Když v Bundeslize hrála Hertha a chtěli jste prostě jen vidět nejvyšší německou soutěž, bylo to vlastně jednoduché. Nemuseli jste se o nic extra starat. Na blind jste přijeli do Berlína a před zápasem jste si na pokladně Olympiastadionu koupili lístek, v ceně nižších desítek eur. Protože volná byla pořád zhruba třetina kapacity. Tedy s výjimkami, kdy se soupeř jmenoval Bayern, Dortmund, Schalke nebo Union – to bývalo vyprodáno pár týdnů nebo aspoň dnů předem. Ale i tak měl český fanoušek šanci, pokud si pohlídal start volného předprodeje; byl jsem takhle dvakrát na Dortmundu a jednou na Unionu.
Jestli vás nebaví se starat o praktické záležitosti, můžete se na Bundesligu vypravit s některou cestovkou, která s kluby spolupracuje. K dispozici jsou různé balíčky: buď pouze vstupenka, nebo rovnou celý zájezd včetně dopravy, ubytování a pojištění. Má to jeden pochopitelný háček. Cena je vyšší, než když si všechno vyřídíte sami. Někdy dost výrazně.
Pojďme si tedy říct, jak na to jít po vlastní ose.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
