Je den zápasu. Sedím v šatně. Nervozita by se před výkopem dala krájet. Najednou to přijde a displej telefonu se rozsvítí. Nová zpráva se zdánlivě neutrálním textem, který se zápasem nijak nesouvisí. Za chvíli přijde trenér a začne nám rozdávat taktické pokyny. Já už ty svoje ale mám. Dnes musím udělat maximum. Maximum, aby můj tým prohrál. Vítejte v pekle match-fixingu!
Nemusím zrovna sedět v šatně brazilského národního týmu na mistrovství světa ani v kabině před zápasem Fortuna ligy. Stačí, že je na zápas někde – kdekoliv na světě – vypsaná sázka. Nemusí jít o zavedenou a řádně registrovanou sázkovou kancelář, jejíž jméno se hrdě vyjímá na dresech, které visí malým klukům v pokoji.
Můžu být poloprofesionál ve třetí lize, ale zápas mého celku je v nabídce sázkové kanceláře z Číny. Nemá licenci provozovat sázky ani v Číně, kde je sázení zakázané, ani v Česku, o žádnou licenci nezažádala. Prostřednictvím internetu vypisuje sázky na utkání z celého světa, aniž by podléhala jakémukoliv dohledu nebo byla začleněná v systému monitorujícím podezřelé pohyby na sázkovém trhu a varujícím před možnou manipulací.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
