V Německu se 12. květen nepřipomíná jako mimořádný den. Ale měl by. Aspoň mezi fotbalovými fanoušky. Právě 12. května 2012 totiž začala vláda Bayernu.
A jak se občas stává, začala debaklem. Navíc ve finále poháru, na vyprodaném Olympiastadionu v Berlíně, před očima kancléřky Angely Merkelové.
Dortmund nad Bayernem zvítězil 5:2, hattrick nastřílel Robert Lewandowski oblékající ještě žlutočerný dres. Borussia tak získala první double klubové historie a z pohody ji nevyvedla ani skutečnost, že místo zraněného gólmana Romana Weidenfellera musel ve 34. minutě na plac nezkušený australský náhradník Mitchell Langerak.
Pro pocit, který v té chvíli ovládl hráče i vedení Bayernu, se nejvýstižněji hodí německý termín Nie wieder! Tohle už se nesmí opakovat!
I když měl mnichovský kolos v kádru Neuera, Lahma, Schweinsteigera, Robbena, Ribéryho, Müllera, Kroose nebo Boatenga, musel si přiznat, že německému fotbalu vládne někdo jiný. Dnes to vypadá jako fantasmagorie, ale Bayern měl tenkrát bilanci pouhé dva tituly z posledních šesti sezon. Na Säbener Straße se proto rozhodli do toho trochu šlápnout.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
