K Fifě mám stejně jako spousta kluků z mé generace hodně niterní vztah. Když jsem dostal svůj první stolní počítač, táta mi přivezl od kamaráda spoustu her tehdy ještě přepálených na CD.
Dvě z nich pak změnily můj vztah k fotbalu do konce života. Tou první byla tehdy žhavá novinka v podobě FIFA 2002. A na druhém, zlatém CD ve tvaru míče, jsem našel FIFA 98 Road to World Cup. Dodnes dost možná nejlepší hru ze série, kterou si hráči pamatují třeba už díky legendárnímu intru.
Nebo protože to byla poslední FIFA, v níž se dalo hrát v hale. I to je důvod, proč si občas tuhle hru ještě z nostalgie zapnu. Byť grafika, herní mechanika a další věci zestárly, dát skluz brankáři v rámci sálového fotbálku mě ani po letech neomrzelo.
Pokud ale necháme nostalgii stranou, spojení FIFA a Electronic Arts (EA) už se za tři dekády vyčerpalo. Poslední společnou hrou bude FIFA 23 a všechny další fotbalové videohry z dílny EA pak ponesou krkolomný název EA Sports FC. Přičemž, ruku na srdce, tomu stejně všichni budou říkat FIFA. První samostatnou hrou EA bez spolupráce s fotbalovou asociací pak má být simulace vydaná k mistrovství světa v Kataru. EA nadále má licence například k předním evropským ligám.
FIFA zase plánuje vydávat hry pod svým jménem ve spolupráci s dalšími studii rok co rok, tak jako tomu bylo doteď. První takováto plnohodnotná FIFA má vyjít v roce 2024.
„Mohu vás ujistit, že jediná autentická hra se jménem FIFA, bude tou nejlepší pro hráče a fotbalové fanoušky,“ řekl po rozvodu Gianni Infantino, prezident FIFA. K rozchodu obou společností se schylovalo už delší dobu a definitivně k němu došlo poté, co se nedohodly na penězích, které FIFA za licenci chce. Například The New York Times uvádí, že FIFA chtěla dvojnásobek předchozí sumy – tedy nově 300 milionů dolarů ročně (zhruba 6,9 miliardy korun).
Pojďme se podívat, co spolupráce mezi giganty ze světa sportu a videoher kopané přinesla v minulosti. Pokud budeme bilancovat z čistě obchodního hlediska, tak to bylo šťastné „manželství“.
Série FIFA od roku 1993 prodala přes 325 milionů kopií, což ji řadí na šestou příčku v případě nejprodávanějších videoherních franšíz. Více videoher prodali například jen Pokémoni nebo italský instalatér Mario. Já se bez mučení přiznám, že jsem si fyzickou kopii Fify koupil naposledy dekádu zpět (ročník 13), avšak pořád se našly miliony hráčů po celém světě, které si hru rok co rok koupí.
Například v Británii byla FIFA 21 v roce 2020 nejprodávanější hrou s 2,2 miliony prodaných kopií. Celosvětově si pak v době psaní tohoto textu poslední vydanou FIFU 22 koupilo více než devět milionů hráčů, což bylo méně než v případě předchozích dvou ročníků.
Otázkou samozřejmě je, zda to, na čem EA vydělávali, bylo eticky v pořádku. Už před dvěma lety na podzim si Zlatan Ibrahimovič stěžoval, že videoherní vývojáři neplatí nic za to, že používají jeho jméno a obličej.
Diskuze přitom vyšuměla do ztracena, byť legendární švédský útočník měl pravdu. Fotbalistů se na použití jejich tváře ani jména nikdo neptá, zatímco třeba v amerických sportech se všechny podobné věci tvrdě zpeněžují. Výjimku měli až do nedávna univerzitní studenti, ovšem i zde NCAA loni změnila pravidla, aby si populární amatérští sportovci mohli něco vydělat, když už z jejich úžasných sportovních výkonů těží jejich alma mater.
A navíc připomeňme, že konkurenční série Pro Evolution Soccer od Konami kvůli licenčním tahanicím nikdy neměla ve hře skutečné názvy a znaky týmů, takže třeba místo za Bayern jste hráli za Rekordmeister.
EA pak nevydělávala v posledních letech na prodejích hry samotné, ale především na mikrotransakcích spojených s módem FIFA Ultimate Team. Kvůli loot boxům („truhly“ nebo „balíčky“, které se ve hrách kupuji za speciální herní měnu a hráč v nich dostane dodatečný obsah) dokonce společnost skončila před nizozemským soudem, od něhož vyfasovala pokutu. Letos v březnu se proti ní odvolala. Avšak predátorské obchodní praktiky ohledně mikrotransakcí ve hrách jsou tématem na trochu jiný článek.
Faktem však zůstává, že v posledních letech FIFA skomírala. Byť se vývojáři snažili dělat další a další vylepšení ohledně herního enginu, často se jednalo jen o reskin minulého ročníku s minimálními změnami. To platilo doslova třeba v případě FIFA 21 s podtitulem Legacy Edition na Nintendo Switch, kde vývojáři použili kompletně všechen obsah z minulého ročníku a jen změnili soupisky, stadiony, dresy a hře napálili plnou cenovku.
Zároveň si i profesionální hráči stěžovali na nestabilní servery, které vypadávaly i během turnajů. Vadilo jim také toxické prostředí, ze kterého měly návaly hněvu. Otravný je také neustálý tlak na peněženky kvůli způsobu, jak vývojáři do hry přidávají v rámci FIFA Ultimate Team nové karty, bez kterých nemůžete soupeře porážet.
EA se navíc nepodařilo vybudovat kolem FIFA velkou e-sportovou komunitu. K tomu abyste ve hře uspěli, totiž potřebujete i desítky tisíc korun ročně, abyste neustále měli ty nejlepší hráče. Hru si sice každý rok kupují miliony hráčů, ale profesionální scéna nikoho nezajímá a hra tak zůstala více či méně party zábavou pro kamarády či odpočinkem pro běžné hráče.
Bundesliga je nejbližší a tím pádem nejlépe dostupná top ligová soutěž z Česka. Vyrazili jsme do Frankfurtu a Augsburgu vyzkoušet bratwurst i vyprodané stadiony.
Zde se pak dostáváme k jádru celého problému partnerství mezi EA a FIFA. Zezačátku bylo výhodné pro obě strany. Videoherní série FIFA má lví podíl na tom, že fotbal byl a je nejpopulárnějším světovým sportem i v 21. století.
Možnost ovládat a střílet góly za nejlepší hráče planety, hrát nezapomenutelné zápasy s kamarády po nocích, prožívat každý vstřelený gól, vztekat se u online zápasů. To všechno fungovalo a naučilo to několik generací fanoušků po celém světě nejen milovat fotbal, ale také znát soupisky, stadiony, tváře a jména hráčů. FIFA, ještě v době před sociálními sítěmi, dokázala seznámit celý svět detailně s tím, jak to vypadá ve světě fotbalu.
Jenže někde na téhle cestě se stala chyba. EA se postupem času snažila z Fify ždímat co nejvíce peněz. To se vlastně od velkých korporací čeká, avšak v případě Fify se tak dělo na úkor zlepšování hry. Zkrátka vývojáři dělali všechno proto, abyste co nejvíce peněz utratili v Ultimate Teamu a zbytek jim byl jedno.
Kvůli tomuto přístupu pak EA nezachytila nástup e-sportů a tím pádem přestala posouvat nejen celou sérii, ale také fotbal zase o kus dále. Je pravda, že i třeba podpora od fotbalových klubů pro e-sport byla minimální, podpora pro profesionální hráče Fify roste až v posledních letech. Už je ale na záchranu situace pozdě. Navíc hra nebyla v porovnání s Fortnitem, Dotou či Counter-Strikem nikdy naprogramovaná tak dobře, aby dokázala těmto videoherním gigantům konkurovat.
A to je také důvod, proč se obě společnosti musí rozejít. EA nechce platit stále více za značku, která ji už zas až tolik nepřináší. FIFA fotbal globalizovala, avšak nezachytila nové trendy. Stále méně dětí se věnuje „skutečným“ sportům a přesedlává na e-sporty, v nichž je navíc mnohem jednodušší a levnější uspět. Často stačí jen klávesnice, myš a průměrný počítač. V případě fotbalu to pak byly hodiny a roky dříny a u Fify ještě naditá peněženka. Což je něco, co si nemůže nebo nechce dovolit každý.
Pomalu se blíží rozhodující zápasy ve skupinách na MS 2022. Vysvětlíme vám, co rozhoduje o postupu v případě, že mají týmy stejný počet bodů.
Maradonova show na jeho nejpovedenějším turnaji ohromí i ty, které fotbal nezajímá. Autor textu strávil s jedním z nejlepších fotbalistů všech dob jeden večer a rozhodně nelitoval.
Je chyba, že se mistrovství světa koná v Kataru? Jak moc by se měli fotbalisté zapojovat do společenského aktivismu? V novém díle podcastu diskutují šéfreportér sportu na Seznam Zprávách Luděk Mádl a ředitel Football Clubu Ondřej Tůma.
