Devatenáctého března 2003. Tehdy naposledy si fotbalisté Newcastle United zahráli v Lize mistrů. A mnoho fanoušků si ještě donedávna myslelo, že znělku slavné soutěže už v St. James Parku nikdy neuslyší. V nadcházejících letech měl totiž klub proslulý černobílými barvami zcela jiné starosti. Postupný ústup ze slávy, dva ostudné sestupy do Championship, neustálé boje o záchranu.
Fanatičtí příznivci, kteří tu jsou jedni z nejoddanějších v celé Anglii, mohli jen vzpomínat na éru sira Bobbyho Robsona nebo Kevina Keegana. Klub pod vedením majitele Mikea Ashleyho chátral. Nenabízel radost, jen zmar a stagnaci.
„Upřímně, který top hráč by teď chtěl jít do Newcastlu,“ rýpnul si v roce 2015 někdejší hráč a současný televizní expert Gary Neville. Nenarážel tím jen na bídnou sportovní formu, ale také na čím dál více se rozevírající nůžky fotbalové geografie. Dle slov bývalého obránce byl severovýchod země z ligové mapy postupně vytlačován a čekala ho neodvratitelná cesta do irelevance.
Drsné, leč zčásti pravdivé. Sám majoritní vlastník Ashley, mezi fanoušky extrémně neoblíbený, se klubu snažil zbavit víc než deset let. Vypadalo to ovšem jako nesplnitelná mise. I finanční analytici upozorňovali, že Newcastle je zkrátka „příliš na severu“.
Startuje poslední reprezentační okno roku 2025. Máme pro vás kompletní TV program na příští dny.
Tyhle pruhy změnily svět fotbalu. Johan Cruijff se před MS 1974 kvůli smlouvě s Pumou postavil Adidasu – a vznikl dres, o kterém se mluví dodnes.
Závěr podzimu přinesl sparťanské potvrzení formy, slávistický střelecký koncert i dvě velká loučení, která dala poslednímu kolu silný rámec. Newsletteru Kopačky neunikl ani důležitý reprezentační los nebo anglické volání po VARu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
