V září jako by českým fotbalovým reprezentacím zazvonila hrana. Jedenadvacítka se trápila, byť nakonec otočila výsledek na hřišti slaboučké Litvy a pak „chytila“ depresivní debakl 0:5 v Dánsku. Zdálo se, že její šance startovat na evropském šampionátu už se tehdy uchýlila jen do říše teoretické matematiky.
Ještě mnohem větší a depresivnější odezvu mělo představení Haškova A-týmu v Gruzii, na startu skupiny Ligy národů divize B. Domácí přepadové komando v čele s Kvaracchelijou tam totiž topornému českému celku bez duše, jiskry a zájmu o průběh utkání „nasekalo“ z brejků čtyři góly. A zvonilo se na poplach.
Hašek musel reagovat hned, protože ostuda z Tbilisi byla taková, že její zopakování mohlo po předchozím vystoupení na Euru, ukončenému už v základní skupině, vyvolat už doopravdy extrémní tlak na přeobsazení jím zastávané funkce.
Trenér tedy uchopil vidle a svou sestavu totálně zpřeházel. Tak třeba Lukáše Červa předtím vezl na Euro jen pro parádu, na turnaji mu nedal ani minutu. A v přípravě s Maltou jedenáctiminutový „štěk“.
Simsalabim, proti Ukrajině figuroval tenhle kousavý středopolař od první minuty. A od té chvíle z placu v podstatě neslezl, najednou se stal zcela základním stavebním kamenem reprezentace.
Tyhle pruhy změnily svět fotbalu. Johan Cruijff se před MS 1974 kvůli smlouvě s Pumou postavil Adidasu – a vznikl dres, o kterém se mluví dodnes.
Závěr podzimu přinesl sparťanské potvrzení formy, slávistický střelecký koncert i dvě velká loučení, která dala poslednímu kolu silný rámec. Newsletteru Kopačky neunikl ani důležitý reprezentační los nebo anglické volání po VARu.
Newsletter Přímák vás tentokrát provede možnou cestou Česka na první mistrovství světa po dvaceti letech.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
