Když v Bundeslize hrála Hertha a chtěli jste prostě jen vidět nejvyšší německou soutěž, bylo to vlastně jednoduché. Nemuseli jste se o nic extra starat. Na blind jste přijeli do Berlína a před zápasem jste si na pokladně Olympiastadionu koupili lístek, v ceně nižších desítek eur. Protože volná byla pořád zhruba třetina kapacity. Tedy s výjimkami, kdy se soupeř jmenoval Bayern, Dortmund, Schalke nebo Union – to bývalo vyprodáno pár týdnů nebo aspoň dnů předem. Ale i tak měl český fanoušek šanci, pokud si pohlídal start volného předprodeje; byl jsem takhle dvakrát na Dortmundu a jednou na Unionu.
Jestli vás nebaví se starat o praktické záležitosti, můžete se na Bundesligu vypravit s některou cestovkou, která s kluby spolupracuje. K dispozici jsou různé balíčky: buď pouze vstupenka, nebo rovnou celý zájezd včetně dopravy, ubytování a pojištění. Má to jeden pochopitelný háček. Cena je vyšší, než když si všechno vyřídíte sami. Někdy dost výrazně.
Pojďme si tedy říct, jak na to jít po vlastní ose.
Kdysi si finalisté přinesli každý svůj míč a pohádali se, se kterým se bude hrát. Dnes je balon jedním ze symbolů turnaje, marketingovým artiklem za miliony a technologickým nástrojem pro VAR. Historie míčů na světových šampionátech je vlastně malou historií fotbalu samotného.
FC podcast číslo 145 je další z naší série Dobýváme Evropu. Vybrali jsme momenty právě skončené sezony, ale díváme se i dopředu. Třeba na další koeficientovou bitvu o top desítku.
West Ham mu neprodloužil smlouvu a Vladimír Coufal (33 let) odcházel z Premier League trochu zadními dveřmi. O rok později má za sebou životní sezonu v Hoffenheimu, místo v sezonní jedenáctce Bundesligy a před sebou vyhlídku na Evropskou ligu. Zatímco jeho bývalý klub spadl do Championship.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
