Dnipro je čtvrté největší město Ukrajny, co do počtu obyvatel jen o něco málo menší než Praha. Dodnes je možné i v některých zmínkách narazit na jeho starý název Dněpropetrovsk – ten se ovšem přestal používat v roce 2016 v rámci obří vlny přejmenovávání, která mělo Ukrajinu zbavit sovětského (tedy ruského) dědictví. Jen v samotném Dnipru bylo v té době přejmenováno přes 250 ulic, náměstí, parků nebo dalších míst.
Dosavadní názvy města přitom odkazovaly k Rusku všechny. Původní Dněpropetrovsk ke Grigoriji Petrovskému, který byl jedním z hlavních vykonavatelů stalinského teroru na Ukrajině, starší Jekatěrinoslav k imperátorce Kateřině Veliké, a ještě starší Novorossijsk k ruské expanzi.
Právě tady by se za normálních okolností odehrála odveta, která následuje týden po prvním zápase v pražském Edenu (ten se hraje teď ve čtvrtek od 19 hodin). Ale neodehraje. Dnipro je dnes příliš blízko frontové linii, vzdušnou čarou jen něco přes sto kilometrů, a opakovaně je také terčem raketových útoků, které si tu od začátku války vyžádaly desítky obětí. Ten poslední proběhl před méně než dvěma týdny.
Dnipro-1 tak své domácí zápasy hraje v Užhorodu, na západní hranici Ukrajiny, a většinu času tráví tým v Košicích, které jsou vzdálené necelé dvě hodiny cesty. Tam jeho evropská utkání hostí napůl dokončená Košická futbalová aréna pro necelých 6000 diváků.
I když je Dnipro-1 zcela nový klub, symbolicky se opírá o bohatou fotbalovou tradici jednoho z nejúspěšnějších celků v historii Ukrajiny. Fotbalový klub Dněpr (pro snazší rozlišení budu pro původní klub používat ruský přepis názvu) je dvojnásobným mistrem Sovětského svazu z 80. let – tedy z doby, kdy měl na domácí scéně silnou konkurenci v podobě především legendárních týmů Dynama Kyjev.
Česko je na mistrovství světa, Adam Hložek zatím stále mimo hru. Útočník Hoffenheimu se po vleklých zdravotních potížích vrací do tréninku, ale otázka zůstává stejná: bude mít ještě dost času, aby se stal součástí české výpravy?
Při vítězství 2:1 v Madridu se Bayern Mnichov mohl opřít o výjimečně chytajícího Manuela Neuera. Po zápase měl zkušený brankář dobrou náladu, sklízel chválu – a zároveň litoval inkasovaného gólu.
Michael Olise (24 let) má mimořádnou sezonu. Po asistenci při výhře Bayernu 2:1 na hřišti Realu Madrid se znovu přiblížil historickým rekordům, zatímco bavorský gigant díky své drtivé ofenzivní formě míří za dalším titulem v Bundeslize a sní i o triumfu v Lize mistrů.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
