V červnu slavil třiasedmdesáté narozeniny jeden z nejslavnějších fotbalových stadionů na světě: Estádio Jornalista Mário Filho v Riu de Janeiru. Nejen v Brazílii je známější jednoduše pod názvem Maracanã.
Přinejmenším v samotném Riu ale není moc lidí, kteří by se domnívali, že je důvod k oslavám – stadion Maracanã v posledních letech postupně ztratil původní význam i všeobecnou oblibu fotbalových fanoušků velkých klubů, které na něm stále hrají.
Důvodem jsou především opakované přestavby, které legendární stadion odcizily fanouškovské základně a proměnily ho spíš v symbol korupce než brazilské lásky k fotbalu.
Valný vztah k Maracanã už ostatně nemá ani Flamengo – jeden ze dvou klubů, které stadion historicky spravují a odehrály na něm nespočet slavných her. Jeho vedení už několik let plánuje stavbu vlastního obřího stadionu.
Dlouhá historie stadionu Maracanã se začala psát v roce 1946, když byla Brazílie zvolena pořadatelem vůbec prvního mistrovství světa ve fotbale od vypuknutí druhé světové války. Pro tehdy ještě chudou zemi, která teprve nedávno nastoupila cestu od fašizující diktatury Getúlia Vargase ke křehké demokracii, to byla výjimečná příležitost představit se světu.
Jak vidí český tým v Dánsku? Jako soupeře, přes kterého by se mělo postoupit — ale rozhodně ne snadno. Dánská média před baráží nejvíc zmiňují Schicka, standardky a faktor nového trenéra Miroslava Koubka. A vyjádřil se i dánský trenér Sparty…
Když se česká reprezentace dostala naposledy na mistrovství světa, vedla její cesta přes úspěšnou baráž s Norskem. O čtyři roky dřív přitom selhala proti Belgii, a to navzdory roli favorita. Příběh dvou baráží, mezi nimiž leží slavné Euro 2004, připomíná sílu i křehkost tehdejší zlaté generace.
Newsletter Kopačky je tentokrát hodně sparťanský, protože tahle sezona ženského fotbalu je v Česku rudá.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
