Jižní Korea nikdy nezapomene, jak na mundialu v roce 2002 prošla senzačně až do semifinále. Zbytek světa a zejména Italové a Španělé si ale neodpustí dodat, že by se to sotva stalo, nebýt velké pomoci od pánů s píšťalkou.
První šampionát v novém tisíciletí pořádaly poprvé společně dva státy – Japonsko a Jižní Korea. O mistrovství světa dřív získaly ve skupině dohromady jediný bod, ale propadák to nebyl. Nebylo odkud se propadnout, na přelomu milénia šlo prostě o dvě fotbalově obskurní země.
Společné pořadatelství mělo napomoct sblížení dvou zemí, které spolu v minulosti válčily a na křivdy ani po desítkách let zdaleka nezapomněly. Oba státy vzaly svěřenou roli hodně zodpovědně a místní lidé s velkým nadšením.
Po fotbalové stránce se ale od jejich týmů neočekával nějaký velký progres. Koneckonců Korea, které se – Japonsko promine – budeme věnovat, do té doby pětkrát skončila ve skupině. Bez jediného vítězství.
Bylo jasné, že na největší fotbalový turnaj, který kdy Asie pořádala, si musí Korejci najít velké trenérské jméno, aby pro ně celý svátek neskončil ostudou. A místní činitelé měli velké oči. Vysnili si přímo trenéra úřadujících mistrů světa Aimého Jacqueta. Francouz s díky odmítl, ale Nizozemec Guus Hiddink už byl pro.
Hiddink vsadil na totální fotbal, typickou holandskou školu a ze začátku to na zázrak nevypadalo. Necelý rok před mistrovstvím zavítal korejský tým na přátelský zápas do České republiky a tým Jozefa Chovance zvítězil 5:0. Zní to skoro až bizarně, když uvážíme, že český výběr se pak na turnaj ani neprobojoval, ale ještě bizarnější byly kulisy i průběh zápasu. Hrálo se v Drnovicích a hattrick vstřelil sváteční reprezentační střelec Miroslav Baranek.
A nebyl to jen tenhle zápas, kvůli kterému se spekulovalo, že by trenér mohl o prestižní post ještě před mistrovstvím přijít. Jednat se o nějakého lokálního kouče, nejspíš by letěl. Ale Hiddinka zachránila reputace, čtyři roky nazpět se s Nizozemskem dostal až do semifinále, když ve skupině jeho tým mimo jiné zničil 5:0 Jižní Koreu.
Korea pochopitelně nebyla favorit a nikdo ji nepovažoval ani za černého koně turnaje. Ve skupině s Portugalskem, Polskem a USA se měla prát maximálně o druhé místo.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Z Eindhovenu přes Barcelonu do Milána. Z rumunského Temešváru do anglického Swindonu. V každé otázce dostanete čtyři vybrané kluby v pořadí, v jakém za ně hledaný fotbalista nastupoval. Čekají vás světové hvězdy i hráči, které si vybaví hlavně znalci české ligy. Dáte všech deset?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
