Když v Bundeslize hrála Hertha a chtěli jste prostě jen vidět nejvyšší německou soutěž, bylo to vlastně jednoduché. Nemuseli jste se o nic extra starat. Na blind jste přijeli do Berlína a před zápasem jste si na pokladně Olympiastadionu koupili lístek, v ceně nižších desítek eur. Protože volná byla pořád zhruba třetina kapacity. Tedy s výjimkami, kdy se soupeř jmenoval Bayern, Dortmund, Schalke nebo Union – to bývalo vyprodáno pár týdnů nebo aspoň dnů předem. Ale i tak měl český fanoušek šanci, pokud si pohlídal start volného předprodeje; byl jsem takhle dvakrát na Dortmundu a jednou na Unionu.
Jestli vás nebaví se starat o praktické záležitosti, můžete se na Bundesligu vypravit s některou cestovkou, která s kluby spolupracuje. K dispozici jsou různé balíčky: buď pouze vstupenka, nebo rovnou celý zájezd včetně dopravy, ubytování a pojištění. Má to jeden pochopitelný háček. Cena je vyšší, než když si všechno vyřídíte sami. Někdy dost výrazně.
Pojďme si tedy říct, jak na to jít po vlastní ose.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
