Jak jsme rozplakali Argentinu. Debakl, který změnil tamní fotbal

„Konečně jsme si mohli jednou vzadu trochu oddechnout. To se hned jinak kope, vedeme-li o víc než dvě branky.“

Takový výrok můžete pronést:

• a) jste-li na exhibičním utkání po psychicky vyčerpávající sezoně, v níž jste místo bojů o poháry bojoval do poslední chvíle o záchranu,
• b) když po sérii těžkých zápasů narazíte na tým ze středu tabulky, kterému o nic nejde, a v 85. minutě zvýšíte na 3:0,
• c) po utkání proti San Marinu,
• d) po utkání na mistrovství světa s Argentinou.

Ano, kdyby platila jedna z prvních třech možností, tak by mohl tento text pomalu vyčkávat na „enter“ oddělující poslední odstavec. Jenže autorem výroku je Ladislav Novák, jeden z nejlepších obránců československé historie. A pronesl jej v červnu 1958 po zápase, který skončil šokujícím výsledkem 6:1 pro ČSR.

Bohužel, výhra na postup ze skupiny nestačila, ale naznačila schopnosti týmu, jehož kostra okolo Josefa Masopusta, Ladislava Nováka, Svatopluka Pluskala či Jána Popluhára tvořila o čtyři roky později základ pro slavné tažení v Chile.

Pro Argentinu to však byl zápas, který ji poznamenal mnohem víc. Skončila pro ni jedna velká, úspěšná éra. Od té doby už nikdy nebylo nic jako dřív. Romantické časy skončily. A mimochodem, dodnes je to její nejvyšší porážka na turnajích mistrovství světa.

Podcenění přípravy

V pořadí šestý šampionát hostilo v roce 1958 Švédsko. Pro československý tým to byl po válce druhý turnaj v řadě, o čtyři roky dřív neprošel ze skupiny.

Mužstvo převzal v dubnu 1956 Karel Kolský, v té době trenér pražské Dukly (čerstvě přejmenované z ÚDA Praha), kterou dostal až na ligový trůn dvěma tituly po sobě v roce 1956 a v sezoně 1957/58.

Právě hráči z jeho klubu měli nejpočetnější zastoupení, do nominace se dostali obránci Ladislav Novák a Svatopluk Pluskal, záložníci Josef Masopust s Milanem Dvořákem a v útoku Jaroslav Borovička. Zbytek už byl roztříštěnější: gólman Břetislav Dolejší a Václav Hovorka (Slavia), Tadeáš Kraus a Jan Hertl (Sparta), Gustav Mráz a Pavol Molnár (ČH Bratislava), Ján Popluhár (Slovan Bratislava), Zdeněk Zikán (Dukla Pardubice) či Jiří Feureisl (Dynamo Karlovy Vary).

V kvalifikaci prošel tým přes Wales (0:1, 2:0) a Německou demokratickou republiku (3:1, 4:1). První zápas na turnaji Čechoslováky čekal v Halmstadu proti Severnímu Irsku. Vzhledem k tomu, že dalšími soupeři byly Spolková republika Německo a Argentina, jevil se ostrovní tým jako protivník, na jehož úkor by se měly získat dva body (tehdy ještě neexistoval tříbodový systém). Jenže z irské strany rozhodně nešlo o komparz, v kvalifikaci se Irové dostali přes Itálii a Portugalsko, dobře si vedli i ve vyhrocených duelech s Anglií či Skotskem.

Houževnatý styl Masopustovi a spol. příliš neseděl. V kombinaci s nedostatkem informací z toho vzešla porážka 0:1. „Nic jsme o Irech nevěděli, neviděli jsme je hrát, neviděl je ani trenér Kolský. Netušil jejich přednosti, nemohl je docenit. Neviděli jsme ani jeden jejich zápas, zatímco Irové měli naši hru nafilmovánu do nejmenších podrobností,“ napsal tehdy František Žemla v Československém Sportu.