V červnu slavil třiasedmdesáté narozeniny jeden z nejslavnějších fotbalových stadionů na světě: Estádio Jornalista Mário Filho v Riu de Janeiru. Nejen v Brazílii je známější jednoduše pod názvem Maracanã.
Přinejmenším v samotném Riu ale není moc lidí, kteří by se domnívali, že je důvod k oslavám – stadion Maracanã v posledních letech postupně ztratil původní význam i všeobecnou oblibu fotbalových fanoušků velkých klubů, které na něm stále hrají.
Důvodem jsou především opakované přestavby, které legendární stadion odcizily fanouškovské základně a proměnily ho spíš v symbol korupce než brazilské lásky k fotbalu.
Valný vztah k Maracanã už ostatně nemá ani Flamengo – jeden ze dvou klubů, které stadion historicky spravují a odehrály na něm nespočet slavných her. Jeho vedení už několik let plánuje stavbu vlastního obřího stadionu.
Dlouhá historie stadionu Maracanã se začala psát v roce 1946, když byla Brazílie zvolena pořadatelem vůbec prvního mistrovství světa ve fotbale od vypuknutí druhé světové války. Pro tehdy ještě chudou zemi, která teprve nedávno nastoupila cestu od fašizující diktatury Getúlia Vargase ke křehké demokracii, to byla výjimečná příležitost představit se světu.
Lvíčata hrají svůj druhý zápas na Euru a budou v něm chtít příjemně překvapit stejně jako před dvěma roky. Utkání s favorizovaným Německem vysílá stanice ČT Sport.
Antonín Brynda, dlouholetý záložník Kladna, zemřel před 70 roky po zranění v zápase se Spartou. Příběh tehdy třicetiletého záložníka dlouho nikdo neznal, než ho v archivech objevil historik Roman Jašek, který je členem Komise pro historii a statistiku FAČR.
Karabec, Fila, Horníček a spol. – jaké jsou šance, že lídři české jednadvacítky na letošním Euru zazáří podobně jako v klubovém fotbale? Přinášíme vám detailní rozbor nominace lvíčat s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
