„Připijme si na naše zdraví, ale i na ty, kteří už tady s námi být nemohou,“ říká Mário Zagallo a zdá se, že hostina může začít. „Počkej, počkej – zeptej se ho, jestli ví, kdo ho tenkrát hlídal!“ volá na tlumočníka veterán československého fotbalu Jiří Tichý. Tak začalo kouzelné soukromé setkání se čtyřnásobným mistrem světa, který minulý pátek v 92 letech zemřel.
„Jasně že vím. Tichý. Hlídal mě Tichý. Tys mě hlídal!“ směje se tehdy 79letý Zagallo a konečně pozvedá sklenku, aby zahájil jeden z nejúžasnějších fotbalových večerů, které jsem kdy zažil. Neseděl jsem na stadionu. Nehrál se žádný zápas. Do salonku hotelu Blue Tree u promenády Avenida Paulista dorazili Mário Zagallo a Djalma Santos, dvě brazilské legendy, aby povečeřeli a přátelsky poklábosili s dávnými soupeři z finále mistrovství světa 1962.
Středoškoláci v Plzeňském kraji si letos na podzim o školní fotbalový pohár nezahráli. Kraj soutěž z finančních důvodů zrušil. Ministerstvo školství letos na školní sportovní soutěže vyčlenilo 15 milionů korun, loni na ně šlo 32 milionů.
Čtyři zápasy, čtyři porážky a žádná šance na čtvrtfinále. Přesto mají čeští fotbalisté v závěru Ligy národů o co hrát. Pokud v tabulce přeskočí Chorvatsko, polepší si před prosincovým losem kvalifikace na Euro 2028. A i kdyby zůstali poslední, pořád mohou odvrátit přímý sestup.
V třetiligovém Alavésu vydržel jedenáct zápasů. U španělských mládežnických výběrů pak Luis de la Fuente vychoval hráče, se kterými dobyl Evropu i svět. Španělsku vrátil nebezpečná křídla a na mistrovství světa ukázal, že jeho tým umí vyhrávat i jinak.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
