Zní to trochu jako pohádka. Přitom by člověk řekl, že dnes už se pohádky nedějí. A už vůbec ne na Ukrajině.
Čtrnáctiletý kluk z Horjanivky, sirotek, jehož táta zahynul ve válce, teď trénuje a chytá za slávistickou kategorii U15. Maksym Kravčuk z domova utíkal dvakrát. Poprvé hned po ruské invazi, do Polska. Podruhé, když mu nad hlavami začaly létat rakety. Tentokrát do Česka.
Z malé vesnice ve Volyňské oblasti na západě Ukrajiny, kde si kopal s kamarády a představoval si, jak nastupuje na velkých stadionech, se dostal do klubu, kde má profesionální servis a kde může vidět hráče, kteří mají zkušenosti z evropských soutěží i z národních týmů.
Jeho přání začít trénovat s některým z českých klubů, se kterým se svěřil jednomu z českých dobrovolníků na Ukrajině, spustilo řetězec událostí, který skončil právě v červenobílém klubu. Díky tweetu sportovního novináře Adama Nenadála se Maksymův příběh dostal k Jaroslavu Tvrdíkovi, a šéf Slavie zajistil nejen jeho cestu do Prahy (společně s babičkou Ludmylou), ubytování a integraci do týmu U15, ale rozhodl se i stát se jeho opatrovníkem.
Český fotbal je jako dům z karet. Na pozadí války Jaroslava Tvrdíka s Petrem Fouskem se řeší úroveň Haškovy práce, propadák lvíčat, nekryté prémie i stadion plný Ukrajinců.
V Anglii jsme během víkendových druholigových mačů zřejmě viděli nejhorší zakončení sezony. Ebou Adams se stal okamžitě terčem žertíků na sociálních sítích, ale i vlastních spoluhráčů.
Čeští reprezentanti byli po zápase s Ukrajinou zklamaní z malé podpory fanoušků. Je ale opravdu na místě, aby si stěžovali právě oni? Diváky do ochozů nedostanete jen tím, že nastoupíte na trávník.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
