Na jakých základech pořizují oba největší české kluby posily? Na Spartě pod sportovním ředitelem Tomášem Rosickým sází na vize svých trenérů, jejich časté střídání ale podkopává základní směřování, které je navíc příliš slabě načrtnuto. Slavia od příchodu Trpišovského vytváří kádr na míru jednomu trenérovi, který tím prakticky nahrazuje dlouhodobou koncepci.
Rosický přichází na Letnou do pozice sportovního ředitele až rok po nástupu Trpišovského na Slavii, a navíc do velmi odlišné situace. Druhý jmenovaný nastupuje v lednu roku 2018, kdy je Slavia sice 14 bodů za první Plzní, ale zároveň čtyři body před Spartou. Na jaře tak logicky musí dělat body, ale zároveň má prostor pro experimentování a poznávání kádru, který přitom pár měsíců zpět vyhrál ještě pod trenérem Jaroslavem Šilhavým ligu. Rosický o rok později začíná šéfovat týmu, který ze třetího místa na vedoucí Slavii ztrácí 17 bodů a už pátým rokem v řadě tak nevyhraje titul.
Trpišovský začne tím, že si hned v zimě z Liberce nechá přivést gólmana Ondřeje Koláře a stopera Ondřeje Kúdelu. Kromě Kúdely zároveň přichází do obrany ještě Lukáš Pokorný a na hrot dorazí Stanislav Tecl. Nový kouč tak přivádí dva hráče na stopery navzdory tomu, že má Slavia tento post obsazený Michelem Ngadeuem, Simonem Delim a Michalem Frydrychem. Zajímavé je rovněž jeho rozšíření útoku, kde Tecl doplní Milana Škodu, Murise Mešanoviče a případně Micka van Burena.
Nový kouč tak buduje primárně kádr a už od začátku se zaměřuje na jeho rozšíření a také upravení pro vlastní potřeby. Pro začátek mu vedení pořizuje hráče, kteří jsou typičtí pro jeho intenzivní a pracovitý herní styl, nebo které osobně zná. K těmto dvěma aspektům v dalších obdobích přibude využitelnost na víc postech. Následující sezona je klíčová pro chápání pozdější dynamiky kádru Slavie. V létě 2018 se sešívaní zbaví velkého počtu hráčů, ve kterých už nevidí potenciál a mnoho dalších pošlou hostovat. V kádru tak zůstává holá kostra zhruba 15 hráčů s vysokou kvalitou, která je v průběhu letního a zimního přestupového období doplněna novými hráči dle Trpišovského střihu.
Když Trpišovský v létě 2018 ořezal kádr, zbyla mu do pole tato patnáctka hráčů: Ondřej Kolář, Michael Ngadeu, Simon Deli, Ondřej Kúdela, Michal Frydrych, Jan Bořil, Tomáš Souček, Jakub Hromada, Josef Hušbauer, Jan Sýkora, Jaromír Zmrhal, Miroslav Stoch, Mick van Buren, Milan Škoda a Stanislav Tecl.
Povšimněte si toho, že se z výčtu dá postavit celá základní jedenáctka, mimo pravého beka tak Slavia v první řadě stavěla hloubku. Pár zápasů na podzim dostal také Muris Mešanovič. Tuto týmovou kostru Slavia v létě 2018 „oblepí“ pěticí verzatilních hráčů Peter Olayinka, Alexandru Baluta, Jaroslav Zelený, Jan Matoušek a Ibrahim Traoré. Jediný hráč, který je přímo svázán s konkrétním postem je potom Vladimír Coufal, kterého Trpišovský opět znal. V zimě pokračuje vyztužování kádru dál. Z Liberce dorazí další Trpišovského známý Petr Ševčík, z Teplic Alex Král a další univerzál Lukáš Masopust z Jablonce. Už během první celé sezony tak kouč navzdory mnoha odchodům pracuje s pořádnou šířkou kádru, díky silné kostře si potom může dovolit nakoupit hráče do budoucna a prohlubovat své možnosti.
Na konci sezony 2018/19 je Slavia nejsilnějším mužstvem u nás a Trpišovský je pochopitelně považován za génia. Zajímavé je přitom to, že úspěšný kádr je stále prakticky postaven na základech vybudovaných ještě před jeho příchodem. Exlibereckému stratégovi se ale podařilo v průběhu tří přestupových obdobích vytvořit dostatečnou hloubku kádru, která mu následně umožňovala některé jeho taktické kousky a také se lépe vypořádat se zraněními a přílišným vytížením.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Na Slavii si uvědomují potřebu nahrazovat svou dosavadní individuální kvalitu. Kromě klasických Trpišovského nákupů tak konzistentně přivádějí také nadstandardní hráče. Nejprve přitom využívali znalost z ligy, jako v případě Olayinky, nebo Nicolae Stanciua. Jakmile se potom v Edenu vybudovalo dostatečné skautské prostředí a došlo ke koordinaci s požadavky kouče, začali si sešívaní dovolovat i zajímavější příchody - Alexandr Bah, Igoh Ogbu a Christos Zafeiris. Mezitím Slavia dál doplňovala kádr svým typickým způsobem, tedy intenzivními a pracovitými hráči primárně z ligy, které často kupuje poté, co zažili úspěšné období a v lize se tak osvědčili.
Slavia tak prakticky od příchodu Trpišovského nakupuje primárně hráče na rozšíření kádru, jen úzkému výběru z nich přitom může slíbit místo v základní sestavě. Nejprve to bylo kvůli existenci úvodní základní patnáctky hráčů, kteří ve Slavii zbyli po předchozím období, následně Trpišovský budoval jádro jeho typických všestranných pracantů. Díky nim je vždycky schopen zacelit díry, které vzniknou odchody individualit.
S odchodem mnoha hvězd z úvodu Trpišovského působení na Slavii potom celý tým nabývá ještě širšího dojmu s absencí jasné hierarchie, protože se na mnoha postech rozplývá rozdíl mezi základní sestavou a lavičkou. Zatímco na podzim 2018 byla základní sestava na mnoha místech daná (stopeři Ngadeu a Deli, beci Coufal a Bořil, záloha Souček a Hušbauer a na jednom křídle Olayinka; na jaře přibyl do zálohy Král), třeba letos na jaře už se třeba hráčům fantasy těžce tipuje, kdo za Slavii nastoupí.
Důležitá je potom pro celý tento proces kontinuita, ve Slavii totiž stále zůstává několik hráčů, které získala už během prvních tří přestupových období pod aktuálně sedmačtyřicetiletým stratégem. Tu ještě umocňuje konzistence v herním stylu, která rovněž umožňuje snazší skauting. Fakt, že potom Slavia nemá problém (navzdory tvrzení z jednoho období) nakupovat hráče i na vrcholu kariéry, znamená, že pro mnohé z nich není pouze přestupovou stanicí. Takový Tomáš Holeš tak ve Slavii zůstává i ve svých 30 letech a nyní je pro sešívanou družinu kapitánem. V tomto ohledu samozřejmě pomáhají i úspěchy, a to především ty evropské.
Kromě vypsaných pozitiv má tento přístup logicky i negativa. Široký kádr svádí Trpišovského k příliš časté rotaci, kvůli které se hráči občas nezvládají sehrávat a tým tak má tendenci občas vypadávat z tempa. Slavia také může přicházet o některé zajímavé hráče, protože zkrátka chtějí hrát v základu. Tento faktor se může mimo jiné projevit v momentě, kdy Sparta ukáže v lize, že je podobně jako Slavia schopná posouvat a prodávat své hráče.
Další slabiny stojí zejména na nesmírně silné pozici trenéra. Trpišovskému byla nedávno prodloužena smlouva na další tři roky, Slavia přitom vykazuje některé typické symptomy klubu s mocným trenérem. Sešívaní mají tendenci předržovat některé trenérovy oblíbence a rovněž jim dávat velký prostor navzdory tomu, že se s nimi nedá počítat do budoucna (Olayinka, Tecl, van Buren).
Jak už bylo zmíněno, na Letné je situace Rosického na začátku roku 2019 složitější. Podobně jako Trpišovský i on má kádr plný zajímavých individualit, ty však dohromady tvoří poněkud nesourodý tým. Bývalý záložník Arsenalu zahájí své první přestupové období zvláštním způsobem, čímž zároveň naznačí, jak moc bude sparťanská transferová strategie do budoucna rozkročená. V lednu 2019 dorazí na Letnou dva mladší hráči z ligy. Po nepovedeném období internacionalizaci jde o dobrý signál, Filip Panák však přichází zraněný a následujících několik let se pouze léčí, příběh Martina Haška je potom záležitostí na telenovelu, alespoň jeden solidní rok však letenským odevzdal, což je podstatné.
Kromě mladých potom Rosický sáhne po zkušeném Bořkovi Dočkalovi, který by týmu měl vdechnout víc „sparťanství“. K tomu doplňuje kádr Matějem Hanouskem, aby zvýšil konkurenci na levém beku. Nejzajímavějším příchodem je však švédský křídelník David Moberg Karlsson. Už v prvním přestupovém období můžeme nalézt signály budoucího dění, než si je však identifikujeme, podíváme se ještě na následující přestupové období.
Specifikum prvního (zimního) přestupového období bylo to, že tým stále trénoval Zdeněk Ščasný, se kterým se však na další sezonu nepočítalo. Prakticky tak šlo pro Rosického o půlsezonu na rozkoukání. V létě už měl vybraného svého prvního kouče, kterým byl Václav Jílek, což nás přivádí k první kategorii přestupů, které Sparta od příchodu Rosického praktikuje, tedy hráče pro trenéry. Tato skupina transferů je pravděpodobně tou nejčastější, v létě 2019 do ní patřili hráči jako Michal Trávník a Andreas Vindheim.
Přizpůsobit kádr trenérovi na první pohled dává smysl. Umožníte tím, aby si kouč postavil tým přesně podle sebe, zároveň však dochází k mnoha negativním efektům. Spoléháním se na vize trenérů Rosický částečně ztrácí možnost tým budovat podle sebe a v momentě, kdy trenér klub opustí, což se Spartě v posledních letech dělo až příliš často, zkrátka začínáte projekt znovu.
První kompletní sezona Rosického ve funkci sportovního ředitele (2019/20) rovněž ukazuje druhou kategorii hráčů, kterou Rosický do Sparty přivádí. Jedná se o mladé hráče, což samo o sobě opět není problematické. Jenže Sparta si to komplikuje tím, že Rosický dlouhodobě přivádí mladíky bez jasné představy o tom, na jaké pozici mají vlastně hrát. To komplikuje rozvoj těchto hráčů, ale třeba i další rozhodování o posilách.
Řekněme si konkrétní příklad. V létě 2020 do Sparty dorazil Martin Minčev, u kterého prakticky doposud není rozhodnuto, zda hraje křídlo nebo útok. Sparta s ním střídavě počítá na obě pozice a kvůli tomu se komplikuje proces rozhodování o nových posilách na ně. Má smysl přivádět nového hráče na hrot, když mám dva hroťáky a kdyžtak zaskočí Minčev? Asi ne. Jenže potom se jeden hroťák zraní a Sparta je nucena nerozehraného a nekonzistentního mladíka posílat do zápasů, čímž tým v klíčových momentech oslabuje.
Kromě mladíků a hráčů pro trenéra by se potom daly definovat další kategorie příchodů. Jednou z nich jsou návraty zkušených hráčů, kteří mají za úkol v týmu vytvořit sparťanské jádro, nebo hráči na hostování, kteří při troše štěstí mohou dopadnout jako Dávid Hancko a při troše smůly jako prozatímní vystoupení Dimitrije Kamenoviče. Speciální kategorií jsou potom hráči, kteří by se dali považovat za naplnění dlouhodobé koncepce, kteří se sledují delší dobu a přivádí v co nevýhodnější moment. Patří do ní třeba Asger Sørensen nebo Lukáš Sadílek.
Vedení Sparty se tak snaží o mnohé přístupy najednou. Podstatné je, že jsou na Letné relativně slabí v identifikaci konkrétních hráčů na určité pozice a jejich následném nákupu. Schválně se zkuste zamyslet: kdy naposledy měla Sparta na nějakém postu vyložený problém a podařilo se jí přivést hráče, který ho naprosto perfektně vyřešil? Nabízí se snad právě oba hráči z poslední zmíněné kategorie, na druhé straně však vidíme pozice, u kterých se za celé úřadování Tomáše Rosického adekvátní obsazení nenašlo, kupříkladu na pravém beku.
Zatímco kádr Slavie je budován zejména konzistentním vykupováním typologicky vhodných hráčů z české ligy, ze kterých se vytváří stabilní jádro týmu, navíc postavené na dlouholetém působení mnoha původních opor, u Sparty jde o několik vzájemně propletených „projektů“, které se navíc všechny dějí na pozadí neustále se měnícího trenérského prostředí, což sebou nese i neustálou změnu koncepce. Pro lepší vysvětlení rozdílů je však nutné se podívat na to, jak oba týmy zaplňují své nedostatky.
Zatímco u Slavie dochází k vyplnění postů buďto precizně vyskautovaným hráčem (často ze zahraničí), nebo se použijí pracovití hráči z ligy, kteří se lépe asimilují do systému, u Sparty záleží na tom, kdo ji zrovna vede a jakou kategorii přestupu se tým rozhodne udělat. Na prázdnou pozici buďto může být přesunut mladý hráč, který doposud nemá jasně stanovanou roli, nebo sem může být koupen konkrétní fotbalista pro trenéra (který pak často dalšímu kouči nemusí vyhovovat). Ideálně se potom sáhne k dlouhodobě sledovanému hráči, kterých však není tolik.
Zejména první dva způsoby ale vytvářejí aktuální prostředí kádru Sparty, který je plný nevydefinovaných mladíků a typologicky specifických hráčů, kteří odpadávají při změně (trenérského) směru. Do Slavie občas také přichází hráči, kteří jsou trochu mimo základní ideu týmu, jako byl třeba letos v létě Ewerton. Kvůli množství alternativ však takový příchod není zdaleka tak problematický, jako když si Sparta na pravého beka koupila Jana Mejdra, který ale prakticky vůbec nesedl do systému Briana Priskeho.
Podobný příklad je Andreas Vindheim, jako náběhový wingbek kupovaný pro Jílka, který pod kýmkoliv jiným byl použitelný maximálně jako křídlo a takřka neuměl hrát na balonu. Zajímavým příkladem je pak také Moberg Karlsson, nebo Lukáš Haraslín, neboli hráči skvělí na balonu a velmi nebezpeční, ale horší v soubojích a minimálně využitelní v presinku a bránění.
Opravdu výrazným rozdílem je potom počet všestranných hráčů, se kterými se dá vyplnit víc chybějících postů. Zatímco Slavia má k dispozici pro celou zálohu, křídlo a beka Oscara, pro celou zálohu Traorého, pro celý útok a křídla Ivana Schranze, Václava Jurečku a Olayinku, pro celý kraj hřiště Lukáše Masopusta, nebo Holeše schopného hrát cokoliv v defenzivě, Sparta má hráče velmi často specializované na konkrétní pozice.
Vzhledem k tomu, jak úzký kádr má a jak Sparta momentálně funguje, je pro ní teď hrozbou ztráta specifické typologie, kterou někteří hráči zosobňují. Odchody či zranění hráčů, jako Sørensen, Haraslín, Zelený, nebo Kairinen Spartu výrazně oslabí a připraví jí kromě obsazení konkrétní pozice také o celou složku dovedností, kterou tito hráči přinášejí, která je v kádru nenahraditelná a která vyžaduje opravdu kvalitní skauting pro nahrazení. Sparta by se tak kromě nových příchodů měla zaměřit i na vytvoření kostry z hráčů, kteří ji momentálně táhnou za velkým úspěchem v podobě prvního titulu od roku 2014.
Podobně bolestivé je pro Slavii, když přijde o někoho ze svých specializovanějších hráčů, jako třeba o Ševčíka, či nadstandardních hráčů, kteří splňují víc požadavků najednou, jako byl Stanciu (tvorba hry, kreativita a přitom pracovitost) nebo Kuchta (náběhy za obranu, presink a práce pro tým, ale také excelentní pohyb ve vápně).
Pro letní přestupové období tak mohou být cílem obou klubů zcela konkrétní specializace hráčů. Pro Slavii, protože ji specialisté chybějí, nebo zde v minulosti selhali a pro Spartu, protože je zkrátka potřebuje, neboť nemá dostatek všestranných hráčů, kteří by je nahradili a navíc tímto způsobem pracuje dlouhodobě. Na Slavii budou hledat třeba silnějšího hráče ve hře jeden na jednoho, který přitom bude stále pracovitý (pokud se nerozhodnou dát mnohem větší prostor Matěji Juráskovi). Na Spartě zase budou hledat beka, který je nejenom silný na balonu jako Tomáš Wiesner, ale také dovede lépe bránit.
Ještě zajímavější je potom fakt, že v lize je prakticky minimum takových hráčů, takže oba týmy budou muset koukat ven. Kdo bude úspěšnější?
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
