Prší. Kapky jarního deště mi stékají po obličeji, mokrým kapesníkem si otírám oči a snažím se zahřát chozením po hřišti. Nedaleké kostelní hodiny ukazují tři hodiny odpoledne. Kolem je klid, kromě troubení aut na silnicích není nic jiného slyšet. Zrychlím. Představuju si, že při běhání déšť nemůže dopadnout na mou hlavu.
Netrvá dlouho a dorážejí mladí hráči. Zastavím se uprostřed hřiště. Převlékají se z promočeného oblečení do už polomokrých dresů a dobře se baví. Všimnou si mě. Povídají si rusky a ukrajinsky a občas to proloží českými slovy. „Klidně na nás mluvte česky, my už rozumíme,“ pronáší jeden z nich směrem ke mně. Berou míč a jdou si kopat. Z deště si nic nedělají, přišli přece hrát fotbal.
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
Lionel Messi už ve fotbale dosáhl skoro na všechno: vyhrál poslední mistrovství světa, doma ve vitríně mu září osm Zlatých míčů a spousta dalších klubových i individuálních ocenění. Tři vlastní stavebnice LEGO jsou už třešnička na dortu.
Dlouhých 24 let čeká Brazílie na medaili z mistrovství světa. A s ní i na hvězdu, která ji k úspěchu dovede stejně jako kdysi Ronaldo i další legendy. Není to malý tlak. Když se ale hraje o hodně, na Viníciuse je spoleh. Přichází konečně jeho čas?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
