Čekání na zlato a vzory pro malé holky. Proč je ve Švédsku ženský fotbal tak oblíbený?

Stockholmská Tele2 Arena je speciálně pro tento večer nasvícená žlutě a modře, tedy národními barvami Švédska. Právě tento víceúčelový stadion, který během podzimu hostí i Ligu mistryň zažije poslední kolo baráže o mistrovství Evropy žen, které se odehraje příští rok ve Švýcarsku. Domácí Švédky do něj vstupují jako favoritky, hostí Srbky, které u nich doma porazily 2:0. Atmosféra kolem stadionu se téměř vůbec neliší od té, která byla ve Strawberry aréně pár týdnů dozadu, když mužský tým hrál v rámci Ligy národů se Slovenskem.

„Na naše kluky chodím taky, ale to většinou s kamarády. Na ženský tým beru i dcery, vždycky se hodně těší. Starší hraje za mládež Djurgårdenu a Johanna Rytting Kanerydová je její největší vzor,” říká mi Patrik. Všichni jsou oblečení do žlutého švédského dresu, malá Anna si s sebou navíc donesla transparent, kde žádá svoji hrdinku Johannu Rytting Kanerydovou o dres. A šanci má velkou, záložnice londýnské Chelsea je v základní sestavě. Kdysi hrála právě za stockholmský Djurgården, stejně jako Anna.

„Já to beru jako dva odlišné sporty. Nesrovnávám to, protože se podle mě srovnávat nedají, každý je jiný. Ale užívám si oba,” vysvětluje Patrik, jak vnímá mužský a ženský fotbal. Zároveň ale dodává, že jako fanoušek zažil asi víc radosti s ženským týmem. „Naši muži jsou dobrým týmem, ale u žen cítím, že patří mezi špičku, tak top 5 určitě. Rozhodně bych jim proti třeba Anglii nebo Španělsku věřil víc. U mužů nikdy ani nevíme, jestli postoupí ze skupiny,” dodává.

Milované i bez zlata

Patrik ženský fotbal začal víc sledovat během letních olympijských her v Riu 2016, odkud si Švédky odvezly stříbrnou medaili po finálové prohře s výběrem Německa. A byly to opět Němky, s kým prohrály i v roce 2003 na mistrovství světa. Přestože se Švédky nestaly ten rok mistryněmi světa, je to právě tenhle turnaj, který podle mnohých nastartoval v zemi zájem o ženský fotbal.

Finále turnaje tehdy sledovalo v televizi bezmála čtyři miliony diváků a jde tak o nejsledovanější fotbalové utkání ve Švédsku vůbec. Žlutomodré hráčky zvané Blågult o naději na zlato přišly v nastavení a prohrály 2:1, i tak na ně ale ve Stockholmu čekala oslava a stříbrné hrdinky doma vítalo plné náměstí. Nešlo sice o první úspěch na velkém turnaji - v roce 1984 měly Švédky dokonce zlato z mistrovství Evropy -, tehdy ale šlo o poměrně malý turnaj, kterého se účastnily pouze čtyři země, a to Švédsko, Dánsko, Anglie a Itálie. Švédsko totiž byla jedna z prvních zemí, kde měly ženský národní tým a možná proto se dnes v zemi těší takové popularitě.