Nejlepší u nás!!! Fanoušci Baníku to myslí vážně

Do dvacáté řady svého sektoru B7, kam si každý rok kupuje novou permanentní vstupenku, musí zdolat na dvě desítky schodů. Každý z nich dobře zná. Zavěšený do paže svého kamaráda a se slepeckou holí v ruce si musí dávat pozor na každý svůj krok.

Vážná nemoc tohohle chlapíka připravila v nejlepších letech o zrak prakticky ze dne na den, lásku k fotbalu mu ale vzít nedokázala. Když hraje Baník, jeho smutné a nemocné oči se na chvíli zase rozzáří.

Rád si s vámi vypráví o tom, jak kdysi s klubem svého srdce jezdil na výjezdy. Živě vzpomíná na zápasy i góly, které viděl. A vůbec nejraději má časy, kdy Baník hrával předkola evropských pohárů a on byl u toho přímo také na stadionech soupeřů.

Vlastně má svým způsobem i kus štěstí: Na rozdíl od mé generace čerstvých třicátníků si na tyhle úspěšné časy živě pamatuje, protože je mohl sám přímo s klubem taky prožít.

„Teď jsem nevidomý, už nevidím vůbec nic, ale na fotbal budu chodit dál. Ta atmosféra, ta hymna baníkovská…,“ hledá slova fanoušek David Procházka s obrovským zápalem v srdci. A taky na startu této sezony vyráží na stadion. Domácí zápasy si ani přes svůj vážný hendikep prakticky nikdy ujít nenechá, ty venkovní zase poslouchá doma u televize.

David je jedním z těch chacharů, kteří na tribuně nechávají vše. Je dvanáctým hráčem našeho týmu. Svým hlubokým hlasem zpívá všechny chorály, spílá sudím při sporných verdiktech, po gólech točí svou šálou nad hlavou a samozřejmě také lamentuje, když se týmu nedaří.

Pamatuje si přesně ligovou tabulku, včetně skóre týmu a jeho pronásledovatelů, takže za každého stavu v zápase bezpečně ví, jestli se Baníček na jeho konci posune výš, nebo propadne za své pronásledovatele.

Od svých kamarádů a fanoušků kolem sebe si o přestávce nechává číst rozhovory z programů, které sbírá, a během samotného utkání zase popisovat, co se zrovna děje na trávníku před ním. I když to už po letech života v černé tmě prý často dokáže vycítit stejně jako my. Pozná, když Baník hraje hezky, a moc dobře ví, když to stojí za starou belu.

„Ještěže jsem to dneska neviděl,“ říkal David na tribuně s nadhledem, když jsme na fotbale seděli vedle sebe naposledy. Všichni se zasmáli. Baník prohrál s Olomoucí 0:3. „Buď rád,“ odpovídali mu jeho kamarádi. Těšili se na novou sezonu a spolu s ní měli i nové naděje. A hned v prvním kole je přepadl pocit, že Baník ani letos o moc lepší než loni nebude. Stejně příště přijdou zas.

Příběh Davida Procházky a spousty dalších podobných šílenců, kteří si bez Baníku nedovedou svůj život představit, zachycuje i dokumentární film Nejlepší u nás!!! Ten u příležitosti stoletého výročí klubu odtajnil nejen to, co se děje v kabině fotbalového týmu během vypjatých okamžiků velkých ligových šlágrů, diváky nechal nahlédnout také do duše ostravských fanoušků, kteří jsou za svou oddanost obdivováni, často i právem nenáviděni.

Jsou zkrátka sví. A je jich tolik, že svým velkým srdcem nadále vytvářejí z Baníku fenomén, jakým by tento klub v Česku už dávno neměl být, pokud bychom se řídili sportovní stránkou věci.