Krása fotbalu spočívá i ve fanouškovských chorálech. Obvykle připomínají známé hity a stávají se z nich téměř gregoriánské zpěvy. Italové jsou v téhle disciplíně velmi kreativní. Každá skupina fanoušků má pro svůj tým i specifické hráče speciální pokřik. Často také písně s totožnými texty sdílí a mění jen jméno klubu. Oblíbený je například tento chorál: Vždycky tu budeme, protože náš klub je tým ultras. Kromě lásky ke klubu fanoušci naznačují, že patří jim.
Většinou jde o iluzi. Pro jeden malý celek z Toskánska, který má po celém světě přes 1500 členů, je ale pravdivá. Jmenuje se Centro Storico Lebowski, jeho A-tým právě hraje v šesté lize, a je to pravděpodobně jediný klub, alespoň v Itálii, jehož vlastnictví je zcela v rukou příznivců.
Vše začalo na podzim roku 2004, kdy banda znuděných studentů zabíjela čas na Piazza D’Azeglio, náměstí v historickém centru Florencie. Vizuálně to mohlo připomínat úvodní scénu z filmu Mechanický pomeranč s klasickou úvodní větou: „Co teda jako bude, he?“ Však si taky první skupina fanoušků Lebowski podle skupiny mladých chuligánů z knihy říkala Drugi. Zároveň jde ale o odkaz na postavu Jeffreyho Lebowskiho z kultovního filmu bratří Coenových. Lebowskiho přezdívka The Dude se do italštiny překládá il Drugo.
Jeden z chlapců, který si četl místní noviny, dostal bizarní nápad: „Nezačneme fandit tomuhle týmu?“ řekl a ukázal na tabulku místní Terza Categoria, nejnižšího patra italské fotbalové pyramidy, konkrétně na klub přikovaný ke dnu – AC Lebowski. Mužstvo založené skupinkou přátel hrálo v podivné černo-šedé kombinaci, a to jen proto, že tyto barvy byly nejlevnější. Navíc ve své první sezoně uhrálo jediný bod. Ideální kandidát na oblíbený tým.
Studenti se rozhodli dorazit na utkání svého nového klubu, ale přišli na špatné hřiště. Na to správné se dostavili až na výkop druhého poločasu. Borci AC Lebowski prohrávali 0:3, ale chlapci je hlasitě podporovali až do závěrečného hvizdu. Vypadalo to jako vtip. Tak moc, že za nimi po duelu hráči přišli a ptali se, jestli si z nich nedělají srandu. Ale fanoušci tuhle mizernou družinu nejen podporovali dál, dokonce ji úplně převzali. I když to se stalo až za dalších šest let.
Scéna ultras se v Itálii drasticky změnila v roce 2007. Poté, co byli při rvačkách chuligánů zabiti policista Filippo Raciti a mladý fanoušek Lazia Gabriele Sandri, zpřísnila vláda pravidla a zakázala na zápasech pyrotechniku, zavedla na všech stadionech turnikety a kontrolní bariéry, transparenty fanouškovských skupin musely být předem schváleny a platit začalo i opatření, díky kterému mohla policie zakázat vstup na stadion podezřelým chuligánům. V tomto kontextu lákal bizarní tým AC Lebowski některé fanoušky prvoligové Fiorentiny, kteří se přidali ke skupinám ultras Urban Kaos a Drugati.
Obě skupiny se nakonec rozpadly, čímž vytvořily prostor pro novou, pojmenovanou Ultimi Rimasti (Poslední, co zbyli). Na hřišti začal tým častěji vyhrávat, i když zatím nikam nepostoupil. Velké změny začaly v roce 2010, kdy se fanoušci rozhodli vytvořit nový klub založený na přímé demokracii. Někteří hráči souhlasili s jejich návrhem, jiní odmítli a pokračovali jinde sami za sebe. Výsledkem bylo, že v Terza Categoria hrály derby dva kluby stejného jména, čímž připomněly nedorozumění z úvodu filmu. Staré AC Lebowski ale vydrželo jen další rok, než své působení ukončilo.
Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.
Odpověď pro ty, kdo hledají důvod založení nového klubu, leží na jeho webových stránkách a rozhodně zní jako něco přímo z Lebowskiho. „Zatím nevíme. I lidé, kteří u toho tehdy byli osobně, teď odpovídají různě. Šlo o protest proti modernímu fotbalu? Byla to záminka pro to se ožrat, nebo už jsme ožralí byli? Nikdo neví a všichni bychom měli přijmout, že tenhle příběh začal bez jednotného spouštěcího bodu.“ Pocta fiktivní postavě, kterou ztvárnil Jeff Bridges, stále zůstává, protože motto je stejné jako hláška z epilogu filmu – Take it easy, Dude – a i nový tým trval na tom, že bude hrát v černé a šedé. Od minulé verze klubu se ale změnila filozofie jeho vedení.
Změnil se i název. Z AC Lebowski se stalo Centro Storico Lebowski, protože klub byl založen v historickém centru Florencie. Hlavně si už ale jeho fanoušci nemohli stěžovat na žádné majitele, jen na sebe.
Jsem si jistý, že příběh nového týmu Lebowski by inspiroval filmové tvůrce v USA, kde lidé obvykle touží po příbězích epických sportovních vzestupů. V sezoně 2012/13 Lebowski vyhrál svou soutěž i provinční pohár. Rok poté triumfoval v Seconda Categoria a hráči během oslav vnikli na tribunu za fanoušky – obvykle to bývá obráceně. Vítězná série záhadně pokračovala, Juniores (tým do 19 let) dominovali provinční soutěži v roce 2015. Po tříleté pauze A-tým vyhrál Prima Categoria a postoupil do Promozione, kde momentálně hraje.
Jediný způsob, jak CS Lebowski poznat skutečně dobře, je strávit s ním den. Tak jsem 16. dubna, den před Velikonocemi, vyrazil na jeho domácí souboj proti Lanciotto z nedalekého Campi Bisenzio. Poté, co cestoval po různých místech, našel Lebowski svůj trvalý domov na Stadio Ascanio Nesi v Tavarnuzze, osadě o pěti tisících obyvatelích jižně od Florencie. Pro klub bylo klíčové se někde usadit a vytvořit si spojení s místní komunitou ve jménu oblíbeného, ryzího fotbalu.
Tavarnuzze je vesnice ležící v úpatí úchvatné pahorkatiny Chianti, ve fotbalových kruzích známá tím, že je rodištěm trenérů Marca Baroniho a Leonarda Sempliciho. Oba se v roce 2017 dostali do Serie A. CS Lebowski ten samý rok podepsal partnerskou smlouvu s Impruneta Tavarnuzze, klubem, který se soustředí především na mládežnický fotbal.
Stadion v Tavarnuzze zvenčí vypadá jako stovky dalších předměstských hřišť, s jednou krytou tribunou obklopenou bloky bytových domů a hlavní silnicí. Přesto má svou jedinečnou identitu díky malbám na zdi v černé, šedé a žluté.
Fatima Haidari v Itálii pokračuje v tom, co jí Tálibán loni zakázal – studuje a hraje fotbal. Oplakala útěk od rodiny a ve Florencii, v klubu Centro Storico Lebowski vlastněném fanoušky, se uvedla gólem, který rozhodl o postupu výš.
Vítá mě tiskový mluvčí Matthias Moretti, se kterým jsem domluvil všechny rozhovory. Vysvětlil mi, jak CS Lebowski funguje. „Členy máme po celém světě, dokonce i v USA, Mexiku a na Novém Zélandu. Každému z nich patří podíl klubu za 25 eur,“ vysvětluje mi. „Jednou za měsíc svoláme setkání, na které samozřejmě dorazí mnohem méně lidí. Je to složité, občas jsou ty schůze nekonečné, ale víme, že to je nejférovější věc, kterou můžeme udělat. Finance nám zajišťuje merchandising, pár letních třídenních festivalů a věrní sponzoři. Náš roční obrat činí kolem 230 tisíc eur, zisk reinvestujeme do celého klubu, nejen do A-týmu. Hráčům áčka vyplácíme měsíčně maximálně 300 eur a prioritu mají ti, co dojíždějí zdaleka nebo jsou otcové od rodin.“
V Lebowski dělá každý něco – náborové kampaně členů, papírování, péče o dresy, údržba stadionu. Všichni kooperují. „Legálně jsme sportovní spolek. Až nedávno jsme najali první dva zaměstnance – zahradníka a sekretáře, oba zapsané pod kolektivní pracovní smlouvou. Odměny za jejich práci byly dřív nepřiměřené, my se naopak o čest našich pracovníků staráme. Asi to není nejzajímavější detail, ale je to epochální věc pro klub založený na dobrovolnictví.“
Třetina členů se k CS Lebowski přidala po jednom impulsu. „Společně s místním novinářem Benedettem Ferrarou jsme loni v létě udělali vtip na našem Instagramu,“ vzpomíná Matthias. „Předstírali jsme, že chceme podepsat bývalého záložníka Fiorentiny Borju Valera, který zrovna ukončil kariéru. Bylo to tak napůl vážně, dokonce jsme k tomu měli speciální hashtag. A jemu se to líbilo. Tak jsme mu poslali zprávu a požádali ho o setkání, protože jsme věděli, že se ženou a s dětmi žije ve Florencii.“
Generální sekretář Lorenzo Giudici a šéf fotbalové školy Giovanni „Nanni“ Concutelli se s ním setkali. „Pečlivě si připravili proslov, ale Borja je zastavil,“ dodává Matthias. Vůbec mu nemuseli o Lebowski nic říkat, všechno už věděl. Cenil si toho, co dělají, a přijal. „Nepodepsali jsme ho proto, abychom vyhráli ligu,“ vysvětluje. „Ale užili jsme si jistý Borja efekt, protože počet členů náhle raketově vyletěl k 1500. Borja teď pracuje jako komentátor pro DAZN, takže si jen málokdy přijde zahrát. Ale nemám mu to za zlé – dvacet let žil v bublině, tohle byla první sezona, kdy byl volný.“
Dalo by se říct, že jsem tento efekt zažil z první ruky. Když jsem se vrátil domů a řekl přátelům, že jsem navštívil zápas Lebowski, hned se ptali, jestli nastoupil Borja Valero.
CS Lebowski nejsou jen o Borjovi Valerovi a áčku. Týmů je mnohem víc – Juniores nedávno vyhráli druhý titul, za ženský A-tým hrají tři uprchlice z Afghánistánu (s jednou z nich vyšel na webu FC nedávno rozhovor). Funguje tu mužstvo na malou kopanou i zcela amatérští Calabroni (Sršni) a Mele toste (Tuhá jablka), hrající mužskou i ženskou soutěž. Dominantní roli má fotbalová škola, která je takřka zdarma. „Patřím k trenérům od samého začátku,“ říká Francesca Lunghiová. „Spustili jsme školu v roce 2016 v Giardino dei Nidiaci, veřejném parku v části Florencie zvané San Frediano.“
Lebowski pomohl místní komisi ochránit toto území před realitními spekulanty a možnou výstavbou parkoviště. „Školu jsme pojmenovali po Francescu ‚Bollo‘ Orlandovi, kamarádovi, který bojoval po našem boku a před pár lety zemřel. Když jsme začali, všechno bylo trochu punkové, v zimě jsme ani neměli osvětlení. Teď se staráme o zhruba 250 dětí a naším hlavním cílem je, abychom viděli některé z nich v budoucnu hrát za áčko,“ dodává.
Jak vypadá zápas klubu Lebowski z pornotribuny? Jaký je to pro fanoušky pocit, že svůj klub i vedou? Proč je zrovna v Itálii ideální podhoubí pro vznik antisystémového klubu? A jak s tím souvisí Silvio Berlusconi? Vše se dozvíte v kompletním textu, který najdete v aktuálním čísle tištěného Football Clubu. Objednávkou jednotlivého čísla nebo ještě lépe předplatného podpoříte činnost FC. Děkujeme
Otevřený rozhovor s Jindřichem Trpišovským o proměnách trenérské profese, využívání moderních technologií, zlozvycích české ligy nebo o psychické náročnosti profesionálního fotbalu.
Máme za sebou prvních pět let na hřišti a chceme to oslavit knihou. Potřebujeme s tím ale pomoct. Když to uděláte, získáte dárky, jaké jinde nedostanete. Můžete třeba vyrazit s šéfredaktorem na fotbal nebo si pořídit krásný plakát od Ilony Polanski.
Ženský soccer se v Americe masově hraje, fandí se mu, politizuje se a nedávno si vymohl i stejné ohodnocení jako mužský. Vděčí za to maskulinitě amerického fotbalu a také boji za občanská práva před půl stoletím.
