- Předplatné
- Cesta do Ameriky
- Girl Power
- Dobýváme Evropu
- Sázky
- Fotbal v TV
- Poháry
- Seriály
- Více
„Nechci nikoho urazit, ale na tomto turnaji máme nejlepší tým my,“ zahlásil španělský trenér Luis de la Fuente, když jeho svěřenci v osmifinále Eura rozprášili Gruzii 4:1. Nabízelo by se, že sebevědomá slova, výrazně mimo obvyklé fráze o vyrovnanosti fotbalu a kulatosti míče, se mu vrátí jako bumerang. Zvlášť s tak těžkým losem, jaký Španělsko čekal.
Jenže co La Roja slíbila, to doručila. Při cestě pro zlato si postupně poradila s Německem, Francií a Anglií, třemi ze čtyř největších favoritů šampionátu. Jako jediná při tom hrála fotbal, kde převažovala touha dát gól před snahou ho nedostat. Jako jediná měla výrazné hvězdy. A jako jediná vypadala mistrovsky od prvního do posledního zápasu.
Tak suverénní krále neměl evropský fotbal minimálně od roku 2012, kdy v Kyjevě slavil tým kolem Davida Silvy, Xabiho Alonsa nebo Fernanda Torrese.
Nebudeme si nic nalhávat. Letošní EURO bylo chudé na momenty, na které se bude univerzálně vzpomínat i za pár let. Možná Bellinghamův gól proti Slovensku. Možná tři chycené penalty v podání Dioga Costy proti Slovinsku. Možná přestřelky z úvodních dvou dnů turnaje, které slibovaly zábavnější fotbalový měsíc, než jakého jsme se nakonec dočkali. A to je tak nějak všechno.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Skoro všechny silné týmy hrály podobně, čisté konto bylo alfou i omegou a na trofej pro nejlepšího střelce stačily tři trefy, teprve podruhé od roku 1992 (kdy ještě EURO hrálo osm týmů a po skupinách bylo hned semifinále). Nebyl to zkrátka ofenzivní turnaj. Když už někdo bavil, byly to spíš týmy, od kterých se to úplně nečekalo. Rakousko, Švýcarsko, Turecko nebo outsider z Gruzie.
O to víc vyniká způsob, jakým Španělé dokráčeli ke zlatu. Kdyby EURO nakonec ovládla Southgateova Anglie nebo Deschampsova Francie, dost možná by se psalo, že jejich úsporný styl je nejlepší cestou k úspěchu, i když se nemusí líbit. Že se zase jednou potvrdilo, jak útok vyhrává zápasy, ale obrana trofeje. Jenže Luis de la Fuente a jeho tým názorně ukázali, že to jde i jinak.
Výkony Španělů na letošním šampionátu nejde zpochybnit, ani kdyby se člověk hodně snažil. Lehký los? Základní skupina s Chorvatskem, Itálií a Albánií možná před turnajem vypadala složitější, než reálně byla, a v osmifinále s Gruzií nebylo o čem. Jenže potom Německo, Francie, Anglie… těžší to být ani nemohlo. Štěstí? Hrálo roli možná ve čtvrtfinále s domácími, kteří při lepším zakončování mohli Španěly poslat domů. Jinak ale La Roja ve většině zápasů dominovala.
Bývalý reprezentační kapitán vyslyšel volání reprezentačního trenéra Koubka. Chce se vrátit do reprezentace a pomoci dostat Česko poprvé po 20 letech na světový šampionát. Je to dobrý nápad? Nechte zaznít váš hlas v naší anketě.
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Prešovský beton slaví tři čtvrtě století. Vznikl v padesátých letech, názvu se dočkal a největších úspěchů dobyl v šedesátých.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
