Hraje se dnes od 21:00 na stadionu Estadio Metropolitano v Madridu. Zápas vysílá stanice Nova Sport 3. Jde o první semifinále Ligy mistrů, odveta je na programu 5. května v Londýně. Vítěz dvojzápasu půjde do finále v Budapešti proti lepšímu z dvojice PSG – Bayern Mnichov (5:4 po prvním zápase).
Už samotné obsazení má v sobě zvláštní ironii. UEFA tenhle duel rámuje jako souboj trojnásobného finalisty Atlétika proti finalistovi z roku 2006, ale ani jeden klub nikdy nejcennější evropskou trofej nezvedl. Datová společnost Opta k tomu přidává ještě ostřejší číslo: Arsenal odehrál v Poháru mistrů/Lize mistrů 223 zápasů bez celkového triumfu, Atlético 190. V tomhle ohledu jde o dva největší „skoro-vítěze“ soutěže.
Pro Atlético je to zápas o záchranu celé sezony. Ve španělské lize je tým Diega Simeoneho čtvrtý, po 33 kolech má 60 bodů a na vedoucí Barcelonu ztrácí propastných 25 bodů. Domácí liga je pryč, ve španělském poháru cesta skončila porážkou na penalty s Realem Sociedad a Liga mistrů je poslední možností, jak z ročníku udělat něco víc než jen další sezonu „blízko, ale bez trofeje“.
Simeone to před středečním zápasem odmítal pojmenovat jako tlak. Mluvil spíš o odpovědnosti a očekávání. Zároveň připomněl, že soutěž „nikomu nic nedluží“ – což je u Atlétika zvlášť citlivá věta. Klub prohrál finále v letech 1974, 2014 a 2016, poslední dvě právě pod Simeonem a obě s Realem Madrid.
Španělská média ale cítí, že Metropolitano čeká jeden z největších večerů od otevření stadionu v roce 2017. Mundo Deportivo připomíná, že stadion už zažil důležité ligové, pohárové i evropské večery, včetně postupu do finále Evropské ligy právě přes Arsenal, ale semifinále Ligy mistrů ještě nikdy.
Arsenal má sezonu na opačném konci emoční škály. V Premier League je první, po 34 zápasech má 73 bodů a tři body náskok na Manchester City, který má ale zápas k dobru. Artetův tým pořád živí sen o doublu: první anglický titul od roku 2004 a první triumf v Lize mistrů v historii klubu.
Jenže právě proto je kolem Arsenalu nervozita. Sky Sports připomíná, že Arsenal je dvě utkání od teprve druhého finále Ligy mistrů v historii a poprvé hraje semifinále soutěže dva roky po sobě. Zároveň ale v posledních týdnech působí unaveně: víkendová výhra 1:0 nad Newcastlem byla teprve druhou výhrou z posledních sedmi zápasů.
Guardian to vystihl přesně: Arsenal na podzim Atlético přejel 4:0 v zápase, který ukazoval jeho nejlepší verzi – obrannou jistotu, presink, rychlost, sílu i sebevědomí. Jenže od finále Carabao Cupu, které prohrál s Manchesterem City, dal v sedmi zápasech jen pět gólů a z týmu, který na začátku sezony vypadal neotřesitelně, je tým, který trochu cítí vlastní tíhu.
Atlético jde do zápasu po výhře 3:2 nad Bilbaem, která přišla po čtyřech porážkách v řadě napříč soutěžemi. V Champions League je ale jeho cesta mnohem působivější než domácí forma: přes Bruggy, Tottenham a Barcelonu se dostalo do semifinále, přičemž čtvrtfinále s Barcelonou bylo přesně ten typ simeoneovské evropské noci, ve které Atlético přežije i chvíle, kdy se zdá být na hraně.
Arsenal je v Lize mistrů jediným neporaženým týmem sezony. Do osmifinále šel přímo jako nejlepší tým ligové fáze, pak vyřadil Leverkusen a Sporting. Zajímavé je, že ve vyřazovací fázi hraje úplně jiný fotbal než Atlético: jeho čtyři vyřazovací zápasy přinesly dohromady jen pět gólů, z toho Arsenal inkasoval jediný. Atlético má naopak v šesti vyřazovacích zápasech skóre 17:11, tedy skoro pět gólů na zápas.
Na první zápas skoro nikoho. Superpočítač od Opty dává Atlétiku výhru v Madridu v 35,1 % simulací, Arsenalu v 37 % a remízu predikuje v 27,9 % případů. To je v podstatě definice zápasu na hraně.
Na postup už ale model věří výrazně víc Arsenalu: 72 % ku 28 %. Arsenal byl podle Opty před semifinále i jeden z hlavních favoritů celé soutěže – celkový triumf mu vyšel zhruba v 36 % scénářů, Atlético zůstávalo pod 9 %.
To ale u Atlétika nikdy neznamená konec debaty. Simeoneho tým nebyl favoritem ani proti Barceloně a přesto ji vyřadil. A Opta zároveň připomíná velmi silnou domácí evropskou stopu Atlétika proti Angličanům: ve vyřazovaích zápasech Ligy mistrů doma nikdy neprohrálo s anglickým soupeřem, bilance je tři výhry a tři remízy.
V evropských pohárech se Atlético s Arsenalem potkalo třikrát. V sezoně 2017/18 v semifinále Evropské ligy remizovalo Atlético v Londýně 1:1 a doma vyhrálo 1:0, takže postoupilo celkově 2:1. V této sezoně Ligy mistrů ale Arsenal v ligové fázi vyhrál nad Atlétikem 4:0, což byla jedna z nejvyšších porážek madridského klubu v historii soutěže.
Celkově to tedy v soutěžních evropských duelech vychází takhle: Arsenal jedna výhra, Atlético jedna výhra, jedna remíza. Skóre 5:2 pro Arsenal. Jenže důležitější historická stopa je jiná: jedinou předchozí vyřazovací sérii zvládlo Atlético.
Simeone má problém hlavně ve středu pole a na levé straně. AS píše, že Nico González se zranil na posledním tréninku a přijde o celé semifinále, mimo jsou také Pablo Barrios a Giménez. Lookman má potíže a zůstává nejistý, což může změnit plán na složení zálohy i křídel.
Arsenal naopak dostal několik dobrých zpráv: Saka, Eze, Calafiori a Martinelli se stihli dát dohromady natolik, aby cestovali do Madridu. Mimo jsou ale Havertz, Timber a Mikel Merino. Pro Artetu je zvlášť důležitý návrat Saky, protože podle Opty má Arsenal v Lize mistrů se Sakou na hřišti výrazně vyšší průměr gólů i očekávaných gólů než bez něj.
První klíč je tempo. Atlético v Evropě letos není jen staré „betonářské“ Atlético – v soutěži nastřílelo 34 gólů, víc daly před semifinále jen Bayern a PSG. Zároveň ale jeho vyřazovací zápasy připomínaly horskou dráhu. Arsenal je naopak ve vyřazovací fázi mnohem kontrolovanější, úspornější a defenzivně stabilnější.
Druhý klíč je Julián Álvarez. V této sezoně Ligy mistrů dal devět gólů, což je klubový rekord Atlétika v jedné sezoně Poháru mistrů/Ligy mistrů. Opta zároveň upozorňuje, že vede soutěž v celkovém počtu vysokointenzivních presinkových náběhů. To je přesně typ hráče, který může Arsenalu rozbít rozehrávku i nervy.
Třetí klíč je hlava Arsenalu. Fotbalově má Artetův tým argumentů dost. Jenže čím déle bude na Metropolitanu 0:0, tím víc může růst význam bouřlivého stadionu, Simeoneho energie a vzpomínka na to, že Atlético už podobné evropské večery umí. Arsenal přijel jako lehký favorit dvojzápasu, ale ne jako tým, který si může cokoli nárokovat.
Tohle semifinále není jen o taktice. Je to zápas dvou klubů, které už byly v Lize mistrů mnohokrát blízko. Jeden z nich se za pár dní zase přiblíží vytoužené trofeji. Druhému zůstane další kapitola v dlouhé knize neúspěšných pokusů o triumf v nejprestižnějším klubovém poháru.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Tenhle pád zatím nemá dno. Loni třetí Baník je po prohře na Slovácku poslední a záchranu už nemá ve svých rukách. Projdeme si, co se musí stát, aby nesestoupil do druhé ligy.
