofeje za výhru ligy.”
Nenechme se jedním prohraným zápasem ve finále Evropské ligy zmýlit. Tahle sezona byla od Leverkusenu naprosto legendární. Ostatně, během celého jejího průběhu prohráli právě jen ten jeden zápas. V lize dosáhli na 90 bodů. To je stejně jako Pep Guardiola v nejlepší sezoně s Bayernem. Navíc jsou první bundesligoví Invincible (neporazitelní) a taky třeba prvními německými šampiony od roku 2009, kteří se nejmenují Bayern nebo Dortmund od roku 2009. A dál jde teprve o pátý klub, který v od založení Bundesligy v roce 1963 zkompletoval domácí double.
Nejzábavnější průvodce turnajem od začátku do konce
Jak to vlastně dokázali? Vždyť známý fotbalový influencer Fabrizio Romano často a rád píše, že je Alonso přebíral v minulé sezoně na sedmnáctém místě! Skutečnost, že se Leverkusen v druhé sezoně trenéra Gerarda Seoaneho propadl až na dno, je ale dodnes nerozluštěná záhada. Daleko trefněji o klubu, do kterého baskický manažer přicházel, vypovídá předcházející ročník. To se v BayAreně slavilo třetí místo. Ostatně, od sezony 2009/10 až do Alonsova příchodu, skončil Leverkusen hůř jak pátý jenom dvakrát (12. v sezoně 16/17 a 6. v sezoně 20/21).
Šesté místo zopakoval Alonso i ve svém prvním, neúplném ročníku. Je až s podivem, jak odlišně se hráči Die Werkself před rokem prezentovali. Byl to tehdy druhý nejméně presující tým po Unionu Berlín. Hned devět oponentů si podávalo balon kolem vápna soupeře častěji. Leverkusen edice 2022/23 byl daleko spíš tým hrající na brejky. Aby ne, s Jeremie Frimpongem a Moussou Diabym na pravé straně.
V létě ale Simon Rolfes úřadoval. Diabyho nahradil Jonas Hofmann. Kreativu a techničnost spolu s ním přišli dozásobit Granit Xhaka a Alejandro Grimaldo. S takovou základnou se herní plán změnil a z lékárníků máme nejvíc dominantní celek soutěže.
A spíš než na postavení v tabulce a bodový náskok na druhý Stuttgart odkazuji na jejich 5,0 přihrávek za sekvenci držení míče (nejvíc v lize). Nebo na tempo 1,7 metru za sekundu, kterým se Leverkusen „žene“ proti brance soupeře (nejpomaleji v lize). Z týmu spoléhajícího na brejky se vykuklil trpělivý predátor.
Neublíží mít navíc nejlepší obranu v soutěži (24 inkasovaných gólů, druzí Lipsko a Stuttgart dostaly 39). Vedle toho dal Lukáš Hradecký mezi třemi tyčemi vzpomenout na svá nejlepší léta. Co mu taky zbývá, když mu na záda dýchá Matěj Kovář.
Ruku k dílu přidali i hráči širšího kádru, kteří provedli svůj tým skupinovou fází Evropské ligy. V druhé polovině sezony dali zase Alonsovi možnosti nabídnout oddech hlavním tahounům. Právě v tomhle bodě se hodí českému čtenáři připomenout, že Adam Hložek nasázel za celou sezonu sedm gólů a přidal pět asistencí za tisíc odehraných minut.
Sezona to byla legendární. A i když se to Hložan zdráhal pro Nova Sport po finále poháru říct, aby „se (mu) to zase nevrátilo“, čeští reprezentanti jsou její nespornou součástí. A to z nich ty legendy dělá taky.
Na takhle působivém úspěchu se dá stavět. Leverkusen dvěma trofejemi zlomil generační trauma Neverkusenu. A pokud by měl někdo odvahu připomínat, že žádný tým neskončil v Bundeslize druhý častěji než Vizekusen, můžou mu z břehu řeky Rýna ukázat zdvižený prst. Samozřejmě ten ověšený prstenem pro neporaženého šampiona.
Otázkou ale zůstává, co teď? Kam až může takhle vlna Werkself dovést? „To, jakou image si ten klub skutečně získal, se podle mě určí až v průběhu příští sezony,” nabízí svůj pohled Lukáš z Bayer 04 CZE. „Bude záležet, jak se nám povede v Lize mistrů a jestli v Bundeslize dokážeme dosáhnout podobných výsledků jako letos,“ dodává.
Připomíná ale taky, že vedení klubu má jasno: „Každý rok bojovat o trofeje. V množném čísle.“
Exotika, velká jména i absentující favoriti. To je fotbalový turnaj pod pěti kruhy. Jestli máte chuť na zápasy na slavných francouzských stadionech, můžete vyrazit…
Daniel Samek má za sebou dva roky v italském Lecce. K titulu se Slavií tam přidal mistrovskou trofej v ceněné Primaveře. Juniorskou ligu už ale hrát nechce a teď doufá, že se už brzo přesune do Serie B, o čemž právě jedná. O své italské cestě vypráví v rozhovoru s FC.
Jak se pracuje v klubu, který pohledem zvenku v poslední době vypadal jako rozbitý? Ve velkém rozhovoru o tom mluví Zdeněk Psotka, sportovní manažer Zbrojovky.
