Když se na podzim 2014, rok a půl po postupu do finále Ligy mistrů, propadl Dortmund na poslední místo bundesligové tabulky a zdálo se, že neví, kudy dál, jedna věc byla v interních debatách tabu. Zpochybňování budoucnosti Jürgena Kloppa. Trenéra, který Borussii z průměru vytáhl ke dvěma titulům a v Evropě ji vrátil někdejší renomé.
Šéf klubu Hans-Joachim Watzke dokonce prohlásil, že ho nevyhodí, i kdyby se sestoupilo.
Podobně nedotknutelný status mělo v německém fotbale málo mužů. Jedním z nich byl Urs Fischer, trenér Unionu. Kultovní klub přivedl z druhé nejvyšší soutěže do Ligy mistrů. Z periferie Berlína až na Estadio Santiago Bernabéu. Mužstvo pod jeho vedením končilo každou sezonu líp než tu předchozí. A on byl za svou práci odměněn i oceněním pro nejlepšího trenéra ročníku 2022/23.
„Hlavně se chceme udržet, proto je naším cílem získat minimálně čtyřicet bodů,“ znělo heslo Unionu po historickém postupu do Bundesligy v roce 2019. Poprvé to bylo upřímné vyjádření ambicí, pak se z toho stal nevážně míněný bonmot, protože klub se o udržení mezi elitou strachovat nemusel.
Partnerem německého fotbalu na stránkách Football Clubu je Nova Sport.
Naopak, ve druhé sezoně postoupil do Konferenční ligy, ve třetí do Evropské ligy a letos na jaře do už zmíněné Ligy mistrů.
Fanoušci i experti si kladli otázku, kdy se výprava na cestě k vrcholu zastaví a pokorně se vrátí do základního tábora.
Ten okamžik přišel letos na podzim. První dva zápasy v sezoně Union vyhrál, pak přišel sešup až na poslední místo bundesligové tabulky.
Řešila se forma hráčů, řešila se přestupová politika, řešil se počet zdravotních problémů. Jenom o jedné věci se nedebatovalo – a pokud ano, debata trvala asi dvanáct vteřin. O kouči Fischerovi. Ve vzácné jednotě za ním stáli fanoušci i vedení klubu. Bez ohledu na pořád hrozivější výsledky.
Když se černá série bez výhry natáhla na čtrnáct utkání a víc než dva měsíce, rozhodl se 15. listopadu švýcarský kouč dát sbohem. Čtvrt roku po tom, co přebíral ocenění pro trenéra roku. Byl to pro všechny šok. Protože ještě o týden dřív, po další bundesligové prohře, odhodlaně pronesl, že všichni ve vedení klubu chtějí z téhle krize vybřednout společně.
Najednou panovala nálada, jako by Fischer neodstoupil, ale snad upadl do kómatu. Oficiální twitterový účet Unionu se na několik dní přejmenoval na „Danke, Urs und Hoffi“ (Díky, Ursi a Hoffi – druhá zmínka patří asistentovi Markusi Hoffmannovi) a v podobném duchu se nesly diskuse na sociálních sítích.
Alte Försterei opustil nejen nejúspěšnější trenér v dějinách klubu, ale rovněž mimořádně oblíbená osobnost. Muž, který o druhých mluvil uctivě a nevyžíval se ve verbálních bitvách. Není náhoda, že když v Anglii loni vyšla úspěšná kniha „Scheisse! We're Going Up!“ o historii Unionu, na obálce se vyjímala právě jeho fotka.
A stejně tak nikoho nepřekvapilo, že druhý den po rezignaci přišel na stadion, aby se rozloučil se všemi zaměstnanci. Od sportovního ředitele po sekretářky.
Dortmund už osm let hledá kvalitní a dlouhodobou náhradu za Jürgena Kloppa, a pořád v tom není úplně úspěšný. Kdo ví, jestli Union Berlín nestojí na počátku podobné cesty.
Lvíčata hrají svůj druhý zápas na Euru a budou v něm chtít příjemně překvapit stejně jako před dvěma roky. Utkání s favorizovaným Německem vysílá stanice ČT Sport.
Antonín Brynda, dlouholetý záložník Kladna, zemřel před 70 roky po zranění v zápase se Spartou. Příběh tehdy třicetiletého záložníka dlouho nikdo neznal, než ho v archivech objevil historik Roman Jašek, který je členem Komise pro historii a statistiku FAČR.
Karabec, Fila, Horníček a spol. – jaké jsou šance, že lídři české jednadvacítky na letošním Euru zazáří podobně jako v klubovém fotbale? Přinášíme vám detailní rozbor nominace lvíčat s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
