Prší. Kapky jarního deště mi stékají po obličeji, mokrým kapesníkem si otírám oči a snažím se zahřát chozením po hřišti. Nedaleké kostelní hodiny ukazují tři hodiny odpoledne. Kolem je klid, kromě troubení aut na silnicích není nic jiného slyšet. Zrychlím. Představuju si, že při běhání déšť nemůže dopadnout na mou hlavu.
Netrvá dlouho a dorážejí mladí hráči. Zastavím se uprostřed hřiště. Převlékají se z promočeného oblečení do už polomokrých dresů a dobře se baví. Všimnou si mě. Povídají si rusky a ukrajinsky a občas to proloží českými slovy. „Klidně na nás mluvte česky, my už rozumíme,“ pronáší jeden z nich směrem ke mně. Berou míč a jdou si kopat. Z deště si nic nedělají, přišli přece hrát fotbal.
Když v marketingové kampani trefíte legendu, máte vyhráno! Jeho videa zaznamenala koncem loňského roku na sociálních sítích v Česku velký úspěch. Nešlo přitom o žádnou připomínku legendárního bělehradské penalty. Jestliže Antonín Panenka něco „dloubne“, většinou se to zapíše do historie. Teď dloubnul i do tématu odpadu na stadionech.
Takhle nějak si představujeme čistou radost a totální euforii. Celtic otočil důležitý zápas, drží se ve hře o skotský titul a nemalou zásluhu na tom má i český útočník. Rozhodující gól v závěru zápasu totiž připravil.
Devítiletý Tomáš z FK Nemilany vyrůstá jen s maminkou a fotbal je pro něj víc než hra – je to svět, kde může snít. Jeho největším přáním byla obyčejná klubová šála. O pár týdnů později už stál pár metrů od hráčů Sigmy Olomouc a zažil večer, na který se nezapomíná.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



