Co neklaplo po návratu Priskeho? Sadílek o konci ve Spartě i novém životě v Polsku

Lukáš Sadílek prožil se Spartou dvě mistrovské sezony, zahrál si evropské poháry a patřil k hráčům, na kterých Brian Priske při svém prvním angažmá na Letné stavěl. Po jeho návratu se už ale situace změnila. V zimě proto devětadvacetiletý Sadílek odešel na své první zahraniční angažmá do polského Górniku Zabrze, kde rychle zapadl, vyhrál polský pohár, vysoko se drží i v lize a zažil sílu klubu, který se znovu nadechuje.

Kdy jste poprvé cítil, že po návratu Briana Priskeho už vaše pozice ve Spartě není stejná?

Ze začátku jsem měl pocit, že bych měl být důležitý. Když Brian přicházel, volal mi, protože slyšel, že jsem chtěl po sezoně odejít. Ptal se mě, co je na tom pravdy, a říkal mi, ať zůstanu, že navážeme na spolupráci, která fungovala, když přišel poprvé.

Po několika týdnech, možná po jednom nebo dvou měsících, jsem ale vycítil, že to úplně není tak, jak jsem si představoval. Šel jsem za ním, řekli jsme si některé věci na rovinu a potom jsme se domluvili, že bude lepší to řešit.

Musím říct, že Sparta mi pak vyšla maximálně vstříc. Jednání z její strany bylo opravdu dobré. Brali to tak, že jsem tam nějakou dobu strávil, odpracoval jsem maximum a za to, co jsem pro Spartu udělal, mi umožnili odejít. Bylo to z jejich strany férové.

Měl jste pocit, že jste po návratu Priskeho dostal dostatečnou šanci?

Nechci říkat, že jsem měl být někde jinde nebo že mi někdo něco dlužil. Takový fotbal je. Trenér má nějakou představu, hráč má zase svoji. Když jsem cítil, že to není ono, šel jsem za ním a řekli jsme si to normálně.

Pro mě bylo důležité, že to neprobíhalo přes nějaké vzkazy nebo domněnky. Mluvili jsme spolu napřímo. A potom se rychle našlo řešení, které dávalo smysl mně i klubu.

Změnil se podle vás Brian Priske mezi prvním a druhým angažmá ve Spartě?

Nemyslím si, že nějak výrazně. Určitě tam byly drobnosti, ale přicházel do stejného prostředí a už věděl, do čeho jde. Když přišel poprvé, bylo to pro něj nové, teď už znal klub, lidi i očekávání. Ale že by se nějak zásadně změnil jako trenér, to si nemyslím.

Byl jste při odchodu ze Sparty naštvaný, nebo jste spíš cítil, že potřebujete změnu?

Spíš jsem cítil, že potřebuju změnu. Já jsem vždycky říkal, už když jsem přicházel do Sparty, že bych si jednou chtěl zkusit zahraničí. Teď se to povedlo a jsem za to rád.

Samozřejmě člověk odchází z klubu, kde něco zažil. Ve Spartě jsme měli velké úspěchy, získali jsme tituly, hráli Evropu. Ale ve fotbale se věci rychle mění. Já jsem v určité chvíli cítil, že je čas jít dál.

Byly ve hře i jiné tuzemské kluby a zahraniční ligy?

Něco tam bylo, ale nakonec mě přesvědčilo hlavně jednání Górniku. Cítil jsem z něj obrovský zájem a cítil jsem, že tady můžu být důležitý. To pro mě bylo v té chvíli hodně podstatné.

Rozhodoval jsem se vlastně až na poslední chvíli. Nebylo to úplně jednoduché. Ale když se na to dívám zpátky, jsem rád, že to takhle dopadlo.

Proč právě Górnik?

Byl tam velký zájem. A taky jsem viděl, že ten klub má sílu. Už když jsem přicházel, říkali mi, že historicky je to jeden z největších klubů v Polsku. Jen poslední generace fanoušků už tolik nezažily velké úspěchy.

Teď jsme vyhráli pohár po strašně dlouhé době, což je pro klub obrovský úspěch. Já jsem rád, že jsem začal podobně jako ve Spartě. Tam jsme taky hned zažili velký úspěch. Doufám, že to bude pokračovat.

V Górniku je silná česká stopa, za spoluhráče máte Lukáše Ambrose, Michala Sáčka, Patrika Hellebranda a Ondřeje Zmrzlého. Pomohlo vám to?

Určitě. Pro každého kluka je důležité, když má kolem sebe lidi, kteří mu pomůžou zapojit se do týmu. Kluci věděli, jak to tady funguje, a mně to hodně pomohlo.

Já říkám, že sice hraju v zahraničí, ale v podstatě jsem pořád doma. Domů to mám blíž než z Prahy. Kultura i mentalita lidí jsou tady hodně podobné, takže jsem nešel z extrému do extrému. Věděl jsem, že to bude prostředí, které mi nebude cizí.

Jak se vám v Polsku žije?

Bydlím v Katovicích. Na stadion to mám asi patnáct až dvacet minut autem, což je super. Když jsem se bavil s lidmi v klubu, doporučili mi Katovice k životu.

Je to rozdíl oproti Praze. Tam jsem hodně zpohodlněl. V Praze vám dovezou nákup domů, my jsme bydleli v Karlíně a všechno jsme měli sto metrů od domu. Tady je to trochu jiné.

Ale musím říct, že nejen Katovice, ale celkově Polsko cítím jako místo, které se hodně mění. Hodně se tu buduje a je to znát. Jsou tu velké rozdíly, starší části měst a vedle toho moderní věci, třeba mrakodrapy. Je vidět, že se to posouvá.

Když porovnáte českou ligu a Ekstraklasu, v čem je podle vás Polsko dál?

Já jsem někde četl článek, který byl přeložený z polských novin, že jsem řekl, že polská liga je jinde. Vůbec jsem to tak nemyslel. Myslel jsem tím stadiony, infrastrukturu, fanoušky a věci kolem fotbalu.

Každý, kdo sleduje polskou ligu, musí uznat, že v tomhle je úplně jinde. Chodí tady pětadvacet nebo třicet tisíc lidí, stadiony jsou skoro všude plné a atmosféra fantastická. Když člověk přijede třeba do Zlína, kde je dva a půl tisíce lidí, a potom přijede do Zabrze, kde je dvacet nebo pětadvacet tisíc lidí, je to obrovský rozdíl. Ale nemluvil jsem o kvalitě fotbalu. Ta je podle mě víceméně podobná.

Kvalita je tedy srovnatelná, ale jsou ve hře rozdíly?

Hraje se tady trochu jiný fotbal. Polské týmy podle mě víc spoléhají na individuality. V české lize je to víc o týmovosti. Možná je to i tím, jací jsme jako Češi. Víc spoléháme na tým.

Pak se někdy říká, že máme problém prosadit se v zahraničí, protože jsme zvyklí hrát hodně týmově a nedokážeme se prosadit sami. Ale kvalita mi přijde hodně podobná. Je to vidět i v přípravných zápasech, české týmy hrají s polskými často a bývá to vyrovnané.

Sparta a Slavia jsou podle mě výš než nejlepší polské kluby. Myslím si, že by tady vyhrály ligu. Ale zbytek polské ligy je zase lepší než zbytek ligy v Česku.

Když porovnáte zázemí Górniku a Strahov, jaký je rozdíl?

To je neporovnatelné. Strahov má podle mě skvělé fotbalové zázemí v evropském měřítku. Servis, který tam je, je naprosto fantastický.

I proto říkám, že Sparta a Slavia jsou v některých věcech výš než polské kluby. Ale když se bavíme o lize jako celku, o stadionech, fanoušcích, návštěvnosti a atmosféře, tam je Polsko daleko větší.

Který stadion na vás v Polsku nejvíc zapůsobil?

Už jenom tady doma v Zabrze je fantastické hrát. Když jsem první den přijížděl ke stadionu, bylo to něco skvělého.

Lech má nádherný stadion, Legia taky, i když tu jsem znal už ze Sparty, protože jsme tam hráli Konferenční ligu. Věděl jsem tedy trochu, do čeho jdu. Ale krásných stadionů je tady hodně. V tomhle je to fakt skvělé.

Jaký je tlak v Górniku ve srovnání se Spartou?

Je to strašný rozdíl. Ve Spartě jsou očekávání nejvyšší. Cokoli jiného než titul je neúspěch, všechno jiné než vítězství v poháru je neúspěch a v podstatě všechno jiné než výhra v každém zápase je neúspěch.

V Górniku to tak není. Tady je obrovská fanouškovská základna a velký klub, ale zároveň cítím, že lidé jsou vděční za to, co momentálně je. Zažili období, kdy klub nebyl tam, kde by podle historie měl být. Před několika lety se teprve vracel do Ekstraklasy. Fanoušci si proto váží toho, že klub zase roste.

Teď po poháru jsou samozřejmě velká očekávání. Lidé chtějí vidět, kam se klub bude ubírat dál. Čekají nás předkola evropských pohárů. Pro klub by bylo obrovské, kdyby se z nich podařilo postoupit. Ale neberu to tak, že pohárem všechno skončilo a teď už to půjde samo. Spíš je tam očekávání dalšího kroku.

Vyhráli jste polský pohár, finále se hrálo na národním stadionu. Jaký to byl zážitek?

Skvělý. Finále poháru na národním stadionu, kde je přes padesát tisíc lidí a stadion je plný, to je obrovský zážitek. Tři čtvrtiny stadionu bylo našich fanoušků, kteří nás hnali. Tam člověk opravdu pocítí sílu klubu a jeho fanouškovskou základnu. Myslím, že všichni na ten úspěch dlouho čekali. Bylo vidět, jak moc se jim ulevilo. Pro Górnik to znamená hodně.

V kabině máte Lukase Podolského. Jaké je potkávat takovou osobnost každý den?

Je to velká persona. Je cítit, že všichni mají respekt k tomu, co dokázal. A teď už je i majitelem klubu. Hrajeme s majitelem. (smích) Je to zvláštní, ale zároveň je strašně cítit, co pro klub znamená. Za tu krátkou dobu, co jsem tady, vnímám, že je pro celý klub dobře, že se toho ujal. Podle mě to Górniku hodně pomůže.

Bavil jste se o něm s Tomášem Rosickým, který s ním hrál v Arsenalu?

Bavili jsme se o tom vlastně až ke konci, protože můj odchod byl trochu komplikovaný a rozhodoval jsem se až na poslední chvíli. Ale samozřejmě všichni víme, co Podolski dokázal. Tady to člověk cítí ještě víc, protože pro klub a region je to obrovská osobnost.

Český fotbal se někdy na Polsko dívá trochu svrchu. Cítíte to taky?

Myslím si, že ano. A nejen fotbalově, ale celkově se na Polsko pořád trochu díváme skrz prsty. Podle mě by to v některých věcech mohlo být spíš naopak. Nemluvím teď o kvalitě hráčů nebo o tom, že by polská liga byla fotbalově lepší. Ale věci kolem fotbalu jsou tady větší. Stadiony, návštěvnost, atmosféra, infrastruktura. Myslím si, že bychom si od nich mohli v mnoha věcech vzít příklad.

Vnímáte přestup do Polska i jako možnou cestu zpátky k reprezentaci?

Teď si hlavně užívám, že hraju a že se mi první sezona povedla týmově. Vyhráli jsme pohár po dlouhé době, což je pro klub obrovský úspěch. Samozřejmě každý fotbalista chce hrát co nejvýš a reprezentace je vždycky něco velkého.

Ale nechci na to pořád myslet. Pro mě je důležité, abych byl důležitý v klubu, abych hrál a abych pomáhal týmu. Když se bude dařit, může z toho něco přijít. Ale základ je Górnik.

Když se ohlédnete za Spartou a podíváte se na současný Górnik, co vám Sparta dala nejvíc?

Sparta mi dala obrovskou zkušenost s tlakem. Tam se hraje každý zápas na vítězství. Člověk ví, že remíza nebo prohra je problém, že se všechno řeší, že očekávání jsou nejvyšší. Zároveň mi dala úspěchy, které se nezapomínají. Tituly, pohár, Evropu. Bylo to období, které pro mě hodně znamenalo. A myslím si, že i díky Spartě jsem dnes připravený na další krok. Teď jsem v Górniku, užívám si zahraničí a jsem rád, že se to povedlo.