Dva jedna pro Koreu a šest kilo heroinu

Jižní Korea nikdy nezapomene, jak na mundialu v roce 2002 prošla senzačně až do semifinále. Zbytek světa a zejména Italové a Španělé si ale neodpustí dodat, že by se to sotva stalo, nebýt velké pomoci od pánů s píšťalkou.

První šampionát v novém tisíciletí pořádaly poprvé společně dva státy – Japonsko a Jižní Korea. O mistrovství světa dřív získaly ve skupině dohromady jediný bod, ale propadák to nebyl. Nebylo odkud se propadnout, na přelomu milénia šlo prostě o dvě fotbalově obskurní země.

Společné pořadatelství mělo napomoct sblížení dvou zemí, které spolu v minulosti válčily a na křivdy ani po desítkách let zdaleka nezapomněly. Oba státy vzaly svěřenou roli hodně zodpovědně a místní lidé s velkým nadšením.

Po fotbalové stránce se ale od jejich týmů neočekával nějaký velký progres. Koneckonců Korea, které se – Japonsko promine – budeme věnovat, do té doby pětkrát skončila ve skupině. Bez jediného vítězství.

Outsideři a favoriti

Bylo jasné, že na největší fotbalový turnaj, který kdy Asie pořádala, si musí Korejci najít velké trenérské jméno, aby pro ně celý svátek neskončil ostudou. A místní činitelé měli velké oči. Vysnili si přímo trenéra úřadujících mistrů světa Aimého Jacqueta. Francouz s díky odmítl, ale Nizozemec Guus Hiddink už byl pro.

Hiddink vsadil na totální fotbal, typickou holandskou školu a ze začátku to na zázrak nevypadalo. Necelý rok před mistrovstvím zavítal korejský tým na přátelský zápas do České republiky a tým Jozefa Chovance zvítězil 5:0. Zní to skoro až bizarně, když uvážíme, že český výběr se pak na turnaj ani neprobojoval, ale ještě bizarnější byly kulisy i průběh zápasu. Hrálo se v Drnovicích a hattrick vstřelil sváteční reprezentační střelec Miroslav Baranek.

A nebyl to jen tenhle zápas, kvůli kterému se spekulovalo, že by trenér mohl o prestižní post ještě před mistrovstvím přijít. Jednat se o nějakého lokálního kouče, nejspíš by letěl. Ale Hiddinka zachránila reputace, čtyři roky nazpět se s Nizozemskem dostal až do semifinále, když ve skupině jeho tým mimo jiné zničil 5:0 Jižní Koreu.

Korea pochopitelně nebyla favorit a nikdo ji nepovažoval ani za černého koně turnaje. Ve skupině s Portugalskem, Polskem a USA se měla prát maximálně o druhé místo.