Když v Bundeslize hrála Hertha a chtěli jste prostě jen vidět nejvyšší německou soutěž, bylo to vlastně jednoduché. Nemuseli jste se o nic extra starat. Na blind jste přijeli do Berlína a před zápasem jste si na pokladně Olympiastadionu koupili lístek, v ceně nižších desítek eur. Protože volná byla pořád zhruba třetina kapacity. Tedy s výjimkami, kdy se soupeř jmenoval Bayern, Dortmund, Schalke nebo Union – to bývalo vyprodáno pár týdnů nebo aspoň dnů předem. Ale i tak měl český fanoušek šanci, pokud si pohlídal start volného předprodeje; byl jsem takhle dvakrát na Dortmundu a jednou na Unionu.
Jestli vás nebaví se starat o praktické záležitosti, můžete se na Bundesligu vypravit s některou cestovkou, která s kluby spolupracuje. K dispozici jsou různé balíčky: buď pouze vstupenka, nebo rovnou celý zájezd včetně dopravy, ubytování a pojištění. Má to jeden pochopitelný háček. Cena je vyšší, než když si všechno vyřídíte sami. Někdy dost výrazně.
Pojďme si tedy říct, jak na to jít po vlastní ose.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
