Koronavirus svlékl kluby do naha. Fotbal přichází o formu i miliardy

Než se ale dostaneme k finanční stránce věci, je třeba se podívat na tu zdravotní. Vlivem oslabené imunity v důsledku zvýšené fyzické zátěže totiž není covid-19 pro sportovce jen něco, co se dá prostě vyležet.

„Hrozně rychle jsem se unavil. Chtěl jsem trénovat, ale po pěti minutách jsem byl bez dechu. Když mi došlo, že je něco špatně, dostal jsem pozitivní výsledky testu,“ vykládal loni v březnu pro argentinská média útočník Juventusu Paulo Dybala. Ten patřil mezi jedny z prvních nakažených fotbalistů.

Přechod zpátky do tréninkového režimu po prodělání nemoci navíc často trvá několik dní, možná i týdnů. Příkladem z české ligy může být Vachtang Čanturišvili ze Zlína, který chytil covid-19 přes Vánoce a měl dost těžký průběh. Takže nehrál ještě ani koncem února.

„V USA nedávno vyšel průzkum, v rámci něhož důkladně otestovali 789 profi sportovců, kteří prodělali covid-19. U 0,6 procenta z nich zanechal virus vedlejší účinky v podobě zánětlivých srdečních chorob. Je to malý počet, ale pro toho konkrétního jedince to může být velký zásah do kariéry,“ vysvětluje David Pávek, editor a redaktor deníku Sport.

Například záložník francouzského Montpellieru Junior Sambia (24 let) skončil loni v dubnu kvůli nákaze koronavirem na jednotce intenzivní péče a několik dní byl v umělém spánku. Všechno naštěstí dobře dopadlo a dnes opět pravidelně hraje Ligue 1.

​Nenahraditelný pohyb

V případě profesionálních fotbalistů ovšem nejde jen o zdravotní dopady, ale také narušení jinak pečlivě naplánovaného tréninkového procesu či zkrácení přípravy. V české lize byla ve čtrnáctidenní karanténě už polovina týmů – naposledy trojlístek Sparta, Slovácko, Plzeň.

„Krátká zimní a letní příprava způsobila, že většina hráčů vlastně na zápasy vůbec není připravená, je daleko větší počet zranění (vyšší desítky procent) kvůli krátké rehabilitační fázi a není zde moc prostor na cokoli navíc, protože se jde vyloženě od zápasu k zápasu,“ vysvětluje datový analytik Jiří Lisner.

„Je to dobře vidět na datech hráčů z amatérských soutěží. I přesto, že mají nějaké plány, které mají plnit, a i přes to, že jsou některá cvičení s míčem (když mají možnost být někde na hřišti), tak ta data jsou úplně odlišná. Krásný příklad byly Karlovy Vary v poháru proti Slavii, za mě by za normálních okolností, tedy kdyby hráli každý víkend, deset gólů nedostali,“ upozorňuje Lisner.

„Na některých bylo vidět, jak jsou zavaření. To jim ale nejde vyčíst, protože i kdyby se doma strhli, chodili běhat, tak ten specifický pohyb, co při fotbale mají, nelze nahradit. Týmový trénink je nenahraditelná záležitost,“ dodává.

Česká fotbalová liga přitom slouží jako vzor, jak k pandemii přistupovat. Jako jediná profi soutěž v Česku nepoužívá antigenní testy, ale PCR – které jsou násobně nákladnější, ale také přesnější. I díky tomu jsou odložené jen jednotky zápasů a liga funguje.