Z balkonu svého bytu ve čtvrtém patře vysokého šedivého domu na mě Guy Kokou Acolatse vykřikuje své vstupní kódové číslo. Dům bez sebemenšího půvabu stojí na pařížském předměstí Saint-Denis, nedaleko Stade de France.
„Pojď nahoru, kde jsi byl? Čekám na tebe! Máš štěstí, že jsem ještě doma, už jsem se chtěl jít projít.“ Že jej všichni sousedi a kolemjdoucí slyší, mu očividně vůbec nevadí. Neznáme se, vidíme se poprvé v životě, ale „budeme si tykat, že jo?“. Ujišťuje se, když už k němu dojdu celý udýchaný a on mi podává ruku. Já mu budu celou dobu vykat. Neumím to jinak. Bohužel. Je to ale nepodstatné.
Monsieur Guy, jak mu všichni místní ve čtvrti říkají, si prý v životě nikdy příliš starosti nedělal. „Tak to v žádném případě. Jinak bych tu dnes nežil,“ potvrzuje mi později s hlasitým smíchem dnes už osmasedmdesátiletý pán. Zvědavá paní sousedka na chodbě se také směje. „Pán je novinář? Tak mu, prosím, tu jeho fotku hezky opravte ve Photoshopu, ať Monsieur Guy dobře vypadá.“ „To ano,“ oplácí jí. „Hlavně s pěkně tlustým nosem negra.“ Směje se, i když na začátku své profesionální kariéry to slovo slyšel snad několiksetkrát.
Jak budou vypadat duely se Spartou a Slavií? A které hráče z ligy bude chtít Viktorka v zimě přilákat? Analytik popisuje, v čem Martin Hyský změní Plzeň a na čem bude záviset jeho úspěch.
Češi na něj vzpomínají s nostalgií, fotbalově to ale byla nuda. Nepadaly góly, defenzivy vládly. Revoluční byl italský šampionát v roce 1990 ale v mnoha jiných věcech. Newsletter Přímák vám je připomene ukázkou ze skvělého textu Luboše Brabce, který na stránkách FC vyšel nedávno.
Ligový fotbal je po dvou týdnech konečně zase tady. Vybrali jsme zajímavé kurzy motivovaných týmů, které se vyplatí nenechat ležet ladem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
