Když jsme se po prvním ligovém kole bavili o tom, jak se Miroslav Koubek popasoval se ztrátou Lukáše Kalvacha, nebylo ještě jisté, že přijde i o Pavla Šulce. Kromě dvou z největších opor však tým ztrácí také ligové body. Z Julisky dokonce naposledy odjel s prázdnou.
Dukla vyhrála svůj první ligový zápas této sezony, a to paradoxně s doposud nejsilnějším soupeřem, kterého potkala. Alespoň tedy papírově. V tomto textu si probereme, jak se jí podařilo Plzeň zkrotit a porazit.
Viktorka od prodeje Šulce nastupuje především ve formaci 3-4-3, kde se dva křídelní hráči vesměs pohybují na svých stranách hřiště, konkrétněji poté v meziprostorech mezi středem a kraji hřiště. Díky tomuto rozestavení je Koubkův výběr schopen vysunout wingbeky do vyššího postavení a roztáhnout s nimi hřiště do šířky. Střed hřiště mezitím v útočné linii obsazuje hrotový útočník (na Dukle to byl Rafiu Durosinmi) a hlouběji dva střední záložníci.
Tento herní systém je oproti původní „bezkalvachovské“ formaci ze začátku této sezony výrazně pravidelnější a stabilnější. Namísto obranné čtveřice tým vystavuje hru ve trojce a dvojice záložníků týmu dává neustále pokrytí středu.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Sledujete-li dlouhodobě Plzeň, nejspíš víte, že jejím typickým herním projevem je cirkulace míče na širším prostoru v obranné linii a posléze delší míče, kterými se hráči snaží hledat pohyb ofenzivnějších spoluhráčů. Ti si obecně pro balony chodí buďto hlouběji mezi řady, nebo se snaží o dynamické náběhy tak, aby roztrhali defenzivní linii soupeře. Skrytou zbraní tohoto systému je poté presink, díky kterému je Plzeň mnohdy schopná těžit i z vlastní nepřesnosti ve výstavbě.
Na to vše byli na Dukle připraveni. Trenérský štáb Davida Holoubka kromě toho mohl tušit, že Plzeň nastoupí pouze s jedním ofenzivním hráčem schopným komfortně přijmout balon směrem do otočky, zatímco zbytek útoku bude složen z čistších útočníků, kteří budou chtít míč udržet, nebo sklepávat. Navíc šlo počítat i se současnými nevýraznými výkony středových hráčů Viktorky.
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
Lionel Messi už ve fotbale dosáhl skoro na všechno: vyhrál poslední mistrovství světa, doma ve vitríně mu září osm Zlatých míčů a spousta dalších klubových i individuálních ocenění. Tři vlastní stavebnice LEGO jsou už třešnička na dortu.
Dlouhých 24 let čeká Brazílie na medaili z mistrovství světa. A s ní i na hvězdu, která ji k úspěchu dovede stejně jako kdysi Ronaldo i další legendy. Není to malý tlak. Když se ale hraje o hodně, na Viníciuse je spoleh. Přichází konečně jeho čas?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

