Pořád nechávejte výhodu! Slavný izraelský rozhodčí i o tom, jak si získat autoritu

Přežil hrůzy války, z níž se zotavoval jako dítě v Nizozemsku. Pomohl mu i fotbal, který měl moc rád. Chtěl se stát profesionálem, ale osud to zařídil jinak. Vlastně krejčí, k němuž jej rodiče poslali, aby si nechal ušít kalhoty. Jmenoval se Jonas a mladému Abrahamovi řekl, že zrovna vyráží rozhodovat jedno amatérské utkání, ať jde s ním. Míru na nové kalhoty mu prý vezme, až se spolu vrátí.

Jenže Jonas se zranil a mladíka požádal, aby jej zastoupil. Opáčil, že přesně nezná pravidla, načež se mu dostalo stručné odpovědi. „Jsou jednoduchá, není to žádná vysoká škola. Když uvidíš faul, odpískej ho.“

Zaskočený učeň se zeptal, jestli je to opravdu vše… „Pro tenhle zápas ano,“ ukončil debatu Jonas. Takový byl začátek kariéry Abrahama Kleina. Později se z něj stal respektovaný sudí, který byl považovaný za jednoho z nejlepších v historii. V rozhovoru pro Football Club Izraelec vzpomíná na svůj život a kariéru i tři účasti na mistrovství světa.

Pocházíte z rumunského města Temešvár, ale nemáte na své rodiště dobré vzpomínky, že?

Je to tak, narodil jsem se tam. Až po osmdesátce jsem se tam poprvé vrátil, protože na to místo nevzpomínám dobře. Strávil jsem v Temešváru třináct let, z toho šest pod německou okupací, pod nacisty. Ovládali všechno. Okupovali Rumunsko a Ion Antonescu s nimi spolupracoval. Pro Židy tam byl hrozný život. Britská firma produkovala dokument o mém životě, tak jsem se tam vrátil. Jeli jsme do Budapešti, kde můj otec strávil většinu života (v roce 1937 z Rumunska utekl – poznámka redakce). Většina jeho rodiny zahynula v koncentračních táborech. Pamatuji si ta místa, naši ulici v Temešváru. Ve válce všechno shořelo. Dorazili jsme k našemu bytu, ale nebylo nám dovoleno jít dovnitř. Báli se, že bych si ho chtěl vzít zpátky.