Stříbrné vzpomínky. Vicemistři světa si vydělali leda na parkety

„Bylo to 2:1, pak přišla ta střela, která šla na sto procent do branky, ale soudruh Latyšev nás trošku podřízl, tak se s tím nedalo nic dělat,“ vzpomíná Josef Jelínek u piva na zahrádce nedaleko svého pražského bytu na moment, který mohl změnit běh fotbalových dějin. Minimálně jeho osobních, jeho největšího zápasu a naší národní fotbalové historie.

Ten moment má před očima nejen Josef Jelínek, jehož gólovou střelu brazilský obránce Djalma Santos vyrazil rukou, ale všichni pamětníci slavného finále ze Santiaga de Chile před 60 lety. Rozhodčímu Nikolaji Latyševovi, dnes už nebožtíkovi, nemohou žijící pamětníci stále zapomenout, že za stavu 2:1 pro Brazilce odepřel československému týmu pokutový kop a tím i šanci na vyrovnání.

Ovšem tenkrát, v době hlubokého socialismu, byla kritika sovětského rozhodčího nemyslitelná. V rozhlasové besedě po návratu z Chile se ho tajemník Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV) Ludvík Uhlíř naopak snažil omlouvat.

„Myslím, že rozhodčí má právo na to, aby se chyby dopustil. Nemůžeme obviňovat rozhodčího Latyševa z nějakého úmyslu. Svědčí o tom i to, že jsme dostali třiasedmdesát pozdravných telegramů prakticky ze všech koutů Sovětského svazu. Možná že šlo jen o přehlédnutí. Nebo rozhodčí Latyšev nebral tu ruku jako úmyslnou. Těžko se k tomu říká něco jiného,“ říkal tehdy Uhlíř.