„Mrzelo mě, že nás v tom lidi nechali, po jednom zkratu v Gruzii se na nás vykašlali,“ říkal zklamaně v rozhovoru novinářům po vyhraném utkání Ligy národů proti Ukrajině střelec dvou gólů Pavel Šulc. A jeho kolega z repre Václav Černý si ještě přisadil: „To radši budu hrát na prázdném stadionu než doma pro Ukrajince. Tohle je český nároďák! A jsme v Praze! Jsem naštvaný. Tohle by se jinde nestalo!“ A v podobném duchu mluvila i řada dalších českých fotbalistů, které překvapilo, že na tribunách v Edenu měli převahu fanoušci hostující Ukrajiny.
Přiznám se, že vyjádření našich hráčů vůbec nechápu. Aby se na vás někdo přišel dívat, musíte si to zasloužit. Musíte lidi bavit. A umět je přesvědčit, že si to na vašem zápase užijí. Očekávat od fanoušků, že na vás budou chodit jen tak, prostě nejde. Z ženského fotbalu jsem na to dost zvyklá. A nemám to nikomu za zlé. Když to lidi nebaví, tak nechodí. A právě to se teď stalo mužské reprezentaci.
Hráči by si měli uvědomit, že v dnešní době, kdy je každý doslova zavalen nejrůznějšími možnostmi společenského, kulturního a sportovního vyžití, musíte svému publiku nabídnout opravdovou zábavu. Vážně si myslí, že je jejich hra tak atraktivní, že se diváci přetrhnou, aby je viděli na stadionu? Navíc v případě naší repre rozhodně nešlo o „jeden zkrat s Gruzií“. Drhlo to už dlouho. Jen si vzpomeňte na poslední Euro v Německu. A o předchozí kvalifikaci na evropský šampionát radši vůbec nemluvme.
Velká účast fanoušků Ukrajiny v Edenu pak byla dána i tím, že jde po Slovácích o největší národnostní menšinu, která tu žije. Navíc v době války, kdy je jejich země v existenčním ohrožení, mohli vyjádřit podporu a soudržnost alespoň takhle. Co by pak měli říkat němečtí fotbalisté, když hrají doma s Tureckem, kdy mají v hledišti vždy převahu hosté.
Jasně, na to, že u české reprezentace vázne marketing a distribuce lístků, jsme už taky zvyklí. Ale kdyby její hra za něco stála, asi bychom to vůbec nemuseli řešit.
Pojďme ale radši k něčemu pozitivnějšímu, tedy k samotnému dění na trávníku v zápase s Ukrajinou. Podle mě šlo o dobře zvolenou sestavu, kdy místo některých zvučnějších jmen nastoupili hráči, kteří mají zrovna formu. Tohle je podle mě totiž cesta. Vzpomeňte si na to, že i v úspěšnějších dobách naší reprezentace trenéři často sázeli na hráče Sparty, Slavie nebo Plzně, kterým to v lize zrovna šlo.
Zároveň si musíme nalít čistého vína – na bojovnost a týmovost se pořád dokola spoléhat nedá. Na jaké české reprezentanty se rádi chodíte dívat? Kdo vás dokáže překvapit něčím kreativním? Já sama bych musela dlouho pátrat v paměti. A v české lize mě napadají skoro jen cizinci.
Nedávno jsem se byla podívat na reprezentaci do dvaceti let v zápase proti Itálii. A musím říct, že tam byl vidět neskutečný rozdíl v práci s balonem, v prvním doteku. Prostě ve všem, co se týkalo techniky. Zápas jsme dokázali důstojněji absolvovat jen díky velké bojovnosti. Jenže to v dospělém fotbale už zkrátka nestačí.
Až si bude zase někdo stýskat, že na něj nechodí diváci, měl by si na to vzpomenout.
Ligový kolotoč je zpět! Čeká nás vyrovnanější boj o titul? Které mladé pušky v téhle sezoně rozhodně sledovat? Kdo může nejvíc překvapit a zklamat? Jací trenéři budou brzy v ohrožení? A kdo se stane nejlepším střelcem?
Střela z velkého úhlu dánskému brankáři prošla mezi nohama. I kvůli tomu Sparta hned na úvod ligy ztratila body v Jablonci po remíze 1:1. Udělal Peter Vindahl chybu, nebo měl prostě smůlu?
Ligový fotbal se po letní přestávce opět vrací na scénu. A že je o co stát. Dávno jsou pryč časy, kdy se tuzemská první liga potácela na hranici druhé desítky soutěží dle koeficientu UEFA. Naše liga dýchá na záda širší evropské špičce. Na úvod letošního ročníku se spolu utkají Bohemians, kteří dnes od 17:00 hostí ostravský Baník. Jak můžete sledovat přímý přenos zcela zdarma?