Ligové očko: Zlepšil Smetana Baník? Našli jsme jasné kroky vpřed i slabá místa

Angažmá Tomáše Galáska v Baníku se těžko dá nazvat jinak než katastrofálním. To se kromě výsledků projevovalo i na předváděné hře, která byla i po příchodu kvalitních posil jen sporadicky organizovaná, s nedopečeným herním stylem, slabými a zranitelnými strukturami a chabým využitím individualit.

Ondřej Smetana proto měl a stále má vskutku nelehký úkol – klub nejen zachránit, ale ideálně také postavit alespoň něco, čeho se budou hráči moci chytit. Do jaké míry se mu to podařilo, lze vyvodit ze sobotního utkání v Hradci Králové (prohra Baníku 0:1), na které se nyní podíváme.

Formace a výstavba

Baník nastoupil ve formaci 3-5-2, s dynamickým středem hřiště ve složení Michal Kohút, Jiří Boula, Filip Šancl. Právě tato záložní trojice přitom byla jedním z klíčů k předvedenému hernímu projevu. Ten je pohyblivý, tým se neštítí delších míčů a vertikality.

Domácí neměli velký problém donutit Baník k delším míčům. Ty však jsou v podstatě nejlépe fungujícím prvkem hry hostů. Smetana svému celku vštípil solidní schopnost načasovat si a zformovat pozice pro delší balony, a tak jeho svěřenci dovedou z těchto situací profitovat minimálně zisky území.

Strukturálně Baník využíval Boulu nad stoperskou trojicí, s Kohútem na pozici přirovnatelné k osmičce s přesahem do pravého meziprostoru, a Šancla o něco výš v levém meziprostoru. Při nakopávaných míčích tým využíval buď dlouhé míče Martina Jedličky, nebo Ondřeje Kričfalušiho a hráči ze zálohy a wingbek na patřičné straně hřiště vytvořili kornout pod útočníkem, který byl adresátem míče (nejčastěji Abdallah Gning), zatímco druhý útočník reagoval dle potřeby směrem za obranu nebo pod míč.