Hráli jsme za Nedvěda. Grygera vzpomíná, jak se prodal do Itálie

Co se vám vybaví při vzpomínce na mistrovství světa v roce 2006?

Na první dobrou mě napadá, že to byl celkem rozdíl oproti mistrovství Evropy v roce 2004 a 2008, kterých jsem se taky zúčastnil. Mistrovství světa je ve všem asi ještě o stupínek výš. Je to turnaj, který se týká opravdu celého světa. Hodně tomu samozřejmě nahrálo, že se šampionát konal v Německu. Bylo to blízko, na zápasy jezdila spousta fanoušků z Česka. To byla velká výhoda a něco speciálního. Pamatuju si, že přijeli i mí rodiče, manželka, kamarádi. Vím, že tam byl i majitel našeho klubu Zdeněk Červenka se syny. Tehdy jsme se ještě neznali, říkal mi o tom až později. Předtím jsme sice udělali s reprezentací úspěch v Portugalsku, ale to bylo přece jen dál. Navíc Němci si dají na organizaci vždycky záležet. Všechno perfektně fungovalo. Včetně marketingu. Vzpomínám si, jak jsme přijeli na stadion Schalke v Gelsenkirchenu. Hrával jsem v aréně Ajaxu, ale tohle bylo ještě něco víc. Nádhera.

Jako hráč si ale jistě řeknete, že jste promarnili šanci na další úspěch. I kvůli zraněním útočníků Jana Kollera a Milana Baroše.

Samozřejmě. Bralo se to tak, že pro hráče, jako je Pavel Nedvěd nebo Karel Poborský, je ten šampionát vrchol, na kterém chtějí dokázat něco velkého a po něm ukončit reprezentační kariéru. Já byl tehdy ve věku, kdy jsem o konci neuvažoval. Co se týká samotných zápasů v Německu, hodně je opravdu ovlivnila zranění. Pronásledovala nás už od tréninkového kempu. Vypadli nám klíčoví útočníci. Honza Koller měl problémy s kolenem, přidali se k němu Milan Baroš, pak i Vráťa Lokvenc. V tom jsme měli smůlu. Ta síla potom chyběla. Všem se nám taky vybaví červené karty. To byly rozhodující momenty.