„Připijme si na naše zdraví, ale i na ty, kteří už tady s námi být nemohou,“ říká Mário Zagallo a zdá se, že hostina může začít. „Počkej, počkej – zeptej se ho, jestli ví, kdo ho tenkrát hlídal!“ volá na tlumočníka veterán československého fotbalu Jiří Tichý. Tak začalo kouzelné soukromé setkání se čtyřnásobným mistrem světa, který minulý pátek v 92 letech zemřel.
„Jasně že vím. Tichý. Hlídal mě Tichý. Tys mě hlídal!“ směje se tehdy 79letý Zagallo a konečně pozvedá sklenku, aby zahájil jeden z nejúžasnějších fotbalových večerů, které jsem kdy zažil. Neseděl jsem na stadionu. Nehrál se žádný zápas. Do salonku hotelu Blue Tree u promenády Avenida Paulista dorazili Mário Zagallo a Djalma Santos, dvě brazilské legendy, aby povečeřeli a přátelsky poklábosili s dávnými soupeři z finále mistrovství světa 1962.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Český tým na mistrovství světa nečekají jen exotičtí soupeři, ale i neobvyklá fyzická překážka. Dva zápasy ve vysoké nadmořské výšce na mexických stadionech mohou reprezentaci vzít dech. V rámci celého MS 2026 jde navíc o problém, který v takové míře neřeší nikdo jiný.
Stanislav Tecl nemusel končit, přesto si vybral odchod ve chvíli, kdy ještě měl co nabídnout. V rozhovoru pro Football Club mluví o rozhodnutí pověsit kariéru na hřebík, odmítnuté Číně, nové roli ve Slavii i o tom, proč by pro něj další hraní už nedávalo smysl.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
