Z balkonu svého bytu ve čtvrtém patře vysokého šedivého domu na mě Guy Kokou Acolatse vykřikuje své vstupní kódové číslo. Dům bez sebemenšího půvabu stojí na pařížském předměstí Saint-Denis, nedaleko Stade de France.
„Pojď nahoru, kde jsi byl? Čekám na tebe! Máš štěstí, že jsem ještě doma, už jsem se chtěl jít projít.“ Že jej všichni sousedi a kolemjdoucí slyší, mu očividně vůbec nevadí. Neznáme se, vidíme se poprvé v životě, ale „budeme si tykat, že jo?“. Ujišťuje se, když už k němu dojdu celý udýchaný a on mi podává ruku. Já mu budu celou dobu vykat. Neumím to jinak. Bohužel. Je to ale nepodstatné.
Monsieur Guy, jak mu všichni místní ve čtvrti říkají, si prý v životě nikdy příliš starosti nedělal. „Tak to v žádném případě. Jinak bych tu dnes nežil,“ potvrzuje mi později s hlasitým smíchem dnes už osmasedmdesátiletý pán. Zvědavá paní sousedka na chodbě se také směje. „Pán je novinář? Tak mu, prosím, tu jeho fotku hezky opravte ve Photoshopu, ať Monsieur Guy dobře vypadá.“ „To ano,“ oplácí jí. „Hlavně s pěkně tlustým nosem negra.“ Směje se, i když na začátku své profesionální kariéry to slovo slyšel snad několiksetkrát.
Tottenham se po dvou výhrách v řadě vyškrábal z pásma sestupu a český fotbal má v jeho záchranářském příběhu výraznou postavu. Antonín Kinský využil zranění Guglielma Vicaria, chytal poslední čtyři zápasy a pod Robertem De Zerbim si řekl o víc než jen dočasnou roli.
Pavel Šulc přišel do Lyonu bez velkého jména, ale s pořádným sebevědomím. V klubu si řekl o prestižní desítku, kterou mu vedení váhalo dát. Teď pomohl k další výhře a s Lyonem překvapivě míří do Ligy mistrů. Sázka s vedením klubu, o které teď nově promluvil, mu vyšla.
Fotbalová sezona finišuje, a i teď v týdnu rozluštíme některé další velké tajenky. Evropské poháry poznají finalisty, v Anglii je ve vyrovnaném boji o titul na tahu Manchester City. Hned v pondělí. I v tomto týdnu bude na co se dívat.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
