Vstoupil do obyčejné krychlové místnosti, vybavené pouze jedním stolem a několika židlemi. Bylo 12. července 2011 a v prostorách stadionu Pjuniku Jerevan začala cesta Viktorie Plzeň do Ligy mistrů. Skromné podmínky jako by symbolizovaly onen start. K dispozici nebyl překladatel z arménštiny do češtiny, tak se muselo tlumočit ještě přes angličtinu. Trenér Pavel Vrba to zkoušel rusky. „Němnoško gavarim pa rusky,“ spustil s úsměvem. „Ja znáju, što Pjunik igra charošij futbal. Tóže znaju, že piervy meč budeť...“ Zarazil se a okem hodil na domácího mluvčího. „Trudnyj?“ zazněla nápověda. „Ano, trudnyj.“
Vrba dál bojoval, a když si nevzpomněl, automaticky si pomohl angličtinou. Jako když dostal otázku, s jakým cílem přiletěla Plzeň do Arménie. „Ja chaču charošij result for...“ A slovo odveta už nenašel ani v angličtině, proto raději vrátil do hry oba mluvčí.
Tahle scénka může symbolizovat, kam se Viktoria celkově posunula. Žádné druhé předkolo, a kouč Vrba by povídání v ruštině zvládl lépe.
Když se řekne Jerevan, vám se vybaví…
… dlouhé cestování, rozlehlý stadion, klasický, sovětský, s různými ornamenty. Jsou to příjemné vzpomínky, byl to začátek mimořádné cesty. Nastartovali jsme celý klub, Plzeň i kraj. Bez úspěchu v Evropě by to bylo mnohem těžší, ale postupem do Ligy mistrů jsme to odstartovali a podařilo se dostat Plzeň tam, kde dnes je. Jerevan byl startovací čárou pro novou Viktorku, pro nový způsob myšlení všech lidí v klubu, v okolí i fanoušků.
I během postupové jízdy ale přišly kritické okamžiky. V odvetě s Trondheimem ve 3. předkole jste doma přišli o náskok a hodně se báli.
V Norsku jsme vyhráli a doma nám dali gól. Pamatuju si, že tenkrát pršelo, nás to ve druhé půli nastartovalo a postoupili jsme dál. Je pravda, že z pohledu zmiňované cesty byl odvetný zápas s Rosenborgem výsledkově nejtěžší. Možná nás zachránil déšť.
A taky bouřka v kabině.
V té době hráči nevěděli, co je Champions League, jaké to je v ní hrát a o co můžou přijít. O přestávce jsme se bavili nejen o fotbalových věcech, ale také o tom, že můžeme přijít o vše, co jsme si v předchozím ročníku pracně vydobyli, a že by to byla obrovská škoda. Připomněli jsme jim, že samo se to nepodaří.
Česká reprezentace hlásí novou tvář. K národnímu týmu se připojil třiadvacetiletý útočník Glasgow Rangers Ryan Naderi, který se od středy zapojí do tréninkového procesu. Fotbalista narozený v Drážďanech má českou matku a pro reprezentaci se rozhodl právě díky vazbě k Česku.
Před 32 lety dal Karel Poborský gól, který odhalil jeho fotbalovou genialitu ještě předtím, než se o ní přesvědčil celý svět na Euru 1996.
Češi pod Santim Deniou ukázali proti Chorvatsku nový herní rukopis. Teď je čeká ještě těžší test. Zápas proti Anglii ukáže, jak pevné základy nový reprezentační styl opravdu má.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
