Bylo to v časech, kdy si fotbalisté nevyměňovali dresy až cestou do šaten, ale už na hřišti, hned po závěrečném hvizdu. Často slavili v soupeřových barvách, dokonce tak i přebírali poháry.
Na dresech ještě nebývaly reklamy sponzorů, kolikrát ani loga výrobce oblečení, tak se neměl moc kdo ohrazovat. Platilo to i 21. června 1988 v Hamburku, bezprostředně po konci semifinálového utkání EURO mezi domácím týmem a Nizozemskem. Hosté nad tradičním rivalem zvítězili 2:1 a užívali si to plnými doušky. Někteří v německých dresech.
Jedním z nich byl obránce Ronald Koeman, dnes trenér nizozemské reprezentace, jenž si památku na zápas vyměnil s Olafem Thonem. A ve vítězné euforii ho napadlo, že by mohl domácí fanoušky trochu poškádlit. Thonův dres si tedy sundal a před tribunou naznačil, že si s ním utírá zadek. Obecenstvo začalo křičet a nadávat, ale jelikož ještě neexistovaly sociální sítě, ve světě to nikoho moc nepobouřilo. Ani před disciplinárku Koeman nemusel.
Přesto jeho gesto jasně dokazovalo, že právě skončil mimořádně emotivní zápas. Největší německo-nizozemská fotbalová bitva, která vzdáleně připomínala soupeření československých a sovětských hokejistů. S tím rozdílem, že německé tanky odtáhly z Nizozemska už před víc než čtyřiceti roky.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Vítězové dovedli turnaj k happy endu, když v mnichovském finále porazili tým SSSR 2:0. Nicméně semifinále bylo zápasem, který se v Nizozemsku prožíval nejvíc. Lidé ho brali jako dvojnásobnou satisfakci. Za všechny útrapy druhé světové války i za jednu čtrnáct let starou fotbalovou křivdu.
Kdyby existoval žebříček týmů, které podle všech předpokladů měly vyhrát některý z velkých turnajů, ale nakonec se jim to nepodařilo, zcela jistě by jedno z prvních míst patřilo fotbalistům Nizozemska z mistrovství světa 1974. Jejich totální fotbal okouzlil celý svět a mužstvo vedené Johannem Cruijffem suverénně protančilo do finále.
Jste znalci fotbalu? Otestujeme vás na deseti názvech klubů. Řekneme vám jméno, vy nám město.
Jsou kluby, které sídlí stále na jednom místě. Jsou kluby, které se stěhovaly každou chvílí. Slavia je někde mezi. Hlubší kořeny zapustila dvakrát. Na Letné i v Edenu hrála přes padesát let. A jen málokdy byla se svým stadionem spokojená.
Nejstarší stále hrané derby střední Evropy přežilo dvě světové války, dvě totality a stalo se kulturním dědictvím. V textu z FC knihy si před sobotním zápasem projděte, jak se tahle rivalita formovala.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

