Proč je pro Anglii a Argentinu semifinále důležitější než finále? Jděte na Zápas století a pochopíte

Kdy vlastně začíná fotbalový zápas? Prvním hvizdem rozhodčího, týdny před výkopem, nebo třeba dvě století předtím? Právě na této otázce stojí argentinsko-španělský dokument The Match, který se v Česku uvádí jako Zápas století. Režiséři Juan Cabral a Santiago Franco se vracejí k 22. červnu 1986, kdy Argentina ve čtvrtfinále mistrovství světa v Mexiku porazila na Aztéckém stadionu Anglii 2:1. Nezůstávají však u devadesáti minut, dvou Maradonových gólů a konečného výsledku. Pátrají po všem, co si hráči obou týmů přinesli na trávník s sebou.

Otevřené rány

Byly to především čerstvé vzpomínky na válku o Falklandy, respektive Malvíny, která skončila čtyři roky před mexickým šampionátem. Pro Angličany šlo o vojenské vítězství. Pro Argentince o otevřenou národní ránu, navíc spojenou s diktaturou, propagandou a stovkami mrtvých mladých mužů. Jeden z argentinských reprezentantů Jorge Burruchaga byl tehdy v záloze a sám ve filmu připomíná, že ho před odchodem do války prakticky zachránil fotbal.

Napětí ale nevzniklo až v roce 1982. Dokument se vrací také ke čtvrtfinále mistrovství světa 1966, v němž byl na Wembley vyloučen argentinský kapitán Antonio Rattín. Argentina dodnes část tehdejších událostí vnímá jako křivdu, Anglie naopak jako potvrzení vlastní převahy. Cabral s Francem jdou ještě dál, až k počátkům vztahů obou zemí a k paradoxu, že právě Britové přivezli do Argentiny železnici i fotbal. Rivalita tak není vyprávěna jako jednoduchý souboj dobra a zla, ale jako komplikovaný vztah dvou národů, které se po staletí přitahují, ovlivňují a současně dráždí.

Samotný zápas z roku 1986 samozřejmě zůstává středem celého filmu. Maradona nejprve překonal Petera Shiltona rukou a o čtyři minuty později obešel polovinu anglického týmu při akci, která byla později vyhlášena gólem století. Gary Lineker v závěru zápasu snížil, John Barnes po příchodu z lavičky změnil rytmus utkání a Argentina musela vedení do posledních minut bránit. Pak postoupila, a nakonec celý šampionát vyhrála. V jednom odpoledni se tak potkaly podvod, genialita, spravedlnost, nespravedlnost i národní touha po odvetě.

Síla filmu spočívá v tom, že známé obrázky nepouští jen znovu za sebou. Tvůrci je rozebírají téměř záběr po záběru a nechávají na ně reagovat přímé účastníky. Za Argentinu mluví mimo jiné Jorge Valdano, Oscar Ruggeri, Ricardo Giusti, Julio Olarticoechea a Jorge Burruchaga, za Anglii Gary Lineker, Peter Shilton a John Barnes. Jejich dnešní černobílé portréty působí klidně a čistě, zatímco archivní materiál je hlučný, barevný a často chaotický. Právě střídání tváří zestárlých hráčů s obrazy jejich mladších já dává dokumentu emoci, kterou by běžný sestřih nejslavnějších momentů nikdy neměl.

Vydejte se do kina

Důležitá je především dvojice vypravěčů. Argentinskou perspektivu nese Valdano, anglickou Lineker. Film tím přiznává, že jeden společný příběh může mít dvě odlišné paměti. Nesnaží se rozhodnout, kdo má na minulost větší nárok. Ukazuje, co znamenala Boží ruka pro pokořeného Shiltona, co pro Argentince představoval Maradona a proč se sportovní vítězství mohlo v zemi krátce po prohrané válce proměnit v téměř politický akt.

The Match přitom není těžkopádnou přednáškou. Má svižný střih, výrazný zvuk, smysl pro drobné absurdity a spoustu detailů o posedlém trenérovi Carlosi Bilardovi, jeho pověrách, přípravě týmu či narychlo upravených modrých dresech. Film trvá 91 minut, tedy symbolicky stejně jako utkání, které rekonstruuje. Vedle archivů a rozhovorů pracuje také s literaturou, především s Borgesovou básní Juan López y John Ward o dvou vojácích, kteří se mohli stát přáteli, ale setkali se jen ve válce.

Právě tady se dokument dostává nejdál za hranice fotbalu. Ukazuje, jak snadno si společnost do jedenácti hráčů promítne vlastní bolest, vztek a touhu po spravedlnosti. A také jak se po čtyřiceti letech mohou někdejší soupeři na stejnou událost dívat bez nenávisti, byť stále každý ze své strany.

The Match měl světovou premiéru v sekci Cannes Première, zahájil také letošní festival v Karlových Varech a do české distribuce jej uvádí Artcam Films. Lepší načasování si sotva mohl přát: Anglie a Argentina se na mistrovství světa 2026 utkávají o postup do finále a na světovém šampionátu se potkávají poprvé od roku 2002.

Vidět Zápas století se vyplatí i člověku, který obě Maradonovy branky zná nazpaměť. Film totiž nepřináší další důkaz, že jedna byla nelegální a druhá geniální. Vysvětluje, proč se oba góly zapsaly do kolektivní paměti dvou zemí a proč některé zápasy nekončí závěrečným hvizdem.