„Nechci nikoho urazit, ale na tomto turnaji máme nejlepší tým my,“ zahlásil španělský trenér Luis de la Fuente, když jeho svěřenci v osmifinále Eura rozprášili Gruzii 4:1. Nabízelo by se, že sebevědomá slova, výrazně mimo obvyklé fráze o vyrovnanosti fotbalu a kulatosti míče, se mu vrátí jako bumerang. Zvlášť s tak těžkým losem, jaký Španělsko čekal.
Jenže co La Roja slíbila, to doručila. Při cestě pro zlato si postupně poradila s Německem, Francií a Anglií, třemi ze čtyř největších favoritů šampionátu. Jako jediná při tom hrála fotbal, kde převažovala touha dát gól před snahou ho nedostat. Jako jediná měla výrazné hvězdy. A jako jediná vypadala mistrovsky od prvního do posledního zápasu.
Tak suverénní krále neměl evropský fotbal minimálně od roku 2012, kdy v Kyjevě slavil tým kolem Davida Silvy, Xabiho Alonsa nebo Fernanda Torrese.
Nebudeme si nic nalhávat. Letošní EURO bylo chudé na momenty, na které se bude univerzálně vzpomínat i za pár let. Možná Bellinghamův gól proti Slovensku. Možná tři chycené penalty v podání Dioga Costy proti Slovinsku. Možná přestřelky z úvodních dvou dnů turnaje, které slibovaly zábavnější fotbalový měsíc, než jakého jsme se nakonec dočkali. A to je tak nějak všechno.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Skoro všechny silné týmy hrály podobně, čisté konto bylo alfou i omegou a na trofej pro nejlepšího střelce stačily tři trefy, teprve podruhé od roku 1992 (kdy ještě EURO hrálo osm týmů a po skupinách bylo hned semifinále). Nebyl to zkrátka ofenzivní turnaj. Když už někdo bavil, byly to spíš týmy, od kterých se to úplně nečekalo. Rakousko, Švýcarsko, Turecko nebo outsider z Gruzie.
O to víc vyniká způsob, jakým Španělé dokráčeli ke zlatu. Kdyby EURO nakonec ovládla Southgateova Anglie nebo Deschampsova Francie, dost možná by se psalo, že jejich úsporný styl je nejlepší cestou k úspěchu, i když se nemusí líbit. Že se zase jednou potvrdilo, jak útok vyhrává zápasy, ale obrana trofeje. Jenže Luis de la Fuente a jeho tým názorně ukázali, že to jde i jinak.
Výkony Španělů na letošním šampionátu nejde zpochybnit, ani kdyby se člověk hodně snažil. Lehký los? Základní skupina s Chorvatskem, Itálií a Albánií možná před turnajem vypadala složitější, než reálně byla, a v osmifinále s Gruzií nebylo o čem. Jenže potom Německo, Francie, Anglie… těžší to být ani nemohlo. Štěstí? Hrálo roli možná ve čtvrtfinále s domácími, kteří při lepším zakončování mohli Španěly poslat domů. Jinak ale La Roja ve většině zápasů dominovala.
Dnes je Liverpool globální fotbalová značka. Před 125 lety hledal pevnou půdu pod nohama a definitivně ji našel 29. dubna 1901 na hřišti West Bromwiche Albion. Vyhrál 1:0 a slavil svůj první anglický titul z dvaceti dosud získaných.
Finiš ligy je tu. Jak si jednotlivé prvoligové kluby vedly v základní části? V čem jsou lepší, nebo horší než ve stejnou dobu před rokem? S analytiky Football Club podcastu Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem jsme jim v podcastovém maratonu vystavili vysvědčení.
Atlético Madrid a Arsenal patří mezi největší evropské kluby, které Ligu mistrů pořád ještě nevyhrály. Dnes večer se potkají v semifinále. Simeone a spol. loví poslední šanci na trofej v rozkolísané sezoně. Artetův Arsenal zase hraje o něco, co by z něj definitivně sundalo nálepku dobrého, ale nedotaženého projektu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

