Prší. Kapky jarního deště mi stékají po obličeji, mokrým kapesníkem si otírám oči a snažím se zahřát chozením po hřišti. Nedaleké kostelní hodiny ukazují tři hodiny odpoledne. Kolem je klid, kromě troubení aut na silnicích není nic jiného slyšet. Zrychlím. Představuju si, že při běhání déšť nemůže dopadnout na mou hlavu.
Netrvá dlouho a dorážejí mladí hráči. Zastavím se uprostřed hřiště. Převlékají se z promočeného oblečení do už polomokrých dresů a dobře se baví. Všimnou si mě. Povídají si rusky a ukrajinsky a občas to proloží českými slovy. „Klidně na nás mluvte česky, my už rozumíme,“ pronáší jeden z nich směrem ke mně. Berou míč a jdou si kopat. Z deště si nic nedělají, přišli přece hrát fotbal.
Jeden z nejslavnějších večerů v historii českého klubového fotbalu se odehrál 4. listopadu 1992 v Olomouci. Sigma pod vedením Karla Brücknera rozebrala Fenerbahçe výsledkem 7:1. Zrodila se senzace, na kterou v Turecku dodnes vzpomínají.
Fotbalisté Paris Saint-Germain pokračují v suverénním tažení Ligou mistrů. Na hřišti španělského Villarrealu zvítězili drtivě 6:0, přičemž už v 17. minutě vedli o čtyři branky. Tak rychle se na čtyřgólový náskok v historii soutěže ještě nikdo nedostal.
Tragická smrt španělského fotbalisty připomněla podobný případ z československé historie. V roce 1972 zemřel po zdánlivě běžném střetu s útočníkem teprve pětadvacetiletý hradecký brankář Václav Oplt. Co se tehdy na hřišti stalo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
