Uplynulou sezonu zakončila Slavia potřetí v řadě na druhém místě tabulky a je tak jasné, že na titul bude muset čekat minimálně čtyři roky. Pro klub, který je svou silou a možnostmi při nejhorším na děleném prvním místě se Spartou, to není příliš hezké vysvědčení. Dlouhé čekání na domácí úspěch umocnilo zvědavost fanoušků, kteří se oprávněně ptali, co klub v létě změní, aby se vrátil zpět na vrchol.
Klub jim odpověděl, že nezmění nic. Cesta k titulu dle vedení klubu očividně vede přes držení se stejné strategie, která třikrát v řadě úspěch nepřinesla. Řešením je ještě více téhož. Když nefungovala sázka na 191 centimetrů vysokého Tijaniho, nahradíme jej dvoumetrovým Tomášem Chorým a to by bylo, aby to nepomohlo. Není divu, že v části fanouškovské základny tento přístup vzbuzuje mírné rozpaky, byť nemalý počet fanoušků bude před startem ligy sršet optimismem. Určitě nikomu nehodlám optimismus vyčítat, jestli něco, tak dotyčným spíš závidím. Já důvody k optimismu hledám složitě.
Je ovšem fér hned na úvod sdělit, že přestože mám pochybnosti o tom, zda zvolená cesta Slavii dovede k titulu a do vysněné Ligy mistrů, rozhodně si nemyslím, že by Slavia měla být v sezoně špatná. S hráčským materiálem, který má k dispozici, a s kvalitním trenérským vedením, jsem naprosto přesvědčen, že se bude po celou sezonu pohybovat v okolí absolutní špičky ligové tabulky a s velkou rezervou si opět zajistí účast v evropských pohárech pro příští sezónu. Pod Jindřichem Trpišovským prostě Slavia nebude mimo hru o titul.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Český tým na mistrovství světa nečekají jen exotičtí soupeři, ale i neobvyklá fyzická překážka. Dva zápasy ve vysoké nadmořské výšce na mexických stadionech mohou reprezentaci vzít dech. V rámci celého MS 2026 jde navíc o problém, který v takové míře neřeší nikdo jiný.
Stanislav Tecl nemusel končit, přesto si vybral odchod ve chvíli, kdy ještě měl co nabídnout. V rozhovoru pro Football Club mluví o rozhodnutí pověsit kariéru na hřebík, odmítnuté Číně, nové roli ve Slavii i o tom, proč by pro něj další hraní už nedávalo smysl.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
