Přání šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka, aby v Edenu pracoval Pavel Nedvěd, je na příští měsíce nesplnitelné, i kdyby legenda Juventusu měla zájem. Nedvěd jako bývalý viceprezident staré dámy dostal od italského sportovního soudu zákaz činnosti ve fotbale na osm měsíců a je pravděpodobné, že tento trest nakonec nebude platit jen pro působení v Itálii.
Italský fotbalový svaz v pátek oznámil, že Juventus podle rozhodnutí soudu v letech 2018 až 2020 falšoval účetnictví, když manipuloval s hodnotou hráčů, kteří přestupovali. Za to turínský obr dostal patnáctibodový odečet v letošním ročníku Serie A a lidé z tehdejšího vedení tresty v podobě zákazu činnosti ve fotbale. Nedvědovo nejbližší spolupracovník a šéf klubu v letech 2010 až 2022 Andrea Agnelli dostal dvouletou stopku.
Nedvěd spolu s celým vedením Juventus opustil už na konci minulého roku. Důvod rezignace klubového boardu zveřejněn nebyl, ale mluvilo se právě o znovuotevřeném vyšetřování finančních machinací v italském fotbale. Juventus nebyl jediným vyšetřovaným klubem, ale je jediným potrestaným. I proto si jeho právníci věří a proti čerstvému verdiktu se odvolají u nejvyšší italské instance.
Ať už to dopadne jakkoli, nic to nemění na skutečnosti, že Nedvědovo téměř čtvrtstoletí trvající angažmá v Turíně skončilo hořce. Pro rodáka ze Skalné u Chebu ale platí, že jde o osudové působiště, kde opakovaně vystoupal ke hvězdám, aby také opakovaně tvrdě dopadl na zem.
„Jsem vděčný za každou chvíli svého života v Juventusu. Když jsem přišel v roce 2001, dokázal jsem tomuhle klubu porozumět díky ředitelům a spoluhráčům. Bylo mi ctí reprezentovat Juventus na hřišti i mimo něj,“ uvedl Nedvěd minulý týden na valné hromadě turínského klubu. Bylo to jen pár hodin předtím, než vyšel ve známost trest pro něj i pro deset dalších bývalých či současných činovníků Juventusu.
„Hodně jsem se tady naučil. Jsem opravdu hrdý, že jsem mohl být viceprezidentem. Nikdy bych tuhle práci nemohl dělat bez vášně a lásky. To jsem cítil od svého prvního dne v Turíně až do dneška,“ doplnila klubová legenda.
Padesátiletý držitel Zlatého míče z roku 2003 za Juventus nastupoval v letech 2001 až 2009 a získal s ním dva tituly. Jeho začátek v černobílém dresu ale snový nebyl. Přišel z Lazia Řím, kde předtím strávil pět let a kterému pomohl v sezoně 1999/00 získat zatím poslední italský titul. V Turíně měl nahradit Zinédina Zidana, který za 78 milionů eur odešel do Realu Madrid, místo něj si Juventus za 45 milionů eur přivedl Nedvěda (částky jsou z webu Transfermarkt.de).
První půl sezona pod Marcellem Lipim se mu moc nepovedla, když v 16 ligových zápasech na podzim 2001 dal jen jeden gól a k tomu měl tři asistence. Fanoušci ho srovnávali se Zidanem, který předtím Juventusu získal dva tituly, byl s ním dvakrát ve finále Ligy mistrů a vyhrál i Zlatý míč. Lippiho neustálé srovnání Nedvěda se Zidanem štvalo tak dlouho, až dal Nedvěda z křídla na středního ofenzivního záložníka. A byla to trefa.
Hned v první sezoně s Nedvědem Juventus vyhrál titul a v té následující přišel vrchol. Obhajoba scudetta a navíc finále Ligy mistrů v roce 2003. Do něj Nedvěd vinou jeho semifinálového zkratu nezasáhl. Nejprve dal Realu postupový gól, ale o pár chvil později v 82. minutě zbytečně na půlce fauloval Steva McManamana, dostal za to žlutou, která mu vystavila pro finále stopku. V něm Juventus prohrál na penalty s AC Milán.
„Jsem si jistý, že kdyby Nedvěd ve finále nastoupil, tak bychom Ligu mistrů vyhráli,“ žehral nedávno Lippi. A o tom, že byl Nedvěd pro Juventus tehdy klíčovým hráčem nepochybovali ani milánští. „Pamatuju si, že když tehdy kvůli té žluté přišel o finále, slavili jsme to jako bychom dali gól,“ uvedl obránce Alessandro Costacurta v roce 2020 ve studiu televize Sky.
Obsáhlý rozhovor s trenérem Guusem Hiddinkem, povídku Jana Jiráně, dovyprávěnou zpověď Jindřicha Šídla o jeho slastech a strastech s Arsenalem, historii derby pražských S, bizarní groundhopperské příběhy z Brazílie i Moravy a řadu dalších skvělých textů najdete v nové knize Football Club: Nejlepší fotbalové příběhy.
V dalších letech už se Nedvěd jako hráč s turínským obrem dostal v Lize mistrů jen dvakrát do čtvrtfinále. Byla jeho nesplněným snem, který si oživil, když o pár let později nastupoval do vedení Juventusu. O tom ale až za chvíli.
Jsme v roce 2003, kdy je Nedvěd na vrcholu, kromě jiného pomůže Česku na bronzové Euro 2004, a získá za tento rok Zlatý míč. Na Zidana se definitivně v Turíně nemyslí, všichni prožívají s Nedvědem jeho slzy po nešťastném faulu ze semifinále s Realem. Doufají zároveň, že vrchol ještě přijde.
Místo toho se ale blíží dno. Juventus s Nedvědem, Alessandrem Del Pierem, Gianluigi Buffonem nebo Zlatanem Ibrahimovićem vyhraje italskou ligu i v sezonách 2004/05 a 2005/06, ale o oba tyto tituly nakonec přijde.
V roce 2006 byli jeho funkcionáři usvědčeni z uplácení a ovlivňování zápasů. Na začátku všeho byly odposlechy kvůli vyšetřování dopingu. Juventus přišel o dva tituly a byl přeřazen do Serie B. Původně měl sezonu 2006/07 začínat s odečtem 30 bodů, po sérii odvolání to bylo 9 odečtených bodů. Nedvěd byl na rozdíl od Ibrahimoviće mezi těmi, kdo Juventus v krizi neopustil. Možná proto, že mu už tehdy bylo 34 let. I v tomto věku byl stále produktivní - 11 góly a 9 asistencemi pomohl k vítězství v Serii B a k okamžitému návratu do první ligy.
Tam vydržel další dvě sezony a v posledním roce kariéry se ještě jednou vrátil do Ligy mistrů. Stačilo to ale jen na osmifinále, kde Juventus nestačil na Chelsea. Na konci sezony 2008/09 Nedvěd ukončil hráčskou kariéru jako legenda turínského obra.
Po příchodu do Turína bydlel Nedvěd v exkluzivním rezidenčním parku La Mandria kousek za městem, kde se nachází i golfové hřiště. Žil tu i Andrea Agnelli a oba muži se brzy spřátelili a kromě jiného spolu chodili hrát golf, píše v tištěném Football Clubu (1/2022) v textu, který Nedvěda představuje italským pohledem, novinář Simone Pierotti.
Když se Agnelli stal v roce 2010 šéfem Juventusu, Nedvěd ho o pár měsíců později do vedení klubu následoval a v roce 2015 byl jmenován Agnelliovým viceprezidentem. Opět jde o osudové spojení. Nedvěd za svým šéfem stojí i teď.
„Děkuji prezidente za naše přátelství, které šlo nad rámec pracovních povinností. Nejvíce vzpomínám na zápasy, během nichž jsme se smáli i hádali a upevňovali náš vztah, který byl pro naši práci klíčový. Vím, jak miluješ Juventus a kolik jsi toho pro něj obětoval. Byl jsi náš lídr a mně bylo ctí stát po tvém boku,“ uvedl Nedvěd minulý týden na valné hromadě klubu.
Agnelli i s Nedvědem po boku dotáhl Juventus zpět na italský trůn. Mezi lety 2012 a 2020 vyhráli devět titulů v řadě. Až se z toho stala trochu nuda. Nedvěd byl znovu jednou z hodně viditelných tváří turínského obra.
Po dvanácti letech ve vedení klubu a po sedmi ve funkci viceprezidenta končí Pavel Nedvěd spolu s celým vedením Juventusu okamžitě ve funkci. Rozhodli se tak zřejmě kvůli dalšímu vyšetřování, které řeší účetní machinace v klubu. Odemykáme při té příležitosti profil z prvního letošního čísla tištěného Football Clubu, který ukazuje českou legendu pohledem z Itálie.
„Fanoušci v něm vždy viděli bývalého hráče, který podobně jako v modelu využívaném Bayernem Mnichov zůstal klubu nablízku jako spojka mezi hráčskou šatnou a vedením, občas radil ohledně přestupové politiky, ale spíš působil jako klubový symbol než funkcionář s reálnou praxí,“ říká britský sportovní novinář John Irving, který je zároveň fanouškem Juventusu.
I ve funkcionářské roli Nedvěd snil o zisku třetí trofeje z Ligy mistrů pro svůj klub (první Juventus vyhrál v roce 1985, když šlo ještě o předchůdce v podobě Poháru mistrů evropských zemí, druhou pak v roce 1996). Opět z toho nakonec bylo jen zklamání. Dvakrát se turínští dostali do finále, ale v roce 2015 prohráli 1:3 s Barcelonou a v roce 2017 s Realem 1:4. Dva góly dal tehdy za bílý balet Cristiano Ronaldo a o rok později si Ronaldo Juventus vychutnal znovu, když ho ve čtvrtfinále vyřadil dalšími třemi přesnými zásahy.
Agnelli je velký hráč a proto se Ronaldo hned následující léto za 117 milionů eur stěhoval do Turína. Kdo jiný by měl Juventusu výhru v Lize mistrů vykopat? Ani Ronaldo to však nedokázal, nejdál spolu došli hned v první sezoně, kdy Juventus skončil ve čtvrtfinále na Ajaxu. V dalších dvou sezonách s Ronaldem z toho bylo vždy jen osmifinále a vypadnutí s Lyonem a Portem. Ronaldo Juventusu aspoň pomohl k dalším dvěma italským titulům, ale ve třetí sezoně už to nestačilo ani na domácí konkurenci, titul si vzal Inter a Ronaldo odešel do Manchesteru.
„S ročním odstupem musím zkonstatovat, že Cristiano splnil svou roli. Ačkoliv ani on nám nepomohl k výhře v Lize mistrů, byli jsme s ním úspěšní,“ bilancoval loni v červnu v podcastu Nosiči vody Nedvěd.
„Pravdou je, že Cristiano tak úplně nepasoval do klubové filozofie Juventusu. Každopádně Ronaldo je šampion, který vám garantuje nějakých 30 až 35 branek za sezonu. Takový hráč vám zvýší šance na vítězství, ale přinese s sebou zároveň něco, co rozklíží soudržnost v kabině. Každopádně i tak vidím jeho přínos víc pozitivní než negativní,“ dodal Nedvěd.
Ronaldo sice šance Juventusu na vítězství zvýšil, ale v praxi klub spojení s ním vlastně nikam neposunulo. Naopak se přiblížil konci Agnelliho éry. Po devíti titulech z toho naposledy byla dvě čtvrtá místa v Serii A v řadě a v aktuální sezoně Ligy mistrů až třetí místo ve skupině za Benfikou a PSG.
V Serii A je teď Juventus po patnáctibodovém odečtu devátý s 23 body, na čtvrtou pozici, která ještě zaručuje kvalifikaci Ligy mistrů, ztrácí 14 bodů. Čtvrtí jsou teď AS Řím. Do Ligy mistrů se Juve může dostat také vítězstvím v Evropské lize, kde ho čeká play-off s Nantes. Možná je to reálnější cesta, i když stále existuje možnost, že odvolací soud trest turínskému klubu zruší, nebo bodový odečet výrazně sníží, jako se to stalo v roce 2006.
Nedvědovo působení v Juventusu každopádně neskončilo dobře. A to po sportovní, reputační ani po ekonomické stránce, když klub v poslední sezoně zaznamenal ztrátu ve výši 254 milionů eur (6,1 miliardy korun), což je podle BBC italský rekord. S následky Agnelliho éry už se bude potýkat nové vedení. Nedvěd a spol. ale zřejmě odešli v pravý čas, jen si to určitě bývalý kapitán Česka představoval jinak. Aspoň s jedním vítězstvím v Lize mistrů a bez flastru.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Jak završit domácí vítězství? V 98. minutě. Od půlící čáry. Slabší nohou. Anglický útočník Hearts Stephen Humphrys si řekl o potlesk.
Ve věku 75 let zemřel František Cipro.
Už příští týden se opět rozjedou evropské poháry. Liga mistrů jde rovnou na osmifinále, které nabízí i přímé střety gigantů. Ve speciální situaci je Manchester City, který touží královskou soutěž konečně vyhrát, ale má plnou hlavu jiných starostí. Kdo podle vás Ligu mistrů letos vyhraje?
