Z balkonu svého bytu ve čtvrtém patře vysokého šedivého domu na mě Guy Kokou Acolatse vykřikuje své vstupní kódové číslo. Dům bez sebemenšího půvabu stojí na pařížském předměstí Saint-Denis, nedaleko Stade de France.
„Pojď nahoru, kde jsi byl? Čekám na tebe! Máš štěstí, že jsem ještě doma, už jsem se chtěl jít projít.“ Že jej všichni sousedi a kolemjdoucí slyší, mu očividně vůbec nevadí. Neznáme se, vidíme se poprvé v životě, ale „budeme si tykat, že jo?“. Ujišťuje se, když už k němu dojdu celý udýchaný a on mi podává ruku. Já mu budu celou dobu vykat. Neumím to jinak. Bohužel. Je to ale nepodstatné.
Monsieur Guy, jak mu všichni místní ve čtvrti říkají, si prý v životě nikdy příliš starosti nedělal. „Tak to v žádném případě. Jinak bych tu dnes nežil,“ potvrzuje mi později s hlasitým smíchem dnes už osmasedmdesátiletý pán. Zvědavá paní sousedka na chodbě se také směje. „Pán je novinář? Tak mu, prosím, tu jeho fotku hezky opravte ve Photoshopu, ať Monsieur Guy dobře vypadá.“ „To ano,“ oplácí jí. „Hlavně s pěkně tlustým nosem negra.“ Směje se, i když na začátku své profesionální kariéry to slovo slyšel snad několiksetkrát.
Newsletter Kopačky je tentokrát hodně sparťanský, protože tahle sezona ženského fotbalu je v Česku rudá.
Než český tým vstoupí do baráže o MS 2026, vraťte se s námi k velkým českým a československým momentům na světových šampionátech. Připravili jsme deset otázek, které prověří, co si pamatujete od stříbra v roce 1934 až po poslední mundial v roce 2006.
Tak tohle jste ještě neviděli! Čas od času se „pitch invasion“, tedy vniknutí na hrací plochu, objeví v rámci recese i na amatérském fotbale. Pokus slečny z následujícího videa se ale dá bez okolků označit jako nejhorší v dějinách fotbalu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
