Po třech titulech v řadě pod trenérem Trpišovským přišla nyní tříletá série druhých míst. Je na místě se ptát, jestli to pro klub velikosti Slavie představuje problém a pokud ano, tak jak velký. Co tak sleduji diskuze fanoušků na sociálních sítích, existují na to dost různé názory. Když přišel do klubu Pavel Tykač, stanovil za cíl získat v deseti letech pět titulů. To považuji za naprosto racionální cíl pro klub, který má v zemi pouze jednoho v mnoha ohledech naprosto srovnatelného soupeře a dalšího, který se dlouhodobě drží na špičce, přestože nemá tak velké finanční možnosti. Slavia se nesmí spokojit s rolí dvojky v českém fotbale, ale bez výrazného navýšení rozpočtu není reálné pomýšlet na to, aby byla dominantní jedničkou, která bude sbírat tituly tak často jako Slovan Bratislava na Slovensku nebo Bayern Mnichov v Německu.
Slavia během trenérského angažmá Jindřicha Trpišovského prošla rukama několika různých majitelů a zažila období štědřejší i méně štědrá. Vedení klubu se ale stejně jako realizační tým A týmu za posledních šest let nijak zásadně nezměnilo, takže dává smysl pohlížet na těchto šest sezon jako na jednu éru. Slavia v ní dosáhla na tři tituly a z mého pohledu tak plní to, co je přirozené od ní očekávat.
V dalším díle Football Club podcastu z naší série k Fortuna lize vám reprezentační útočnice Michaela Khýrová vysvětlí, jak rakouský trenér Michael Steiner přivedl Spartu zpět na trůn.
Boží ruku z Mexika zná celý svět. Diego Maradona ale na mistrovství světa změnil rukou dějiny ještě jednou. O čtyři roky později v Itálii, na vlastní brankové čáře a v zápase, který mohl Argentině ukončit celý turnaj.
Španělsko mělo na úvod mistrovství světa jasně potvrdit roli jednoho z favoritů. Místo toho v Atlantě narazilo na kapverdskou zeď, čtyřicetiletého brankáře Vozinhu a příběh, který zahraniční média okamžitě zařadila mezi největší senzace turnaje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
