Dnipro je čtvrté největší město Ukrajny, co do počtu obyvatel jen o něco málo menší než Praha. Dodnes je možné i v některých zmínkách narazit na jeho starý název Dněpropetrovsk – ten se ovšem přestal používat v roce 2016 v rámci obří vlny přejmenovávání, která mělo Ukrajinu zbavit sovětského (tedy ruského) dědictví. Jen v samotném Dnipru bylo v té době přejmenováno přes 250 ulic, náměstí, parků nebo dalších míst.
Dosavadní názvy města přitom odkazovaly k Rusku všechny. Původní Dněpropetrovsk ke Grigoriji Petrovskému, který byl jedním z hlavních vykonavatelů stalinského teroru na Ukrajině, starší Jekatěrinoslav k imperátorce Kateřině Veliké, a ještě starší Novorossijsk k ruské expanzi.
Právě tady by se za normálních okolností odehrála odveta, která následuje týden po prvním zápase v pražském Edenu (ten se hraje teď ve čtvrtek od 19 hodin). Ale neodehraje. Dnipro je dnes příliš blízko frontové linii, vzdušnou čarou jen něco přes sto kilometrů, a opakovaně je také terčem raketových útoků, které si tu od začátku války vyžádaly desítky obětí. Ten poslední proběhl před méně než dvěma týdny.
Dnipro-1 tak své domácí zápasy hraje v Užhorodu, na západní hranici Ukrajiny, a většinu času tráví tým v Košicích, které jsou vzdálené necelé dvě hodiny cesty. Tam jeho evropská utkání hostí napůl dokončená Košická futbalová aréna pro necelých 6000 diváků.
I když je Dnipro-1 zcela nový klub, symbolicky se opírá o bohatou fotbalovou tradici jednoho z nejúspěšnějších celků v historii Ukrajiny. Fotbalový klub Dněpr (pro snazší rozlišení budu pro původní klub používat ruský přepis názvu) je dvojnásobným mistrem Sovětského svazu z 80. let – tedy z doby, kdy měl na domácí scéně silnou konkurenci v podobě především legendárních týmů Dynama Kyjev.
České fotbalisty čeká ve čtvrtek ve tři hodiny ráno klíčový zápas ve skupině mistrovství světa s domácím Mexikem. Výkony národního týmu se nepozdávají ani bývalému reprezentantovi Tomáši Hořavovi. „Začíná to už v přípravce, děti se musí s míčem mazlit,“ tvrdí.
Česká reprezentace jde do posledního zápasu skupiny A s jasným cílem. Naděje na postup pořád žije, ale stojí na výhře nad Mexikem. Vysvětlujeme, kdy Česko skončí druhé a bude mít jistý postup a hledáme i odpověď na to, jak velkou jistotu dávají čtyři body v tabulce třetích míst.
Češi buď přepíšou historii Aztéckého stadionu, nebo pojedou domů. Přejeme si to první a posíláme do Mexika českému týmu motivační řeč Tomáše Kučery.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
