Ukrajinské soutěže skončily sezonu 2021/22 ve své polovině a na jaře roku 2022 se ze zjevných důvodů už nerozběhly. Řada klubů, které trávily svou zimní přípravu v zahraničí, se navíc najednou neměla kam vrátit a cesta zpět pro ně znamenala odyseu, která mnohdy trvala i několik měsíců. Třeba druholigové Polesí Žitomir tak zakotvilo v Hradci Králové, kde mohli hráči díky iniciativě místního amatérského klubu Olympia přes tři měsíce nejen bydlet, ale i trénovat a sehrát několik přátelských zápasů.
Od nové sezony se navzdory trvající válce fotbal na Ukrajině zase hraje, i když řada klubů byla nucena dočasně přesídlit do bezpečnějších oblastí na západě země. Původně byla pro pořádání zápasů Premier ligy schválena jen čtyři místa (Kyjev, Lvov, Užhorod a Rivne), později se začalo hrát i v dalších městech dostatečně daleko od fronty (např. Oleksandrija, Poltava, Kryvyj Rih nebo Oděsa).
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
