Uvnitř Sparty to pekelně vře. Není divu. Uhrát z pětice posledních ligových zápasů pouhé tři body, to je bilance, která při maximalistických ambicích Sparty prostě obstát nemůže.
V průběhu několika málo týdnů se Sparta coby aktuální účastník Ligy mistrů postupně (a v leckterých očích i potupně) ocitla na štítu Sigmy Olomouc, pražské Slavie, Viktorie Plzeň a Baníku Ostrava. Zachránit oproti tomu dokázala pouze duel s Libercem.
Cesta z bezbřehé euforie spojené například s výhrou nad Salcburkem, až do depresivní nejistoty dnešních dní, jinými slovy spěšný pochod od jednoho emocionálního pólu až k tomu opačnému, to vše v zásadě trvalo pouhý měsíc.
V jeho průběhu jako by se Sparta z původně jednolitého funkčního celku postupně rozpadávala na molekuly. Či dokonce na atomy.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
