Vesničko má fotbalová. Rodáci s naditou peněženkou i děti v popelnicích

Kostelní vížka ční nad střechami domů. Ale na rozdíl od naprosté většiny podobných vesnic, tady mezi chmelnicemi není nejvyšší dominantou. Největší pozornost na sebe trochu rouhačsky strhávají čtyři obří stožáry umělého osvětlení. Pod nimi nezaměnitelná tribuna s pestrobarevnými sedačkami, na ní fanoušci i z Německa, na jejich táccích vyhlášené klobásy z podniku samotného šéfa klubu i celého českého fotbalu. Kolem areál se zázemím, co budí závist, a na trávníku pozdější vítěz Ligy mistrů.

„V Blšanech moc lidí nežilo, zvlášť když tam během zimy nebyli chalupáři. Je těžké si to představit, ale mně to přišlo jako fotbalová romantika,“ vzpomíná Petr Čech na svůj přestup z Plzně právě do nejmenší ligové vesnice světa, kde si poprvé stoupl do branky v nejvyšší soutěži. Tenhle přesun řadí k nejlepším rozhodnutím svého života. „Nemyslím si, že bych (tehdy) v Plzni dostal šanci.“

Petr Čech nakonec klub, kde naplno odstartoval svou oslnivou kariéru, fotbalově přežil. Když coby brankář Arsenalu oznamoval konec kariéry, v Blšanech už se tři roky nekoplo do míče a klobásy areálem dávno nevoněly. Strůjce tamního zázraku František Chvalovský si mezitím prošel vazební celou a víc než desetiletým obdobím soudních líčení, která definitivně ukončila až prezidentská amnestie Václava Klause v roce 2013. O tři roky později se (už dávno nikoli ligovým) Blšanům doslova rozutekl tým, klub nedohrál sezonu ústeckého krajského přeboru a tím se nad vesnickým klubem po 70 letech zavřela voda. Fotbal se dnes v Blšanech nehraje.

Tohle je trajektorie, kterou s více či méně opojným vzestupem a následným více či méně bolestným pádem opsaly všechny kluby, které přivedly profesionální fotbal do vesnic. Přispěly tím ke svérázné atmosféře českého fotbalu 90. let a vytvořily světovou raritu. Nikde jinde nenajdete takovou koncentraci malých obcí, kterými se prohnal profesionální fotbal, jako v Česku 90. let (s dozvuky po roce 2000).

Blšany, Drnovice, Lázně Bohdaneč, Ratíškovice, Slušovice, Poštorná, Dolní Kounice. Na jaře 2010 jsem spolu s kamarádem a tehdy dokumentárním fotografem Štěpánem Kačenou objel všechna tato místa, kde to po revoluci dotáhli z „pralesa“ až do druhé, nebo dokonce první ligy. Poslouchali a zaznamenávali jsme pamětníky, starosty, bývalé hvězdy i mecenáše, abychom pochopili, co všechno obnášelo hrát ligový fotbal na vesnici, proč se tam vlastně objevil a proč tyto velikášské projekty musely nevyhnutelně skončit – některé v krtincích, plísni a nenávratnu.