Prší. Kapky jarního deště mi stékají po obličeji, mokrým kapesníkem si otírám oči a snažím se zahřát chozením po hřišti. Nedaleké kostelní hodiny ukazují tři hodiny odpoledne. Kolem je klid, kromě troubení aut na silnicích není nic jiného slyšet. Zrychlím. Představuju si, že při běhání déšť nemůže dopadnout na mou hlavu.
Netrvá dlouho a dorážejí mladí hráči. Zastavím se uprostřed hřiště. Převlékají se z promočeného oblečení do už polomokrých dresů a dobře se baví. Všimnou si mě. Povídají si rusky a ukrajinsky a občas to proloží českými slovy. „Klidně na nás mluvte česky, my už rozumíme,“ pronáší jeden z nich směrem ke mně. Berou míč a jdou si kopat. Z deště si nic nedělají, přišli přece hrát fotbal.
Reprezentace pod Ivanem Haškem zatím nemá výsledky, herní tvář a spoléhá jen na správný charakter hráčů. Přijde zlepšení, nebo už není na co čekat a bude lepší tuhle kapitolu uzavřít?
Česká reprezentace si částečně napravila reputaci, když po sobotním debaklu v Gruzii 1:4, v Edenu porazila Ukrajinu 3:2. Otazníky nad Ivanem Haškem visí dál, tomu se vyplatila sázka na obměnu sestavy. Jackpot trefil Pavel Šulc.
Před padesáti roky 1. FC Magdeburk ve finále PVP zdolal AC Milán a stal se jediným východoněmeckým klubem, jenž uspěl v pohárové Evropě. Za odměnu hráči nemuseli čekat deset let na žigulíka.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
