Jak to bylo po návratu z Indie ve Spartě?
Už v Indii jsem měl domluvený prvoligový nizozemský Heracles. Mělo jít o hostování na půl roku. Sparta mi řekla, že tam jít můžu a už s ní nemusím podepisovat další pokračování smlouvy, že pak spolupráci ukončíme. Na Heracles jsem se těšil, ale pan Lavička mi nakonec řekl, ať tam ještě půl rok jsem, že mě chce v týmu a že budu ze začátku krýt záda Kostíkovi (Costa Nhamoinesu – poznámka redakce) a pak se uvidí, jak to půjde. Vrátil jsem se 22. prosince z Indie a 26. prosince mi řekli, že nastupuji 2. ledna do přípravy.
Ve Spartě se vám asi nejvíce povedla sezona 2010/11, kdy jste hráli Evropskou ligu a zahráli si ve vyřazovací části s Liverpoolem. Tam to pod Jozefem Chovancem vypadalo aspoň ze zpráv z tisku dobře.
Byl jsem ve Spartě dlouho v béčku. Do áčka jsem se pak vždy dostal pod nějakým trenérem, kterého pak za chvíli vyhodili a já šel zpět do béčka. Dalšího půl roku pak zase trvalo, než jsem na sebe upozornil i nového trenéra. Párkrát jsem se tedy do prvního týmu podíval. Před sezonou 2010/11 jsem se vrátil z hostování ze slovenské Senice a rozhodoval jsem se, jestli to má ještě cenu v áčku zkoušet. Tehdy to pro odchovance bylo těžší než teď. Sparta si v lize mohla kupovat, koho chtěla. Byl jsem asi čtyři roky v kolotoči hostování, béčko, občas áčko. V béčku Sparty šly zvěsti, že už jsem na ten tým starý, bylo mi 22 let. Tak jsem zjišťoval, na čem vlastně jsem. S panem Svobodou jsme se dohodli, že tam být můžu. Já se ale bál hlavně toho, jestli budu mít šanci hrát, jestli nebudou chtít hrát mladší hráče. Na začátku druhé ligy jsme chytli fazónu a mě se extra dařilo. Po angažmá v Senici jsem měl asi měsíc a půl na individuální přípravu, protože liga končila dříve kvůli mistrovství světa. Byl jsem skvěle připravený, každý den jsem chodil do fitka.
A zaujal jste trenéra áčka Chovance?
Ano, pomohli mi i výsledky rychlostních testů. V áčku jsem byl nejrychlejší. A přišel zápas v Evropské lize s Palermem. Radoval jsem se, že půjdu na lavičku, že zjistím, jak to vypadá na hotelu a tak. Dvě hodiny před zápasem jsem se dozvěděl, že budu hrát v základu. V tu chvíli jsem si věřil, i když jsem k tomu měl respekt. Snažil jsem se k tomu přistoupit bez nějaké bázně, věděl jsem, že druhá šance už přijít nemusí.
Někomu by to svázalo ruce, nohy. Vy jste toho využil.
Podařil se mi vstup do zápasu a využil jsem formy z béčka.
Zápas se povedl vám i Spartě, vyhráli jste doma 3:2. A vy jste se tím odrazil k nejpovedenější sezoně na Letné. V lize jste v ní skončili druzí za Plzní. Už v příští sezoně na jaře jste zase ze Sparty odcházel na hostování, tentokrát do Olomouce. Co se stalo?
Myslím si, že jsem byl platný hráč. Evropskou ligu jsem odehrál celou v základní sestavě, v lize jsme se více točili. Do nové sezony pak přišli noví hráči, konkrétně na moje místo Martin Juhar. Trenér jim chtěl dát šanci, ale nedařilo se. Po nějaké době jsem nastoupil v Plzni, kde jsme tenkrát vyhráli a zápas se mi povedl, přihrával jsem na vítězný gól. Říkal jsem si, že jsem zpátky, že jsem byl zase odměněný za trpělivost. Po tom zápase mě ale zavolalo vedení a řeklo, ať jdu na hostování, že chtějí, aby hrál Juhar.
Jaké jsou derby zápasy z pohledu hráče? Na to ve druhém díle Football Club podcastu vzpomíná Tomáš Sivok, který nikdy v dresu Sparty neprohrál se Slavií a v Turecku utíkal před rozvášněným davem.
Co jste na to říkal?
Nechápal jsem to. Nakonec jsem ještě podzim ve Spartě dohrál a vedli jsme ligu. Pan Chovanec už dříve oznámil, že končí a nahradil ho Jaroslav Hřebík, který chtěl z Olomouce za asistenta Václava Jílka. V Olomouci řekli, že za něj chtějí na hostování Podaného. Tehdy mi před Vánoci volal sportovní ředitel Sigmy Jan Gottvald. Poděkoval jsem mu a řekl, že zájem nemám, že se chci ve Spartě poprat o místo pod novým trenérem. Věřil jsem si. Dodal jsem, že kdyby to ve Spartě nevyšlo, tak bych další varianty zvažoval. Druhý den do novin uvedl, že pro něj je důležité, že sám chci za Olomouc hrát.
Zvýšil na vás tlak.
Kdybych byl zkušenější, jako jsem byl později, tak bych se seknul. Tehdy jsem to ale nějak vzal a šel jsem tam. Vyhráli jsme pohár, což bylo fajn.
Sparta o vás tedy nestála?
Pustila mě tam, aby dostali trenéra, kterého chtěli. Pak už jsem chodil jen po hostováních. Po Olomouci přišel zájem z Plzně, chtěli mě koupit. Sparta na to reagovala, ať nechodím, že mě ještě chtějí. Šlo o období největší rivality mezi Spartou a Plzní, kdy hodně bývalých sparťanů hrálo v Plzni. Před sezonou jsem se na parkovišti potkal s majitelem Sparty, panem Křetínským a on mi řekl, že mě chtějí, že budu alternovat na kraji s Manuelem Pamičem. Já byl vždy Sparťan a vždy jsem za ní chtěl hrát. Když jsem slyšel, že šanci dostanu, tak jsem chtěl zůstat. Jednání s Plzní tedy skončila a přišla příprava, kde jsem velmi rychle zjistil, že se se mnou nepočítá.
A pak už jste se ve Spartě neprosadil.
Nikdy jsem nedával hodně gólů. Dost jsem jich připravil a byl jsem poctivý. Zajímavý jsem byl svojí rychlostí, ale kdybych dával víc gólů, tak mohl být můj osud ve Spartě jiný. Já radši přihrával, zakončování každopádně nepatřilo mezi moje lepší dovednosti.
A pracoval jste na tom, když to o sobě víte?
Pracoval. Hrál jsem na lajně, možností zakončovat ani tolik nebylo. Byl jsem ortodoxní levák, pravou do toho umím kopnout, ale rozhodně to není na góly z dálky.
Laický pohled: jste profík a víte, že máte slabinu v pravé noze. To není tak, že na tom pořád pracujete, aby to šlo líp?
Pracoval jsem na tom, ale i tak byla oproti jiným moje pravačka spíš na opírání (úsměv). Dívám se na to tak, že bychom neměli chtít vychovávat hráče, kteří jsou ve všem průměrní. Já si třeba myslím, že moje kopací technika levou nohou byla v lize nadprůměrná.
Takže jste raději posiloval silné stránky, než být ve všem průměrný?
Ano. Samozřejmě nesmíte mít nic tristního, pokud chcete hrát profifotbal. Ale lepší je hledat takový systém, který využije nejsilnější stránky hráčů.
Byli jsme za Kloppem v Liverpoolu, za Trpišovským v Edenu a za Zemanem ve Foggii. K tomu jsme od znalců historie a Baníku dali do kupy sadu textů ke sto letům tohoto spícího obra. Naše číslo 22 je v top formě.
Měl jste někdy chuť se na tréninky vykašlat?
Fotbal jsem měl vždycky rád a nemusel jsem se nikdy přemlouvat. Už v mládeži jsem měl zdravotní problémy, rok jsem nemohl hrát a chodil jsem čtyřikrát týdně plavat. Později jsem skočil do bazénu a plaval hodinu absolutně bez pauzy, záda mi zesílila. Celkově to byl ale moment, kdyby se na to podle mě spousta kluků vykašlala. Pak jsem měl zlomenou nohu, dvakrát ruku. Opravdu mám pocit, že jsem fotbalu dal maximum a obětoval hodně.
Lidé mají představu, že fotbalisté čtyři hodiny trénují a pak hrají celý den playstation. Jaký byl váš typický den, když jste hrál ligu?
Hned po dorostu jsem pochopil, že když chci hrát ligu, tak musím trénovat víc. Proč bych jinak byl lepší než ti druzí? Sázel jsem na fyzično, chodil jsem do posilovny, dával jsem si individuální rychlostní tréninky. Ve Spartě jsme v mládeži i v béčku měli skvělé zázemí, takže byla možnost se zlepšovat. Trénoval jsem před i po tréninku. Nebyl jsem Cristiano Ronaldo nebo LeBron James, abych investoval miliony třeba i do výživy. Ale rozhodně jsem vždy dělal víc než moji vrstevníci.
Zajistila vás fotbalová kariéra finančně dostatečně na další život?
Záleží, jak budu hýřit (úsměv). Myslím, že ne, ale rozhodně to byl dobrý strat. Ať už po životní nebo finanční stránce.
Radí hráčům kluby v Česku, jak se o peníze během kariéry starat?
Já byl vždy zvídavý, mám maturitu z obchodky, asi před pěti lety jsem si dodělal MBA titul a celkově mě vždy ekonomika a finance zajímaly. Dost jsem toho přečetl a sbíral zkušenosti od zajímavých lidí. Varovali mě také případy jiných fotbalistů, kteří o peníze přišli. Neříkám, že jsem nikdy o nic nepřišel, ale nebyly to zásadní peníze. A nebylo to, že by mě někdo podvedl, ale zkoušel jsem i investice, které nevyšly. Týkalo se to start-upů, kam stále investuji. Zajímají mě inovativní technologie. Skládám si to rozumně, mám i peníze v konzervativnějších věcech. Celý dospělý život si šetřím. Konce fotbalové kariéry jsem se každopádně nebál. Teď kromě jiného dělám experta pro televizi O2 a máme s Davidem Sobiškem podcast, který konečně nově bude vypadat, jak jsme oba chtěli. V covidové době byly omezené možnosti.
V Česku jste celou dobu jako prvoligový fotbalista fungoval na živnostenský list?
Ano.
A vadilo vám to někdy?
Asi ne. Je kolem toho samozřejmě více starostí. Musíte podávat daňové přiznání, přehledy za pojistné, platit pojistné, platit DPH, podávat třeba kontrolní hlášení. Nejde úplně o jednoduchou agendu. Na druhou stranu si ale můžete odepisovat náklady, můžete si odepisovat DPH z věcí, které na sport používáte nebo i na další podnikání, které máte. Tam já vidím výhody.
Že budete mít jako OSVČ nižší důchod, než byste měl jako zaměstnanec, jste řešil jak?
Na důchod se snažím zabezpečit hlavně sám, tím jak s penězi nakládám. Dokázal jsem se v tomto také obklopit lidmi, kterým věřím, kteří mi s financemi pomáhají.
V Řecku to bylo jak?
Tam byl zaměstnanecký poměr.
Před třiceti lety Sparta porazila Barcelonu a měla reálnou šanci na postup do finále nultého ročníku Ligy mistrů. Střelec gólu Horst Siegl v rozhovoru vzpomíná na evropskou jízdu, ale třeba i na den, kdy ho na Letné vypískali.
Nechybí vám fotbal za ten rok, co jste s ním skončil?
Nechybí. Skončil jsem, protože jsem nestíhal. Dojížděl jsem do Jablonce denně dohromady 300 kilometrů, žena má vlastní kariéru, byl covid, často zavřené školky, bylo to dost náročné s dvěma malými dětmi. Spal jsem pět hodin za den, nedalo se to skloubit s profesionálním fotbalem, nebavilo mě to už.
Za jiných podmínek jste pokračovat nechtěl?
Měl jsem nabídky z ligy, ale to bych tam musel bydlet velkou část týdne. Kdybych to vzal, tak by to pro mě znamenalo, že naše děti často nebudou mít doma ani jednoho rodiče, protože Jana má večer Události, nebo jiné večerní pořady (manželkou Jakuba Podaného je moderátorka ČT Jana Peroutková – poznámka redakce). A chůvou jsem to opravdu řešit nechtěl. To by nebylo vůči nim fér.
Kdybyste v českém fotbale mohl hned změnit jednu věc, co by to bylo?
Vždy mě trápil veřejný obraz českého fotbalu, vadilo mi, že mu lidé nedůvěřují. A samozřejmě k tomu měly dobré důvody. Já bych tedy chtěl, aby zmizely důvody pro nedůvěru, aby se fotbal rozhodoval skutečně podle toho, jak dobře kdo hraje fotbal.
A jak je to teď. Mohou teď podle vás lidé v Česku fotbalu věřit?
Nic není lusknutím prstu, ale věřím, že jsme na dobré cestě. Vidíme třeba personální problémy s rozhodčími, ale to jsou snad porodní bolesti na cestě k ozdravení. Věřím, že to do budoucna bude tak, že když se stane chyba rozhodčího, tak to prostě bude jen chyba rozhodčího. Mám důvěru v práci šéfa komise rozhodčích pana Příhody. I když bych v budoucnu raději viděl pískat velké ligové zápasy české rozhodčí.
Co byste si s dnešními zkušenostmi dal do vínku sám sobě na začátku kariéry?
Měl jsem si dupnout v momentě, kdy mě Sparta posílala do Olomouce. Měl jsem být v dobrém větší sobec, myslet víc na sebe. Byla to daň za neznalost prostředí.
První část rozhovoru máte přečtenou?
Odchovanec Sparty odehrál v české lize 184 zápasů, ve kterých nasbíral 12 gólů a 13 asistencí. S Olomoucí vyhrál v roce 2012 český pohár. S Atléticem Kalkata v roce 2014 první ročník indické superligy. V Česku hrál i za Bohemians, Teplice, Duklu a hráčskou kariéru ukončil po sezoně 2020/21 v Jablonci. Hrál také v Řecku (AEL Kallonis) a na Slovensku (Senica, Slovan). Dnes je fotbalovým expertem na televizi O2 TV Sport a s Davidem Sobiškem dělá Footcast.
Pomalu se blíží rozhodující zápasy ve skupinách na MS 2022. Vysvětlíme vám, co rozhoduje o postupu v případě, že mají týmy stejný počet bodů.
Maradonova show na jeho nejpovedenějším turnaji ohromí i ty, které fotbal nezajímá. Autor textu strávil s jedním z nejlepších fotbalistů všech dob jeden večer a rozhodně nelitoval.
Je chyba, že se mistrovství světa koná v Kataru? Jak moc by se měli fotbalisté zapojovat do společenského aktivismu? V novém díle podcastu diskutují šéfreportér sportu na Seznam Zprávách Luděk Mádl a ředitel Football Clubu Ondřej Tůma.
