V červnu slavil třiasedmdesáté narozeniny jeden z nejslavnějších fotbalových stadionů na světě: Estádio Jornalista Mário Filho v Riu de Janeiru. Nejen v Brazílii je známější jednoduše pod názvem Maracanã.
Přinejmenším v samotném Riu ale není moc lidí, kteří by se domnívali, že je důvod k oslavám – stadion Maracanã v posledních letech postupně ztratil původní význam i všeobecnou oblibu fotbalových fanoušků velkých klubů, které na něm stále hrají.
Důvodem jsou především opakované přestavby, které legendární stadion odcizily fanouškovské základně a proměnily ho spíš v symbol korupce než brazilské lásky k fotbalu.
Valný vztah k Maracanã už ostatně nemá ani Flamengo – jeden ze dvou klubů, které stadion historicky spravují a odehrály na něm nespočet slavných her. Jeho vedení už několik let plánuje stavbu vlastního obřího stadionu.
Dlouhá historie stadionu Maracanã se začala psát v roce 1946, když byla Brazílie zvolena pořadatelem vůbec prvního mistrovství světa ve fotbale od vypuknutí druhé světové války. Pro tehdy ještě chudou zemi, která teprve nedávno nastoupila cestu od fašizující diktatury Getúlia Vargase ke křehké demokracii, to byla výjimečná příležitost představit se světu.
Londýnské derby mezi Chelsea a West Hamem sice nabídlo napínavou taktickou bitvu s pěti góly, nejvíc pozornosti ale vzbudila šarvátka v samotném nastavení, kdy svalovec Adama Traore zapnul beast mode a provokatér Cucurella létal vzduchem.
Čtyři řecké týmy proti třem českým. Hájíme náskok, který už spadl pod jeden bod. Projděte si rekapitulaci stavu v koeficientovém žebříčku, kde Česko hájí desátou příčku před Řeckem a Polskem. A pomrkáváme po turecké pozici nad námi.
O soupeři Plzně v prvním vyřazovacím kole rozhodne páteční los. Ve hře jsou dva silní soupeři. Projděte si detaily příští evropské cesty Západočechů.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
