Nikdy jsem nehrál fotbal ani nemám trenérskou licenci. Přesto jsem na fotbalových trávnicích strávil přes čtvrt století profesního života. Velkou část prací s tím nejcennějším, co ve sportu máme – s dětmi a mládeží.
Posledních jedenáct let v Česku provozuji licenci vzdělávacího programu Coerver Coaching, souběžně s tím také licenci na pořádaní fotbalových kempů Juventusu Turín.
Na následujících řádcích se pokusím vypíchnout pár postřehů, které jsem si odnesl z pracovních schůzek, tréninků, táborů, školení, pozorování a nekonečných diskuzí o fotbalové práci s dětmi.
Není to tak dávno, kdy jsme slýchali na seminářích a školeních pro trenéry nejmladších věkových kategorií: Nehrajte na výsledky! Jenže v praxi ta rada pokulhávala. Vždyť odpradávna je podstatou sportu nejen překonávat sebe sama, ale především vyhrávat, být lepší než soupeř. Vznešená myšlenka Pierra de Coubertina, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, ve sportu 21. století neobstojí.
Zápasy i turnaje jsou už u těch nejmladších zdrojem velké motivace. Motivace zvítězit. Téměř dekádu jsem řídil hned dva mládežnické turnaje a bylo pro mě zajímavé sledovat, co kluky burcuje k maximálním výkonům.
Na Boží hod roku 1937 pohltila zápas Chelsea s Charltonem tak hustá mlha, že ho rozhodčí předčasně ukončil. Jenže brankář Sam Bartram to nezaregistroval a ještě dlouhé minuty dál stál ve své brance, zatímco stadion už byl téměř prázdný.
Kreativita je fajn. Změny pravidel se ale musí pořádně domyslet. Jinak z toho může být pěkný guláš...
Barcelona v Madridu vyhrála 2:1, jenže na postup do semifinále Ligy mistrů jí to nestačilo. Symbolem úterního večera se stal Fermín López: po lahůdkovém centru Lamina Yamala měl na hlavě postupový gól. Jenže Musso ho vychytal, a ještě mu při tom kopačkou roztrhl obličej.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
