Babičce se neodmlouvá. Útěk z války za fotbalem

Zní to trochu jako pohádka. Přitom by člověk řekl, že dnes už se pohádky nedějí. A už vůbec ne na Ukrajině.

Čtrnáctiletý kluk z Horjanivky, sirotek, jehož táta zahynul ve válce, teď trénuje a chytá za slávistickou kategorii U15. Maksym Kravčuk z domova utíkal dvakrát. Poprvé hned po ruské invazi, do Polska. Podruhé, když mu nad hlavami začaly létat rakety. Tentokrát do Česka.

Z malé vesnice ve Volyňské oblasti na západě Ukrajiny, kde si kopal s kamarády a představoval si, jak nastupuje na velkých stadionech, se dostal do klubu, kde má profesionální servis a kde může vidět hráče, kteří mají zkušenosti z evropských soutěží i z národních týmů.

Jeho přání začít trénovat s některým z českých klubů, se kterým se svěřil jednomu z českých dobrovolníků na Ukrajině, spustilo řetězec událostí, který skončil právě v červenobílém klubu. Díky tweetu sportovního novináře Adama Nenadála se Maksymův příběh dostal k Jaroslavu Tvrdíkovi, a šéf Slavie zajistil nejen jeho cestu do Prahy (společně s babičkou Ludmylou), ubytování a integraci do týmu U15, ale rozhodl se i stát se jeho opatrovníkem.