Bylo to v časech, kdy si fotbalisté nevyměňovali dresy až cestou do šaten, ale už na hřišti, hned po závěrečném hvizdu. Často slavili v soupeřových barvách, dokonce tak i přebírali poháry.
Na dresech ještě nebývaly reklamy sponzorů, kolikrát ani loga výrobce oblečení, tak se neměl moc kdo ohrazovat. Platilo to i 21. června 1988 v Hamburku, bezprostředně po konci semifinálového utkání EURO mezi domácím týmem a Nizozemskem. Hosté nad tradičním rivalem zvítězili 2:1 a užívali si to plnými doušky. Někteří v německých dresech.
Jedním z nich byl obránce Ronald Koeman, dnes trenér nizozemské reprezentace, jenž si památku na zápas vyměnil s Olafem Thonem. A ve vítězné euforii ho napadlo, že by mohl domácí fanoušky trochu poškádlit. Thonův dres si tedy sundal a před tribunou naznačil, že si s ním utírá zadek. Obecenstvo začalo křičet a nadávat, ale jelikož ještě neexistovaly sociální sítě, ve světě to nikoho moc nepobouřilo. Ani před disciplinárku Koeman nemusel.
Přesto jeho gesto jasně dokazovalo, že právě skončil mimořádně emotivní zápas. Největší německo-nizozemská fotbalová bitva, která vzdáleně připomínala soupeření československých a sovětských hokejistů. S tím rozdílem, že německé tanky odtáhly z Nizozemska už před víc než čtyřiceti roky.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Vítězové dovedli turnaj k happy endu, když v mnichovském finále porazili tým SSSR 2:0. Nicméně semifinále bylo zápasem, který se v Nizozemsku prožíval nejvíc. Lidé ho brali jako dvojnásobnou satisfakci. Za všechny útrapy druhé světové války i za jednu čtrnáct let starou fotbalovou křivdu.
Kdyby existoval žebříček týmů, které podle všech předpokladů měly vyhrát některý z velkých turnajů, ale nakonec se jim to nepodařilo, zcela jistě by jedno z prvních míst patřilo fotbalistům Nizozemska z mistrovství světa 1974. Jejich totální fotbal okouzlil celý svět a mužstvo vedené Johannem Cruijffem suverénně protančilo do finále.
Slavia má jako český šampion jistou účast v Lize mistrů v příští sezoně. Pojďme se podívat, jaké soupeře může dostat podle aktuální situace v národních ligách i evropských pohárech. Dvacet účastníků z celkových 36 už je teď jistých.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

