Nikdy jsem nehrál fotbal ani nemám trenérskou licenci. Přesto jsem na fotbalových trávnicích strávil přes čtvrt století profesního života. Velkou část prací s tím nejcennějším, co ve sportu máme – s dětmi a mládeží.
Posledních jedenáct let v Česku provozuji licenci vzdělávacího programu Coerver Coaching, souběžně s tím také licenci na pořádaní fotbalových kempů Juventusu Turín.
Na následujících řádcích se pokusím vypíchnout pár postřehů, které jsem si odnesl z pracovních schůzek, tréninků, táborů, školení, pozorování a nekonečných diskuzí o fotbalové práci s dětmi.
Není to tak dávno, kdy jsme slýchali na seminářích a školeních pro trenéry nejmladších věkových kategorií: Nehrajte na výsledky! Jenže v praxi ta rada pokulhávala. Vždyť odpradávna je podstatou sportu nejen překonávat sebe sama, ale především vyhrávat, být lepší než soupeř. Vznešená myšlenka Pierra de Coubertina, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, ve sportu 21. století neobstojí.
Zápasy i turnaje jsou už u těch nejmladších zdrojem velké motivace. Motivace zvítězit. Téměř dekádu jsem řídil hned dva mládežnické turnaje a bylo pro mě zajímavé sledovat, co kluky burcuje k maximálním výkonům.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Tenhle pád zatím nemá dno. Loni třetí Baník je po prohře na Slovácku poslední a záchranu už nemá ve svých rukách. Projdeme si, co se musí stát, aby nesestoupil do druhé ligy.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
