Karen Menziesovou ukradli rodičům hned dvakrát. Nejdřív ji jako miminko násilím odebrali biologické matce aboridžinského původu a pak ve třinácti letech i adoptivní anglosaské rodině. Začala se bouřit, chodit za školu, chytila se špatné party. Sociálka ji prohlásila za problémové dítě, umístili ji do dětského domova v Newcastlu. Lásky, vřelosti a pochopení se jí tam rozhodně nedostávalo.
Chlad nového „domova“ ale Menziesovou tolik netrápil, když zjistila, že tu holky hrajou fotbal. Ten sport se jí stal v životě únikem i pomocníkem, který ji držel na správné cestě – zvlášť, když se dozvěděla, za jakých okolností ji jako malou odtrhli od biologické matky. Taková tehdy byla australská asimilační politika: děti se světlejší kůží se odebíraly domorodým matkám, aby líp zapadly do anglosaské komunity. S rodiči ztratily jakýkoli kontakt.
„Byl to obrovský šok, který mi změnil život. Musela jsem si pro sebe dekonstruovat, kdo jsem z hlediska kulturní a osobní příslušnosti, a znovu budovat svoji identitu, vstřebat, přijmout a pochopit svůj aboridžinský původ,“ popisuje nyní jednašedesátiletá Menziesová, profesorka humanitních a společenských věd na univerzitě v Newcastlu v Novém Jižním Walesu, jak pátrala po svém původu. „V tu dobu hrál fotbal v mém životě zásadní roli. Trávila jsem hraním spoustu času. Milovala jsem to, ale taky to bylo skvělé rozptýlení, když jsem musela řešit věci, které jsem se dozvěděla o svém původu a které pro mě jako pro teenagerku byly velmi matoucí. Vůbec jsem netušila, co to všechno znamená.“
S dívkami, které hrály fotbal, se Menziesová v dětském domově setkala poprvé. Postavily si na velkém dvoře tyče značící bránu. Dokázaly o fotbalu debatovat celé hodiny. Vedení domova je v hraní podporovalo, jedna z „tet“ dokonce později byla v Merewetheru trenérkou týmu do 14 let. Meziesová objevila „silnou fotbalovou kulturu“.
Její první fotbalové kroky byly ale těžké. Ve škole ji fyzicky trestaly – hrát fotbal se u děvčat považovalo za neposlušnost – ale ji to neodradilo. Sport jí umožnil najít si místo ve světě. Byl pro ni útočištěm. Mohla se lidsky rozvíjet, i když ji svazovaly tradičně určené genderové role.
Pořád ji ale trápila otázka jejího původu, a tak se v šestnácti vydala hledat svou biologickou matku. Našla ji, ale shledání bylo bez psychologické podpory těžké. Menziesová byla plná vzteku, zmatená puberťačka, a její matka reagovala na dceřinu zuřivost mlčením. Později Menziesová zjistila, že její babičce úřady odebraly celkem sedm dětí. Zkušenost její rodiny vypovídá o těžko měřitelném utrpení původních obyvatel Austrálie. Ti se dělí na dvě skupiny – Aboridžince (známé taky jako Austrálci) a melanéské obyvatele Ostrovů Torresova průlivu. Toto souostroví je dnes součástí Queenslandu.
Aboridžinci australský kontinent obývají nejmíň 45 tisíc let, možná sem dokonce přišli už někdy před 65 tisíci až 80 tisíci lety. Na domorodé komunity měl devastující dopad příchod britských osadníků. V roce 1900 už ze 750 tisíc původních obyvatel zbývalo jen 93 tisíc. Dnes tvoří v Austrálii původní obyvatelé asi 3,8 procenta populace, v porovnání s většinou ale mají nepoměrně víc potíží se zdravím, vzděláním, nezaměstnaností a trápí je víc i majetkové otázky.
Exotika, velká jména i absentující favoriti. To je fotbalový turnaj pod pěti kruhy. Jestli máte chuť na zápasy na slavných francouzských stadionech, můžete vyrazit…
Daniel Samek má za sebou dva roky v italském Lecce. K titulu se Slavií tam přidal mistrovskou trofej v ceněné Primaveře. Juniorskou ligu už ale hrát nechce a teď doufá, že se už brzo přesune do Serie B, o čemž právě jedná. O své italské cestě vypráví v rozhovoru s FC.
Jak se pracuje v klubu, který pohledem zvenku v poslední době vypadal jako rozbitý? Ve velkém rozhovoru o tom mluví Zdeněk Psotka, sportovní manažer Zbrojovky.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
