Kam řadíte zápas s Nizozemskem ve vaší trenérské kariéře?
Je potřeba to vnímat v širších souvislostech. Je vidět, že jak u veřejnosti, tak pro média je to jeden z nejslavnějších zápasů reprezentace. Generace okolo Pavla Nedvěda už nějaká utkání vyhrála na šampionátu v devadesátém šestém. V období okolo turnaje v Portugalsku z ní zůstali v národním týmu Nedvěd, Šmicer nebo Poborský. Byli doplnění Galáskem, kterého jsme našli, a pak dvěma generacemi úspěšných jednadvacítek, které jsme vedli společně s Karlem Brücknerem. Zkušení hráči v té době dozráli, Nedvědovi bylo, myslím, okolo dvaatřiceti. A všichni hráli v top klubech. Během kvalifikace jsme se vypracovali k tomu, že jsme byli tým, který měl kvalitu, sebevědomí a nebál se diktovat tempo utkání. Mohli jsme si to rozdat s každým soupeřem na světě jako rovný s rovným.
Nizozemci tehdy patřili mezi špičku Evropy a nám se povedlo otočit z 0:2 na 3:2. Nepamatuji si, kdy se nám do té doby něco podobného podařilo. Proto se to řadí mezi nezapomenutelné zápasy. A stejně to vnímám i já, protože při různých příležitostech si tohle utkání připomínáme mnohem víc než jiné. Mělo všechny atributy toho, co diváci od fotbalu chtějí: kvalitní hru, hodně gólů, napětí, emoce, a nakonec vítězná radost. Po utkání už bylo jasné, že postupujeme ze skupiny z prvního místa. Prostě to nejhezčí, co fotbal nabízí, se tehdy všechno spojilo v jednom zápase.
Napadá vás nějaký konkrétní moment, který pro vás oněch devadesát minut v Aveiru charakterizuje?
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Momentů bylo víc. Například si vybavuji, že jsme měli lavičku na pravé straně. Prohrávali jsme už 0:2 a přišla střela, už nevím od koho (Johnnyho Heitingy), a Petr Čech ji vytáhl. My jsme viděli z lavičky let míče, v tu chvíli jsem si říkal: ,Je to tam‘. Najednou se tam objevila Petrova ruka a balon posunula nad branku. Jinak by to byl gól. V tom byla Petrova genialita, velmi výrazně přispěl k tomu, že se obrat podařil, i když jsme celkově inkasovali dva góly, což je hodně. Ještě měl jeden velký zákrok, proti Ruudu van Nistelrooijovi, který se dostal do stoprocentní šance, jenže Petr se mu tak výrazně přiblížil, že ho hlavičkou vlastně nastřelil do těla. To jsou dva momenty. No, a pak ještě jeden, náš třetí gól. V reálu si toho člověk možná ani nevšimne, ale když si tu situaci připomenete. Nejprve střílí Marek Heinz, jeho ránu brankář (Edwin van der Sar) vyrazí. Následně dobíhá Poborský. Myslím, že tak devadesát pět procent hráčů by doráželo. A kdyby Karel zakončoval, velmi pravděpodobně by gólmana nastřelil, protože ten se už zvedal. Ale on to dává Šmícovi, který střílí třetí gól. Šmíca se běží radovat, zatímco Karel doběhne k mantinelu a radostí kopne do reklamního panelu až takovou silou, že ho to i bolelo. To jsou věci, které vás pobaví, když se na to díváte zpětně.
Nejzajímavější podívanou v rámci 21. kola španělské ligy slibuje souboj třetího týmu tabulky se druhým. Villarreal je pevně usazen na pozicích zajišťujících Ligu mistrů, Real v posledním kole stáhl manko na vedoucí Barcelonu na pouhý jeden bod. Kdo své postavení vylepší v tomto šlágru? Přečtěte si preview k zápasu a sledujte jej živě v online live streamu Chance TV.
Baník přes zimu zajímavě posílil, ale pořád visí ve vzduchu otázka, jestli z toho bude restart, nebo jen dražší verze podzimního chaosu. V lize pak rostou mladé opory, které můžou udělat díru do světa. A trenér Tomáš Janotka bude v Sigmě, která nakupovala jako v duty free shopu, v hodně nepříjemných kleštích. S analytikem Vojtěchem Mrklasem vybíráme tři příběhy, které budou v lize rezonovat.
Podle Martina Hyského byl tenhle verdikt rozhodčího po zásahu VARu přísný. Jak rozhodující moment čtvrtečního večera vidíte vy?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
