V Česku skončila základní část první ligy a čeká nás nadstavba. Šest prvních týmů hraje skupinu o titul, další čtyřka play-off ve skupině o Evropu a poslední šestka skupinu o udržení. Letos se v tomhle formátu Fortuna liga hraje popáté, když premiéru nadstavba měla v sezoně 2018/19 a v ročníku 2020/21 se vlivem koronavirových následků nehrála.
Nadstavba není český výmysl, v různých podobách se běžně hraje i v jiných národních ligách. Tradičně ji naopak nenajdete v zemích, kde liga sama o sobě je atraktivní a nemusí hledat nové formáty ke zvýšení fanouškovského zájmu. V Česku je úvaha jasná: víc vzájemných zápasů nejlepších týmů, konkrétně třeba o jedno rozhodující titulové derby navíc, zvyšuje návštěvnost i televizní sledovanost, a tedy příjmy ligy i klubů.
Proti tomu jdou různé pohledy. Pro někoho je česká nadstavba nespravedlivá, protože zápasy v ní už nejsou hrané formou doma a venku. Dobře je to vidět na souboji o titul: první po základní části hraje s druhým, tedy s přímým konkurentem v boji o titul, doma. Odveta na hřiště soupeře už není. První po základní části tak má výhodu, kterou třeba Sparta loni výhrou 3:2 nad Slavií ve druhém kole nadstavby přetvořila v titul.
Nejzábavnější průvodce turnajem od začátku do konce
Co je a co není spravedlivé, ponechme pro účely tohoto textu stranou. Pojďme se podívat, jak se ligová finále dohrávají v zahraničí. Když si pro toto srovnání vezmeme aktuálně první dvacítku zemí v žebříčku národních koeficientů, zjistíme, že hned osm zemí z top desítky hraje klasickým způsobem – tedy každý s každým dvakrát (Anglie, Španělsko, Itálie, Německo, Francie, Nizozemsko, Portugalsko a Turecko). Ve všech těchto ligách je 18 nebo 20 týmů, takže ve dvoukolové lize to dělá buď 34 nebo 38 zápasů za sezonu.
Ve druhé dvacítce zemí evropského koeficientového žebříčku se poměr obrací ve prospěch těch s nějakou formou nadstavby. Nemají ji v Norsku a na Ukrajině. První ligu v obou případech hraje 16 týmů na 30 kol (to byl i český model před nadstavbou). A nadstavbu nehrají ani v Chorvatsku, kde je v první lize deset týmů a každý s každým v ročníku se střetne čtyřikrát, dohromady tak každý odehraje 36 zápasů.
Teď už se ale pojďme zaměřit na jednotlivé systémy v zemích, kde nadstavbu mají. Vezmeme to sestupně od nejvyšších příček v koeficientovém žebříčku.
Belgická Pro League před touto sezonou změnila systém. Zúžila se o dva týmy na 16 a zatímco ještě loni nadstavbu hrálo jen prvních osm týmů (po čtyřech ve skupinách o titul a o play-off Konferenční ligy), letos hraje už nadstavbu po základních 30 kolech všech 16 týmů.
Ve skupinách o titul a o Konferenční ligu je po šesti týmech a všechny sehrají dalších deset zápasů ve svých skupinách. Ve skupině o titul jsou 1. až 6. tým po základní části, ve skupině o Konfereční ligu 7. až 12. tým. Do nadstavby přitom všechny kluby šly s polovičním počtem bodů, které si nahrály v základní části. Platí zároveň pravidlo, že když měl někdo lichý počet bodů, tak se zaokrouhlovalo nahoru – takže třeba Anderlecht nahrál v základní části 63 bodů a do nadstavby šel s 32 body.
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
Skotský titul může po desítkách let vypadnout z osy Celtic–Rangers. Hearts porazili v přímém souboji Rangers 2:1 a tři kola před koncem vedou ligu o tři body před Celtikem. Pokud sen z Tynecastlu vydrží ještě jedenáct dní, Skotsko zažije titulovou revoluci.
Napínavá bitva o anglický titul má za sebou možná rozhodující dějství. Manchester City přišel v pondělí večer o body na hřišti Evertonu po vlastní obří hrubce.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
