Když v Bundeslize hrála Hertha a chtěli jste prostě jen vidět nejvyšší německou soutěž, bylo to vlastně jednoduché. Nemuseli jste se o nic extra starat. Na blind jste přijeli do Berlína a před zápasem jste si na pokladně Olympiastadionu koupili lístek, v ceně nižších desítek eur. Protože volná byla pořád zhruba třetina kapacity. Tedy s výjimkami, kdy se soupeř jmenoval Bayern, Dortmund, Schalke nebo Union – to bývalo vyprodáno pár týdnů nebo aspoň dnů předem. Ale i tak měl český fanoušek šanci, pokud si pohlídal start volného předprodeje; byl jsem takhle dvakrát na Dortmundu a jednou na Unionu.
Jestli vás nebaví se starat o praktické záležitosti, můžete se na Bundesligu vypravit s některou cestovkou, která s kluby spolupracuje. K dispozici jsou různé balíčky: buď pouze vstupenka, nebo rovnou celý zájezd včetně dopravy, ubytování a pojištění. Má to jeden pochopitelný háček. Cena je vyšší, než když si všechno vyřídíte sami. Někdy dost výrazně.
Pojďme si tedy říct, jak na to jít po vlastní ose.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
