Fotbal ve zlaté kleci. Klokan Veselý o trénování v Emirátech

Jak se žije v arabském světě?

Když jsem poprvé šel do Emirátů, měl jsem z toho respekt. Bylo to v době, kdy v Evropě začínala první vlna teroristických útoků. Ale teď s oblibou říkám: Když v jídelním koutku obchoďáku zapomenete klíčky od auta, druhý den je najdete na tom samém místě.

Co třeba řízení auta?

Když jsem přišel do Emirátů, musel jsem si udělat tamní řidičák. Český tam platí jen turistům.

Byla pro vás autoškola v Emirátech velké dobrodružství?

Zkusil jsem si to sám vyběhat na úřadech, ale neměl jsem šanci, pomohli mi lidi z klubu. Jízdy jsem udělal hned napoprvé. S ostatními frekventanty jsem jel autobusem a před námi jelo osobní auto, ve kterém jsme se postupně vystřídali. Ulevilo se mi, protože jsem slyšel, že někteří Češi to dělali natřikrát. A bylo moc příjemné zažít časy s benzinem v přepočtu za sedm korun…

Jaký je arabský fotbal?

Vůči arabskému fotbalu u nás panuje celkem despekt pramenící víceméně z neznalosti. Já ho možná měl taky, než jsem poprvé vyrazil na Blízký východ a začal tam pracovat. Pohltilo mě to. Máme před očima náš český rybníček s atletickou ligou a celkem slušným zázemím, ale zajímavý fotbal se kromě arabského prostoru dneska hraje i třeba v Uzbekistánu nebo Kazachstánu. Točí se tam španělští a angličtí trenéři, zvedá se práce s mládeží. Za pár let nás tyhle země můžou válcovat.

Jak se liší práce v arabském prostředí a v Česku?

Pokaždé, když někdo v českém fotbale vykládá, pod jakým tlakem musí dělat, směju se. Práce v arabském prostředí není pro každou povahu, valí se to na vás ze všech stran. Fanoušci, média, šéfové… Třeba kolegové kondičáci z Francie to nesli dost těžce, zato já s Ivanem Haškem a dalším asistentem Luďkem Klusáčkem jsme to dokázali eliminovat. Dost pomáhá, že si kvůli odlišnému písmu nedokážete přečíst arabské noviny.

Jsou místní reportéři drsní?

Jednou jsem s Ivanem Haškem a Luďkem Klusáčkem seděl v hotelové lobby a kolem šel trenér konkurenčního klubu. Náš tlumočník nám o něm říkal, že v novinách četl o jeho odvolání. Ptali jsme se toho trenéra, jestli má nějaký problém. A on, že ne. Za pár dnů letěl, nic netušil.

Jak je to s kombinací muslimské víry a fotbalu?

Zažil jsem hromadné modlení během poločasové přestávky, společně šly oba týmy i rozhodčí. Na hřišti se nenáviděli, ale při modlení byli na jedné lodi. V islámu platí, že čím víc lidí se modlí najednou, tím to má větší hodnotu. My trenéři jsme to měli horší, na pokyny v kabině bylo o dost méně času než obvyklých patnáct minut.

Česká stopa je v arabském prostředí hodně výrazná. Když na Arabském poloostrově vyslovíte jméno kouče Milana Máčaly, fotbaloví znalci se hned chytnou. Rodák z Biskupic na Zlínsku během bezmála dvaceti let prošel několik arabských zemí. Vyhrál Gulf Cup, prestižní turnaj zemí Perského zálivu, má stříbro z asijského šampionátu a dostal se do finále asijské Ligy mistrů. A hlavně prošlápl cestu dalším českým trenérům.

S úctou mu tam přezdívají Bílý šejk.

Jak moc jsou čeští trenéři v arabském prostředí cenění?

Jsme pro ně zajímaví, českých koučů by mohlo v arabských klubech pracovat víc, ale i ti nejlepší mají rezervy v jazykové vybavenosti. V posledních letech nás početně převyšují například trenéři z Balkánu. Třeba Zlatko Dalić v Emirátech trénoval Al Ajn a po zápase s naším Emirates Club byl odvolaný. Za pár měsíců nastoupil k chorvatské reprezentaci, se kterou to dotáhl do finále mistrovství světa 2018. Vidíte, jak jsme mu pomohli? (směje se)

Je tam obecně nejistá práce?

Může se kdykoli stát cokoli. Majitelé klubů všechno platí a vlastní i špičkové koně, jachty, orly… Chtějí mít všechno a sport je pro ně dalším nástrojem prestiže, chtějí být dobří. Fotbal se prostřednictvím šejků volně prolíná s politikou, byli jsme zvaní na recepce k ministrům do vily.

Nedávno se hrálo v Kataru mistrovství světa. Už samotná volba pořadatelské země byla problematická, hlasitě se mluvilo o korupci. A nejen lidskoprávní organizace Amnesty International upozorňovala na nedůstojné podmínky dělníků na stavbách, podle dat listu The Guardian jich zemřelo minimálně šest a půl tisíce. Co vy na to?

Tušíme, že volba Kataru nebyla úplně košer, ovšem to nebyla ani u Ruska 2018. Katarské nebo v širším kontextu arabské peníze proudí do elitních klubů v různých zemích včetně Anglie, takže chápu, že je určitým zájmem světového fotbalu to nějak oplatit. Třeba i pořádáním mistrovství světa, které v těchto končinách nikdy předtím nebylo.

Jak moc braly katarský šampionát za svůj ostatní země regionu?

Ohromný tlak na postup byl třeba v Libanonu a moc chtěly projít i Emiráty, které vyměnily trenéra před baráží s Austrálií. Těsně to nevyšlo, prohrály o gól.

Rozhovor vychází z jednoho z textů v knize Nejlepší fotbalové příběhy k pátému výročí založení Football Clubu, ve kterém o svých zkušenostech z arabského fotbalu kromě Jaroslava Veselého mluví i Ivan Hašek, Vítězslav Lavička a Miroslav Soukup. Dozvíte se v něm kromě jiného i to, jak to je s těmi Maradonovými hodinkami zmíněnými v úvodu.