Zápas století má 20 let. Nizozemci Brücknera nenáviděli, vzpomíná Beránek

„Je vidět, že jak u veřejnosti, tak pro média je to jeden z nejslavnějších zápasů reprezentace. Generace okolo Pavla Nedvěda už nějaká utkání vyhrála na šampionátu v devadesátém šestém. V období okolo turnaje v Portugalsku z ní zůstali v národním týmu Nedvěd, Šmicer nebo Poborský. Byli doplnění Galáskem, kterého jsme našli, a pak dvěma generacemi úspěšných jednadvacítek, které jsme vedli společně s Karlem Brücknerem. Zkušení hráči v té době dozráli, Nedvědovi bylo, myslím, okolo dvaatřiceti. A všichni hráli v top klubech. Během kvalifikace jsme se vypracovali k tomu, že jsme byli tým, který měl kvalitu, sebevědomí a nebál se diktovat tempo utkání. Mohli jsme si to rozdat s každým soupeřem na světě jako rovný s rovným,“ říká Beránek ve velkém rozhovoru s Football Clubem.

„Nizozemci tehdy patřili mezi špičku Evropy a nám se povedlo otočit z 0:2 na 3:2. Nepamatuji si, kdy se nám do té doby něco podobného podařilo. Proto se to řadí mezi nezapomenutelné zápasy. A stejně to vnímám i já, protože při různých příležitostech si tohle utkání připomínáme mnohem víc než jiné. Mělo všechny atributy toho, co diváci od fotbalu chtějí: kvalitní hru, hodně gólů, napětí, emoce, a nakonec vítězná radost. Po utkání už bylo jasné, že postupujeme ze skupiny z prvního místa. Prostě to nejhezčí, co fotbal nabízí, se tehdy všechno spojilo v jednom zápase,“ pokračuje.

O kvalitě obou mužstev svědčí fakt, že se později na EURO dostala až do semifinále. „Měli jsme něco společného. Jak u nás, tak u nich se sešla skvělá generace. Když se podíváte na ta jména, čeho jednotliví hráči ve svých kariérách dosáhli a v jakých klubech působili… Navíc jsme se v té době utkávali poměrně často a vznikla i hodně vyhecovaná atmosféra,“ říká Beránek.

Rivalita byla znát už při jednání o sestavení hracího kalendáře v kvalifikaci na EURO 2004, kde na sebe Česko s Nizozemskem také narazily. „Tehdy se to ještě dělalo tak, že se po vylosování skupin sešli zástupci jednotlivých zemí a dojednávali jízdní řád. A už tam vzniklo tření mezi trenéry Brücknerem a Advocaatem. Oni Karla Brücknera nenáviděli za to, že měl tvrdou hlavu a neustupoval. Jenže on přesně věděl, čeho chce dosáhnout, a vždycky toho dosáhl,“ říká tehdejší Brücknerův asistent.

Není pravidlem, že by Češi postupovali do semifinále, ale vzhledem k tomu, jakou kvalitou tehdejší národní tým disponoval, měli tehdejší členové týmu pocit promarněné příležitosti? „Měli, protože jsme cítili, že šance je velká. Na jednu stranu - být třetí v Evropě není špatné. Ale když si položíte otázku, jestli jsme mohli dokázat víc, tak odpověď je, že mohli. Věděli jsme, že jsme v zápase s Řeckem lepší. Ale zase se sešla celá řada faktorů, které do toho zasáhly,“ odpovídá Beránek.