Uvnitř Sparty to pekelně vře. Není divu. Uhrát z pětice posledních ligových zápasů pouhé tři body, to je bilance, která při maximalistických ambicích Sparty prostě obstát nemůže.
V průběhu několika málo týdnů se Sparta coby aktuální účastník Ligy mistrů postupně (a v leckterých očích i potupně) ocitla na štítu Sigmy Olomouc, pražské Slavie, Viktorie Plzeň a Baníku Ostrava. Zachránit oproti tomu dokázala pouze duel s Libercem.
Cesta z bezbřehé euforie spojené například s výhrou nad Salcburkem, až do depresivní nejistoty dnešních dní, jinými slovy spěšný pochod od jednoho emocionálního pólu až k tomu opačnému, to vše v zásadě trvalo pouhý měsíc.
V jeho průběhu jako by se Sparta z původně jednolitého funkčního celku postupně rozpadávala na molekuly. Či dokonce na atomy.
Remíza s Jihoafrickou republikou nechala český tým na MS 2026 ve hře, ale výrazně mu zúžila cestu dál. Před posledním zápasem skupiny s Mexikem je praktická rovnice jasná: výhra by měla na postup stačit, remíza už by znamenala čekání na pomoc od ostatních.
Češi šli v šesté minutě do vedení, druhý gól ale nepřidali, postupně propadli do pasivity a hlubokého bloku. Jihoafričani to potrestali proměněnou penaltou. Česko tak kouše zklamání po výsledku 1:1 a opět špatné hře ve většině zápasu.
Ve 150. díle FC podcastu si povídáme s Jakubem Pokorným a Radkem Buchtou o investicích, plánech na dobu po hráčské kariéře i o fotbale.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
